Nový článek

15. května 2014 v 18:26 | Willy |  Život
Sobota docela srandovní. Stavění plotu, práce do školy, grilování, schůzka s tátou, předání dárku, večeře, dvě piva, převléknutí, nonstop s Pamelou a později i Tichým pánem a pak ve čtyři ráno domů. Neděle vstávání asi v půl druhý, pak sranda, stěhování ledničky ve Dvojce, sranda, cesta pro prodlužovák, usazení prodlužováku, plynatost otčíma v cizím bytě, nadávání maminky otčímovi, větrání, zavírání oken, zamykání, odjezd. Doma potom sprchování. Ve sprše onanování. Následně balení, nestíhání, utíkání, placení, odjíždění.

Pondělí děsné hoňky. Úterý ještě horší. Vstával jsem v 10, ale pak sem se až do dvou do rána nezastavil. Středa nakonec pohodová. Myslel sem si, že to všechno hrozně poseru, ale nakonec to vyšlo. Na nás nakonec nedošlo, ale i tak se jim to líbilo. Byl sem spokojenej. Po prezentaci sme šli na pivo a pak se ještě vrátili na přednášku. Po ní sme si vzali víno, co tam zbylo z prezentace a šli si ho dát do parku. Po parku sme šli do kavárny kde, jak sme se dočetli na první straně nápojáku, pracují lidé s duševníma nemocema. Bylo to zajímavý. Všichni vypadali úplně normálně. Ani nevím, proč to tam vlastně píšou. Člověk najednou sleduje a hledá maličkosti, kterých by si jinak nikdy nevšiml.

Každopádně v kavárně sem se dost nalil, trochu dělal ostudu. Teda vlastně hodně a pak sem tam zůstal sám s K., protože F. odešel hrát nějakou hru. A pak, už dost nalitej sem šel domů, kde byl nemocnej J., což mě dost znervóznilo, protože sem se celý týden těšil, až půjdeme ten den večer do hospody.. Každopádně mě z této polomrzuté nálady vysvobodil fakt, že teď starost o nemocného J. leží na mých bedrech a můžu dostatečně projevit svou empatii, starostlivost, snaživost, důvtip, bla bla bla. Zkrátka sem se o něj staral. Když už si moc vymýšlel, tak sem ho párkrát poslal do hajzlu, aby nepropadl pravdivému faktu, že sem tak starostlivej a obětavej. V jedenáct přišel totálně opilej F., se kterým sme se později trochu osahávali. Čtvrtek: po ranní muchlovačce, sme začali vařit míchaná vajíčka a já nevím co vlastně k F. cítím. Rajcuje mě, přijde mi roztomilej a baví mě, ale to je asi všechno a to je málo. Rozhodně se tomu nedá říkat splynutí duší. Baví mě to, protože sem nikdy neměl příležitost, tak často si s někým hrát. Ale on zkrátka není člověk se kterým by to asi dlouho vydrželo. Nečím by mě časem začal hrozně srát. Nevím přesně čím, ale sem přesvědčenej, že by to prostě asi nedopadlo dobře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama