Omyl

4. dubna 2014 v 22:32 | Willy
Nic důležitýho. Cvak. Jenom dvakrát hospoda a jednou město veliké, jehož sláva hvězd se dotýká. Cvak. Viděl jsem se s Pamelou. Nakonec docela v pohodě. Musím to vždycky nějak vydržet, ale občas se snažím dělat chytrýho, což mě naplňuje, takže mě to chvilkama asi baví. Cvak. Pamela má kluka, Tlučhubu. Pamela se prý před půl rokem domákla, že chodí Tlučhuba s nějakou courou na kafe. A neřekla mu to. Asi to celý nějak monitorovala, ale přesto si to nechala pro sebe. Pak se nějak hodně pohádali a na nějaký čas i rozešli a ona to Tlučhubovi všechno pěkně řekla. Teď už sou zase spolu a Tlučhuba prý nedávno pronesl, že nechápe, jak to mohla v sobě tak strašně dlouho držet a neříct mu to. Že jí za to obdivuje. Přemýšlel jsem nad tím a já jí za to neobdivuju. A taky sem jí to řekl. Není sakra tohle taky totálně ujetý? Víte, že Váš kluk chodí s někým jiným na rande a necháte si to pro sebe? Není upřímnost, to co činí vztah vztahem? Chápu, že on byl ten první, který byl neupřímný. Ale nic to nemění na tom, že její postoj byl stejně strašný jako ten jeho. Možná ještě strašnější. Ale vztah se přece neřídí pravidlem oko za oko, nebo snad ano? A jestli jo, není to náhodou špatně? Ten půl rok mu prohledávala telefon a lezla tajně na facebook a chovala se stejně odporně jako tehdy on. Jenže on to udělal jednou nebo dvakrát, ale ona tuhle nechutnou hru hrála celej půlrok. Byla schopná člověku, kterého miluje, lézt do věcí, vyzvídat od jeho kamarádů, ztrapňovat se. Samozřejmě, nejspíš by to jen tak neudělala, kdyby k tomu neměla pádný důvod, ale proč si s ním o tom nepromluvila? Nedůvěra vede pouze k dalším nedůvěrám a některé z nich si ani nedokážeme připustit. Ale to sme zase u toho, že nakonec je středem světa jednotlivce, vždycky on sám. Nebo ne? Nebo se pletu? Paušalizuju bez jakýchkoliv zkušeností a na jednom příkladu stavim celou svojí hypotézu? Nevím. Jasně - jsou lidi, který obětují celý svůj život svým dětem nebo zkrátka svému protějšku. Úctyhodné, na první pohled. Ale není tohle všechno jenom latentní snaha se vypořádat s vlastním bytím? Ten důvod, proč jsou schopni se pro někoho obětovat třeba není ten, že jsou silní a chtějí, ale třeba je to tak, že jinak prostě nemůžou. Prostě jsou tak nastavený a možná to vůbec nesouvisí s jejich morálním a duševním kreditem. Třeba si ani nedovedou jiný život představit. Nebo dovedou, ale rozhodně by ho nedokázali uskutečnit a možná by je zkrátka nenaplňoval. A nebo se to všechno snažím rozdrtit nikoliv z té potřeby přijít na to, jak to doopravdy je, ale prostě proto, že si potřebuji ospravedlnit svoje jednání a to, jaký jsem vlastně já sám. Cvak. Mám nějak zažloutlé zuby. Cvak. V létě půjdu na bělení. Právě teď jsem se rozhodl. A taky bych měl začít běhat. A taky posilovat a zdravě jíst. Achjo. Nejhorší na tom je, že už teď vím, že se nejspíš nic z toho neuskuteční, protože se k tomu nedonutím. Potřeboval bych nad sebou asi nějakou dominu. Cvak.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama