Zvrat

20. dubna 2014 v 21:01 | Willy |  Život
Tento týden se toho mnoho událo. V neděli se F. snažil chovat hrozně mile, po tom minulém týdnu, ale v pondělí to docela posral. Já měl jednu ze svejch denních přiblblejch připomínek a nemyslel sem to nijak zle, jen sem to podal trochu divně, ale on se hned nasral a štěkal po mě. Několikrát za ten den. Já ani když se naseru, tak tohle prostě nedělám. Nekříčím. Vždycky to nějak podám, ale nikdy ne zle. A on byl zlý. A ještě neprávem (ovšem za předpokladu, že se dá být zlý právem!). A pak, aby toho nebylo málo, se ke mě zase přisral na přednášce, ikdyž moc dobře ví, že už jeho i mě sere, jak sme spolu často a tak, přesto všechno si ke mě sedl. Vytočilo mě to. Především to, jak reagoval, jak se snažim, aby to bylo v pohodě a on to sabotuje a ještě se nakonec stejně pasuje do role ublíženýho. Strašně mě to
dostalo a odmítal jsem se usmívat a bavit a tak. Vina samozřejmě byla i na mojí straně. On prostě špatně pochopil ty situace a moc dobře vím, že kdyby je pochopil správně, nebyl by nepříjemnej a taky nemusel úplně pochopit to, že s ním nechci být pořád, aby sme si prostě nelezli na nervy.. Ale ikdyž sem si v sobě tohle všechno uvědomoval, nemohl sem v tu chvilku přestat cítit to, jak mě sere. Tím chováním, nejdřív urážením a štěkáním, pak přehnaným staráním o to, co mi je. Já jsem se vlastně normálně bavil, akorát, že sem se neusmíval, jako většinou. Nechtěl sem s ním mluvit a natož mu vysvětlovat, že jediným mým přáním pro dnešní den je ho vzít, pověsit za tkaničky z okna, lechtat ho na patách, v puse převalovat játrovou paštiku, kloktat plnotučné mléko, mísit s paštikou a přesně tento ekl mu plivat na obličej. Avšak nakonec jsem to ustál, nic neřekl a nechal to v sobě. Což prostě asi není nejlepší řešení, ale já nejsem ten typ člověka, kterej jen aby se cítil dobře, hned všechno hodí na ostatní, aniž by se trochu uklidnil, nebo dokonce přišel na to, že sou věci jinak, než se zdají. Nebo tedy vlastně sem takovej, ale tentokrát sem se asi zachoval jinak, zkrátka - Cvak. Navečer sem šel do školy. F. a J. čuměli, moc to nechápali. Ale já i přesto šel. Byl sem v klidu, pracoval, poslouchal dobrou hudbu, ukusoval Liona, kterýho sem už velmi dlouho neměl a měl radost, protože sem se zkrátka cítil dobře. Jenže, jak už to tak v životě chodí, vše je jinak dříve, než se nadějete! Pozdě večer sem se vrátil na byt. J. seděl na gauči a měl narudlej obličej. Byl opilej. Vypadal jak Marv, ze Sám doma a taky sem mu to hned řekl. F. byl na záchodě. Když se vracel, byl sem otočenej zády ke dveřím a hned jak vešel, objal mě a hrozně pevně držel a nechtěl pustit. Nevěděl sem co mám dělat, docela sem nemohl ani dýchat. Smál sem se, trochu. Bylo to komický. F. byl hrozně opilej. Motal se, J. taky. Oba byli legrační. Pak šel J. do sprchy a s F. sme kecali na gauči. Já mezitím vypil nějaký alkáč, abych je dohnal a bylo mi už podstatně líp. Pak se kolem mě F. pořád ochomejtal a nenápadně otíral, až se pro něco nahýbal a jeho obličej byl kousek nademnou a mě v tu chvilku strašně
bavilo to, jak je opilej, nervózní a možná do mě i zamilovanej a tak sem mu vlepil pusu. A hned sem se začal strašně smát. Nebyl čas na slova, bohužel. F. mě chytl a začali sme se líbat. Bylo to zvláštní. On byl z toho asi dost hotovej, já spíš rozesmátej. Pak do toho vtrhl J., kterej naštětstí nic neviděl. Cvak. Večer F. nakonec skončil v mé posteli a tak trochu sme se laškovali, nebo jak to nenazvat nechutně. Líbali sme se a tak, detaily vynechám, nejsem ani E. L. James a kupodivu ani Halina Pawlowská. Zkrátka, k ničemu důležitýmu nedošlo (pro nechápavé: ani kuřba, ani koitus). J. sme zbudili, vynadal nám, že máme počkat, až usne... Pak už mě to nebavilo, F. se šel napít a já se rozvalil tak, aby se tam nevešel a předstíral sem spánek a pak sem taky skutečně usnul. Ráno sem šel na vyšetření, pak mě trochu učitelé vytočili ve škole a odpoledne mi F. řekl, že se ho J. ptal, jestli sme včera měli sex. Musel sem se smát. Vzpomněl sem si totiž na to, jak sme nahlas dýchali (nemělo to žádný pádný důvod, prostě sme dýchali nahlas, to se tak občas děje) a proto to možná budilo dojem kopulace. Ale k ničemu takovému nedošlo. Cvak. A o dva dny později sme šli s F. a K. do čajovny a potom taky trochu opít. A pak opít víc a namalovali sme J. černou barvou pseudovousy, tedy bradku a nakonec sme skončili v hospodě a zhulili se. Já opravdu dost, J. ještě víc. K. středně a F. skoro vůbec. J. šel po chvilce zvracet na záchod, já ho šel hlídat a trochu se mu taky smát. Bylo to totiž fakt legrační. Vypadal, že si tu mísu asi odnese domů. Na dvě hodiny k ní doslova přirostl. Držel sem mu vlasy a tak, a taky sem se u toho hrozně smál. Pak přišel F. a v jeden nestřežený okamžik mě zatáhl za takový roh a zase se semnou začal líbat.
Bál sem se, že někdo přijde. F. se po chvilce vzdálil, kroutil hlavu ve smyslu: "Co sem to udělal?", pak se zase rozeběhl, že v tom budeme pokračovat, ovšem v tom zavolal J., že potřebuje nějakýho asistenta. A tak za ním šel. Cvak. Pak sem se tam pozvracel i já, ale J. sme domů dovedli, hlavně díky mnou vymyšlené říkanky do pochodu, kterou sme tak přibližně devětasedmdesátkrát zopakovali. Na bytě sme špinavého J. uložili do postele, protože žádnou jinou variantu nebyl ochotný připustit. A pak se udělalo zle mě a zvracel sem pro změnu zase já. F. vypadal, že chce pokračovat v druhém jednání té hry, kterou sme začali už v hospodě, avšak mě bylo opravdu tak špatně, že sem šel spát. Ráno sem vstal, F. byl ve škole. J. ležel a měl úplně černou tlamu, jako kdyby celou noc skládal uhlí. Ta černá barva byla i na rukou, polštáři a tak. Začal sem se ukrutně smát. Odpoledne sem zapomněl na oběd. Nakonec sem se rychle sbalil, abych vše stihl, rozloučil se s J., pak i s F., který vypadal, že asi něco čekal (možná pusu? nebo to, že tam spolu s ním zůstanu déle? možná ani jedno. nechápu. netuším.) a odjel sem domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama