Už jen to rozsekat

27. dubna 2014 v 22:02 | Willy |  Život
Potom, co sem přijel domů, byl sem fakt hrozně unavenej a těšil sem se, že už půjdu spát. Klidně v půl desátý, hlavně abych se vyspal. V ten moment mi psala Pamela, že se rozešla s Tlučhubou a potřebuje se jít napít. V tomhle sem jí nemohl nechat, ale chtěl sem. Chtěl sem, protože se nebezpečně opakuje scénář z minulýho léta, kdy se s ním už jednou rozešla, já jí skoro celý prázdniny téměř každej den několik hodin utěšoval a doufal v to, že si konečně najde někoho lepšího, kdo se k ní bude chovat tak, jak si zalouží a ona se na konci prázdnin rozhodla k němu vrátit.. A co víc - nikdy mi neřekla, že je ráda, že sem jí pomohl, ale spíš naopak. Ještě by měla pomalu nějaký řeči.. Já od nikoho nežádám, aby mi líbal ruce, jako Matce Tereze, ale mohla by se aspoň zeptat, jak je mě samotnýmu. Dluží mi toho
zkrátka hodně. Ale nejhorší na tom je, že já to vrátit nechci. Ona mi sice pomoct nijak nemůže (to ale neví), ale ani se o to náznakem nesnaží. Moje a problémy Tichýho pána sou pro ní totálně nicotný a mě nerozčiluje tahle samotná situace, mě rozčiluje samotnej fakt toho, že je jí to jedno, že jí na tom vůbec nezáleží - to potvrzuje, jak je sebestředná a sobecká - a s tímhle člověkem já už se bavit nechci. Ale nevím, jak to mám ukončit.
Každopádně s námi šel Tichý pán a byli sme tam až do čtyř do rána. Byl sem trochu nasranej, ale potřeba spát to přebíjela. V sobotu sem se probudil ve tři. Trochu prča. Nic sem nedělal a dneska taky ne a už zase odjíždím a Pamela
už mi zase píše jestli mám čas. Docela často se mi stává, že se přistihnu, jak sem sobecký, nebo sebestředný či tak a většinou toho dost lituju. Snažím se s tím bojovat a netroufnu si říct jak moc to mám, ale v porovnáním třeba s Pamelou, sem prostě břídil. Přesto s tím chci něco dělat.
Čím víc to u ní vidím, tím víc tyhle vlastnosti nesnáším. A o to víc je nechci mít já sám. Vlastně už jenom to, že se s ní bavím, dokazuje to, že zase tak sobeckej bejt nemůžu. A nebo právě to, že se s ní chci přestat bavit dokazuje, že jsem? A nebo spojuju dvě neslučitelný věci, totiž - neschopnost přátelit se s někým sebestředným, která třeba není vůbec vázaná na mou vlastní sobeckost? Nevím. Bolí mě žaludek a mám špinavé uši. A mastné vlasy. Taky potřebuji ostříhat nehty na nohou. Ty voho, co když sem vlastně hajzl a to, že se sám lidem moc nesvěřuju a čekám na to, až se začnou ptát, je vlastně hajzlovství, protože takhle jako bych vlastně očekával jejich selhání a byl předem nedůvěřivej. Protože většina opravdu spíš selže a mluví skoro pořád jen o sobě a málokdy se to změní. A nebo je to naopak zaručenej způsob, jak najít lidi, který za to stojej?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama