Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi.

25. května 2014 v 18:27 | Willy |  Život
Čtvrtek bylo hrozně krásně, všimli ste si? A já ho celej proflákal na bytě. Tu krásu sem však pozoroval z okna a nemohl se nabažit. Pak sem trochu pracoval a pak trochu víc, ale celkově sem toho moc neudělal. V pátek sem jel domů. Měl sem ohromný rudý pupínek na obličeji a doufal, že nepotkám nikoho známého. Koukal sem pořád do země a modlil se. Naštěstí nikde nikdo. Ale cesta jako taková byla pěkná. Pršelo. Hnala se ohromná bouřka a mě bylo příjemně. Cítil sem se jako Vládkyně všech moří. Takovej ten pocit, když je venku hrozně, vidíte děsné mraky, pak začne pršet a padají i kroupy a vy sedíte doma v teple, koukáte na igelitovej pytlík, který tančí ve větru po silnici a taky na paní, které se právě protočil deštník a lije jí na stylovej kostýmek a ste tak nějak spokojení.

Dneska, hned jak sem vstal sem musel jít volit, protože kdybych trochu otálel, pak už bych se mohl leda prát s klikou od dveří volební místnosti. Máma si dělala legrandu, že to stejně nestihnu, ale dal sem to. Pak sem pracoval, díval se asi po sto letech na televizi a smál se a pak zase pracoval a pak se viděl s tátou. Asi sem se unáhlil. Slíbil mi, že mi přidá peníze a byl milej. Sice to všechno dostanu asi výměnou za poslušnost, která nejspíš obnáší i setkání se svejma nevlastníma sourozencema, který sem nikdy neviděl a ani nechtěl vidět. Trochu lituju minulýho článku, ale ne moc, protože se ještě všechno může změnit a já tak mohu být nasranej daleko víc. Ale stejně je to zvláštní, jak se všechno tak rychle mění. Přijde mi, že nemůžu konstantně zastávat už vůbec žádnej názor či postoj, protože zítra si při vzpomínce na něj budu klepat na čelíčko. Achjo. Snad to tak má být. Jo a mimochodem mám taky chuť na kuřbu s F.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama