Břemeno

23. dubna 2014 v 22:08 | Willy |  Život
Pondělí docela v pohodě. Moc sem toho teda neudělal, ale něco jo. Ale málo. Sakra málo. Musím hejbnout. Úterý docela na pohodičku. Přijel sem sice pozdě, infantilně se omluvil, takže to tolik nevadilo. S timhle profesorem to totiž umím skoulet. Je to takový starý dědeček, horzně charakterní, moudrý a tak, a já si ho moc vážím a mám ho rád. A taky mu to tak nějak všechno naznačuju. (Jako to, že si ho vážím.) Myslim si totiž, že když má člověk pocit, že je ten druhej dobrej a tak, měl by mu to říct. Sice se člověk občas dostává do vtipných situacích, ale to je pomíjivý. To se zítra zapomene, avšak ten pocit, když někdo ocení Vaší práci nebo to, jak se chováte, učíte nebo pracujete je prostě příjemný a důležitý i do budoucna. Lidi by si to měli říkat. Ne naoko, ale jenom když to opravdu cítí a myslí si, že ten člověk za to stojí a měl by to vědět. Je to vlastně trochu vadný, když bych se měl stydět za to, že někomu vyšvihnu poklonu. Člověk by druhýho, pokud to tak cítí, měl chválit veřejně. A pokud ho kritizovat, tak konstruktivně, osobně a v postranní. Ale už dost blábolení. Dneska docela pohoda. Včera sem se na dnešek hrozně připravoval, ale nakonec to docela klaplo. Velký šéf byl nějakej divnej, ale každopádně mi ty věci odsouhlasil, takže už sem vnitřně celkem srovnanej, jestli se to tak psychedelicky dá nazvat. A taky sem byl na akci a vypil dvě piva a vínko a vzal si buchtu a pak celej rudej, ještě jednu. S ořechama. A teď jdu ještě ven, mám dobrou náladu a konečně už mě tak intenzivně netíží to ohromný břemeno bytí, jako poslední dva týdny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama