Hlavně důležitě

1. dubna 2014 v 18:35 | Willy
Neděle asi dobrá. Zase sem unikl setkání s tátou. Stop. Celou cestu sem se tvářil důležitě. Stop. Ve vlaku si se mnou chtěl povídat nějaký mladý muž. A to celou cestu. A tak jsem se chopil kormidla diskuze a téměř mu nedovolil, aby se mohl na směřování našeho hovoru podílet. Stop. Ba né. Občas jsem se ho na něco zeptal nebo taky na něco reagoval, ale v zásadě jsem tu celou cestu prožvanil já no. Smál se jako zpitomělej a já proto pořád přidával a přidával, až už se on snad jenom smál. No když nad tím tak uvažuju, zase to taková legranda nebyla, ale občas jsem srandovní asi jenom zjevem nebo gestikulací. Stop. Když jsem vystupoval (on jel dál), dal mi do ruky vizitku a řekl, že se mám někdy v létě ozvat a pološibalsky se usmál. (V kupé s námi byla ještě jedna cizí slečna, což celou tuto etudu totálně dovršilo.) Vizitku jsem popadnul, a ve stejném duchu, jako se vedl náš dialog monolog, jsem pláchnul. Stop. Byl asi teplej. Stop. Asi jsem se mu líbil, říkám si. Byl docela sympatický. Stop. Právě že jenom sympatický. Stop. Začínám mít dost chlupatou hruď. Vousů už mám taky nějak podezřele hodně. Chjoach, kde sou ty doby, kdy jsem si nadšeně patlal na tlamu šlehačku a s pomocí druhé strany příborového nože, ke vší zábavě příbuzenského osazenstva, předstíral holení břitvou. Nebaví mě se holit, ale vousy mám rád. Stop. Doufám totiž, že ze mě jednou učiní krasavce. Stop. Jsou totiž jediná moje záchrana. Stop.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama