Kdopak by se bál

21. dubna 2014 v 12:02 | Willy |  Život
Pátek docela na klid. Zubárna. Potom sluchátka do opravny a taky vyřídit průkazy a tak. Pak flákárna. Sobota flákárna, pak na chviličku vymejvárna s Pamelou a hodinovej telefonát se Zlatovláskou. Všechno to tak nějak ukončuje a čistí si prostor, dělá mi radost. A taky mi vlastně v týdnu volala Kulička, že asi bude pracovat v cizině a že už musí vypadnout, protože její poslední zastávka na Tour de drugs, byl perník. A to už je hodně rozjetej vlak. Byl sem z toho dost špatnej a tak. Ale řekl sem si, že by to ta cizina mohla změnit. Ještě když pojede s nějakou tou pipkou, která jí bude hlídat. Jen aby to klaplo. Je jedno, že se neuvidíme několik měsíců, důležitý je, aby byla relativně čistá. Tohle je totiž fakt síla. Mě to bylo jasný, jen sem čekal, kdy to řekne. Ach né.
Včera návštěva, já zase flákárna, Pamela mě sháněla, ale nepovedlo se, chichi. Tátovi se ovšem zadařilo. Byl sem s ním venku. Šli sme takovým kanálem, tunelem, nebo jak to nazvat a pod nohama nám tekla voda, mě těsně před koncem vypadl telefon z kapsy rovnou do vody, ani nevím jak a zavolal jsem na tátu, kterej byl předemnou, ale nestihl to a telefon propadnul do takový výpusti. Hned si začal sundavat kalhoty a vlezl tam. Říkal sem, ať tam neleze, že je to špinavý a tak. Ale on šel. Za chvilku ho vytáhl. Měl sem radost. V tu chvilku mi to udělalo hrozně dobře. Ani ne tak to, že mám zase mobil. Především, že mám nebojácnýho tátu, kterej vleze do těch sraček, aby mi vytáhl telefon. To, že neměl ani jednu připomínku k tomu, že mi vypadl z kapsy a nekráčel kolem, nerozhazoval rukama a nenadával, jako každej jinej fotr, ale hned mi pro něj skočil. A mohl sem jít klidně já sám. Byla to moje chyba a můj telefon. Ale šel on a já měl radost. Připadal sem si zase jako dítě, který něco podělalo a přišel táta, ten hodnej silnej a dobrej táta, kterej to všechno vyřeší. Pak sem si taky říkal, jestli tam tak agilně nešel proto, aby mi nedejbože nemusel kupovat novej. Trochu sem nad tím přemýšlel a pak sem si takovýhle myšlenky vyčítal. Teď je zasunutej v rýži. (Ten mobil, ne otec.) Rýže totiž do sebe absorbuje vlhkost, pokud nevíte.. Pak sme šli ještě dál, k řece a tak. Mluvili sme o přírodě a konstatovali jasný věci. On trochu vyzvídal, ale ne o mě. Na školu se zaptal až nakonec a jen tak, aby se neřeklo. Jinak pak celou cestu k nám domů mluvil o Hře o trůny. Já to v životě neviděl a on mi detailně popisoval, kdo koho jak nenávidí a kdo jak kdy koho otráví, nebo jinak zneškodní a já koukal z okna na utíkající krajinu a zjistil sem, že on už asi půl hodiny mluví o tom seriálu a já ho vůbec neposlouchám a přemýšlím nad něčím úplně jiným. Trochu sem se styděl, ale jenom trochu. Vím, že ho to baví a proto sem ho nepřerušoval, ale zeptat se na mě mohl víc. Skoro se nevidíme a on se téměř nikdy nezeptá, jestli něco nepotřebuju. Místo toho řešíme useknutý hlavy, incest, otrávený pití nebo shazování z hradeb..
Včera sem od tety dostal velikonočního zajíce. A asi docela drahýho, protože nechutná jako vosk. Ostatně musí být docela chutný - už mu totiž chybý uši, hlava a část trupu. Měl bych pracovat, ale nechce se mi. Nemám sílu a nic mě nemotivuje. Místo toho ukusuju zajíce a raději píšu, abych se tomu vyhnul.. Pche.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama