Vaše pravidelná dávka emocí

29. května 2014 v 23:55 | Willy |  Život
Přijel sem v neděli a F. taky. J. měl přijet až v pondělí večer. Když sem přišel na byt, F. se choval jako kdybysme měli rande nebo co. Musel sem se tomu trochu smát, ale bylo mi to sympatické. Zvláštně sem se vlastně choval i já. Takovéto zvláštní napětí, když sme spolu mluvili tam prostě bylo, každopádně večer se toho nakonec příliš nedělo.

V pondělí celý den zajímavá beseda se zajímavou slečnou. Měl sem radost, ale zároveň mě trochu mrzelo, že člověk jako ona, mě neučí. Po škole sme šli na byt a po několika minutách skončil F. s mým pérem v ústech. Chichi. Ale nenutil jsem ho, pozor! Chtěl sám. Bylo to srandovní, protože sem se na to celou dobu díval a musel sem se smát tomu, jak se mu téměř nemůže vejít do úst. David a Goliáš hadr. Čas kvapil, J. měl přijet za několik desítek minut, zkrátka nebyl čas na hrdinství a tak sem ho ještě opíchal. Byl sem nahoře, dělal jsem mu to a díval sem se mu přitom do očí a trochu ho ještě škádlil. Říkál, že se do něj můj pelé asi nemůže vejít. (Přemýšlím, jestli sem tak obdařen nebo jestli má F. tak malé tělní otvory.) Vítězství tohoto zápasu jsem však pro změnu vybojoval já. Šel sem na to pomalu a proto nás úspěch nemohl minout. Po chvilce sem trochu zvýšil otáčky a za chvilku sem byl v F. celej. Chvilkama se mu to moc nezdálo, ale přesně v těch momentech se to ovšem zamlouvalo mě.. Nikoliv z toho důvodu, že mě tolik rajcovala ta rychlost, tvrdost a neústupnost. Rajcovalo mě hlavně to, jak se F. tvářil, jak bylo vidět, že ho to bolí a že už by nejraději spustil oponu. (Trochu se teď za ten pocit stydím.) Avšak oponář se zapomněl ve druhém dějství a proto mu F. nenápadně naznačil, jestli už přijde děkovačka. No, abych nebyl příliš patetickej, tak mi ho samozřejmě bylo hrozně líto a tak sem se udělal, ikdyž bych klidně ještě dlouho mohl. Moje děti skončily na jeho hrudi a nakonec z toho měl paradoxně největší radost F. Stop! Dost nechuťáren.

Po našem divadélku sme šli ven a já byl docela vyřízen. Ze začátku se mi úplně klepali nožičky, že sem skoro nemohl ani jít. Ale potom už to bylo v olrajtu. Potom, co přijel J., sme všichni kecali a nic zásadního se nedělo. V úterý sem chtěl dělat mraky věcí, co sem dělat měl, ale nakonec velké kulové. Večer sme pak šli na párty, kterou sme si moc užili. Už doma sme se opili, v hospodě nám pak prodali nealkoholické pivo!!, ikdyž sme chtěli pouze pivo (to už se před to musí dávat výraz alkoholické?) a na párty to bylo fakt dobré. Spoustu hezkých holek, ale málo hezkých kluků. A natož pořádných charismabuzen. Až na pana DJe. Ten byl supr, ale asi smutnej a plachej. J. a F. si i na párty kupovali pití, já však měl docela dost a už se mi pít nechtělo. Potom se dokonce zhulili, F. tancoval přesně jako z filmu Discopříběh, ovšem hudba k tomu moc neseděla, J. pro změnu bůhvíproč plácal všechny kluky, muže a pány přes zadek. Není teplej, ale občas ho to prostě chytne a dělá podobný věci. Já sem se pak musel dotyčným chodit omlouvat (někteří z nich, tam byli dokonce s partnerkama!), proto, že by mohl dostat J. na držku a potom mi vyčíst to, že sem mu ve rvačce nepomohl. Já sem však slaboch a když už se prát budu, tak musí jít o něco zásadního. Zadek není zásadní. No, ikdyž... Chichichi.

Ve středu přijel velký šéf. Byl na mě celkem hodnej. Prohodil i vtípek, já to občas otočil.. Bylo to prostě v pohodě a já měl dobrej pocit, ikdyž sem měl pořád v hlavě jeho omezenost a s ní nikdy nesrovnatelnou pondělní super besedu. Za to na K. byl brutálně hnusnej, ostatně tak jako už několik týdnů. K. byla v práci a moc toho nestihla udělat. Vymyslela toho vlastně docela dost, ale spoustu věcí nedokončila, nedotáhla a bylo tam prostě hrozně mezer, kterejch by si všiml i blb stejněho ražení, jako je náš velký šéf. Vynadal jí teda totálně. Ale nebylo to férové vynadání. Byla to typická podpásovka. Žvásty o tom, jak už hrozně dlouho studuje a tak, osobní urážky, pak vytahování dalších věcí, který s tím taky vůbec nesouvisej. Tohle mě hrozně mrzelo a nasralo. K. se taky nasrala a ještě mu potom pateticky odpovídala a bylo vidět, že mu chce vrátit to, jak se choval, ale zdálo se mi, že ho to rozběsnilo ještě víc. Je to prostě typickej ješitnej chlap, kterej chce vést vyčitavej monolog, ale nikoliv se s někým hádat. Jeho nezajímá cizí názor, on to prostě všechno ví a přesto vlak nejede. K. si to tím, že mu to chce vysvětlit a ještě se přitom dostat na stejnou arogantní pozici jako on, všechno totálně zesírá. Musím jí to říct nebo tohle dopadne špatně a on jí vyrazí. Stačilo by, kdyby se za všechno omluvila (koneckonců ty věci prostě neudělala tokový, aby si zasloužila pochvalu) a mlčela. Jeho by to neprovokovalo k zbytečnejm výpadům a časem už by držel kušnu. Psal sem jí sms, aby si z toho nic nedělala, ale znám jí a vím jak se ze všeho nervuje a o to víc mě to mrzí a je mi to líto. Já sem občas (většinou Willy, přiznej si to) taky hádavej typ. Vždycky se však snažím to brát s lehkostí (pakliže to není nic totálního, jasnýho a podrazáckýho) a připustit svou chybu, ale taky si udělat trochu prdelku z toho druhýho a z celý tý situace. K. ho bere moc vážně a vlastně všechno bere tak nějak vážně. Ikdyž on občas (většinou) mele jenom sračky, jednou je to náš šéf a nedá se nic dělat. A natož, když to rozjede na základě toho, že to někdo posral, nebo neudělal to co měl. To je pak veškerý její argumentování k ničemu. Pakliže si ho neváží, měla by odejít jinam, protože s tím stejně nic neudělá. A jestliže si ho váží, neměla by se s ním hádat a měla by respektovat jeho řeči a zkousnout i osobní narážky. Je to prostě šéf a s tím nikdo nehne. A autority já ctím. (Teda snažím se o to.) Ikdyž je to hulvát a povrchní demagog, snažím se o to i u něj.

Ale stejně je mi jí prostě líto.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama