Červen 2014

Milý deníčku

29. června 2014 v 15:11 | Willy |  Život
Já vím, že to vůbec nemusí bejt tak jak si to vysnívám, ale hrozně bych si to prostě přál. Po tom všem už bych fakt chtěl mít někoho, koho budu mít hrozně rád a kdo bude mít rád mě a s kým budu něco budovat. Myslím budovat v rámci našeho věku. Nehrát si na něco jinýho. Prostě aby sem byl šťastnej a to mi stačí. Nepotřebuju nějaký drahý hadry, cesty k moři ani drahý telefony. Momentálně mám mobil deset let starej, u moře sem nebyl minimálně deset let a velkou část hadrů mám ze sekáčů. Sem na to patřičně hrdej, protože takovýhle super kousky jinde neseženu. Mě prostě bohatě stačí s někým být a vědět, že na to všechno nejsem sám. Možná, že je to určitej deficit. To, že jako lidé, pořád někoho potřebujem. Nevím, jestli to někdy může mít člověk tak, že chce jít životem jenom sám. Moc v to nevěřím. A jestli to tak někdo opravdu má (dočasně to tak má určitě spousta lidí, ale myslím nastálo - trvale), možná ten člověk nemůže bejt úplně normální, nebo se to na něm prostě někde musí následně podepsat.

Šimon není nijak nádhernej kluk (z čehož mám vlastně radost - že se mi líbí někdo ne moc fyzicky dokonalej), je to asi takovej hodně citlivej člověk, ale zároveň asi vtipnej, roztomilej, má gympl (což je doufám stále záruka určité inteligence a vzdělanosti) a trochu je na něm vidět to, že je teplej. Mám rád, když je to na tom člověku trochu vidět. Nesmí to být samozřejmě moc, ale do určitý míry je to laskavý, milý a pravdivý. A proto mě asi baví. Doufám, že ho tento týden potkám. Prosím, prosím.

Melody Club - Fever Fever


Červená knihovna

28. června 2014 v 17:52 | Willy |  Život
Posledních pár týdnů sem pořád jen pracoval a pracoval. Byla to fakt síla. Předminulý týden sem chodil ze školy většinou kolem druhý ráno a vstával většinou v devět. Ty poslední dny před hodnocením (rozuměj víkend!) sem nenaspal skoro nic. A den předtím sem nespal vůbec a šel rovnou ze školy na hodnocení. Šéf se mě zastal a ani moc nemusel, protože se mi to nakonec docela povedlo (což je třeba přiznat i s velkou mírou sebekritiky) a líbilo se to i ostatním hodnotitelům. Bylo tam samozřejmě pár věciček, který by bylo ještě třeba dořešit a tak, ale i přesto si myslím, že to nakonec dopadlo celkem solidně. Měl sem téměř nejvyšší možný hodnocení, což mi udělalo velkou radost. Byl sem zkrátka rád, že ten všechen čas, co sem do toho investoval, nebyl marnej. Jasně, že cesta je důležitější a tady doopravdy byla!, ale ostatní vidí pouze výsledek a je jim celkem jedno, co tomu předcházelo - ostatně je to tak správně. Pak už sem navečer ohromným vyčerpáním dolezl domů, ignoroval všechny pozvání na párty od spolužáků a spal asi 16 hodin v kuse. A další den téměř taky. A pak sem se učil na zkoušky, napsal je nejspíš hrozně špatně a teď v naději očekávám výsledek, který ještě nezveřejnili..

Taky sem si našel brigádu na léto. Budu nejspíš bydlet u Zrádce. Nabízí mi to, protože by mě rád měl zase blízko u sebe a kamarádil se, jak za starých časů a já to neodmítám, protože v Praze někde bydlet musím. A taky sem se už tak tři týdny téměř nedotkl F. Nemám na to chuť. Vlastně mám, ale nemám na to chuť s ním.. Už mě asi moc nebaví. Ale tento týden bylo vše nakonec jinak, ale z velké části proti mé vůli. Celej tejden byl hrozně nadrženej a docela dost to přeháněl. Já se však choval, jako když mám PMS. Měl jet domu ve čvtrek, ale když zjistil, že já zůstavám až do pátku, zůstal tam taky, kvůli mě a ani neměl snahu to maskovat nebo vyvracet. Asi stále trochu počítá s tím, že mě to baví. Sice už je trochu na pochyboách, protože já se ani trochu nesnažím, ale jeho pudy sou asi silnější. J. odjel a F. mě k tomu pozdě večer doslova donutil. Fakt se mi nechtělo, ale nakonec sem se s ním vyspal. Trochu z lítosti, trochu z vlastního zoufalství a blbosti. Říkal mi přitom, že ho čím dál tím víc vzrušuje moje tělo a prý když naposledy masturboval, představoval si mě. To mě moc pobavilo. Abych to však napsal v souvislostech - odcizení F. není náhodné. Nastalo by samozřejmě dříve nebo později, protože ačkoliv s ním spím, v určitém ohledu mě strašně rozčiluje a deptá. A taky sem přesvědčenej, že by to eskalovalo. Paradoxně je to podobný, jaký sem to měl se svou druhou a taky poslední holkou, se kterou sem v životě chodil. Ale ta mi začala vadit z toho důvodu, že byla holka a já si nebyl sto připustit, že ubližuju jí i sobě a že můj cíl sou pouze bimbasové. A teď je to právě v týhle souvisloti trochu divný. F. mě rozčiluje možná tím, jak strašně je hodnej, jakej to je totální posera a má ze všeho hrozně naděláno a taky jak je očas hrozně trapnej. Achjo. Trochu se za to stydím, ale nemůžu s tím nic dělat. Je to asi složitý, prostě mi asi nejde se od věcí, který mě rozčilujou a iritujou odpoutat. Vadí mi toho prostě moc a do jistý míry je mi to líto, protože sem zjistil, že je do mě F. hrozně zamilovanej. Ze začátku sem si to taky myslel, ale posléze sem se ho na to zeptal a on mi to celkem obstojně vyvrátil, což sem byl celkem rád. (A nestouplo by Ti vlastně trochu Tvoje nizoučký sebevědomíčko tím, že je do Tebe někdo tak strašně zamilovanej a přesto ho můžeš odmítnout a vlastně odmítáš? Ne, tak to není. Nenalháváš si to, Willy? Možná trochu.), ale po tomhle týdnu je prostě jasný, že mě miluje. Čím víc mě to všechno s ním přestává bavit, tím víc je do mě paradoxně zabouchlej. Ještěže jede na celý prázdniny do ciziny, jinak bych to měl pořád v hlavě. Vlastně sem se do toho trochu zamotal..

No a vlastně s tím odcizením od F. souvisí i to, že sem se seznámil při těch hodinách strávenejch ve škole s jednou holkou, která chodí do ročníku s klukem, kterej se mi hrozně líbí. Označme si ho, jako Šimona. Totiž - ve škole se mi líbí několik kluků, ale dva se mi líbí hodně. Zjistil sem, že ten první je na holky, ale ten druhý je (kdobytobylřekl?) Šimon! Ale to není vše! Nedávno sem mu pomáhal s odnosem nějakejch věcí. Zeptal se a já řekl, že mu pomůžu, ale jedině proto, že je to on a usmál sem se. Ani sem to nemyslel nijak vážně, takovýhle blbý řeči mám téměř na všechny, takže mi posléze došlo, že tenhle adresát nebyl možná nejvhodnější, notabene, když se mi fakt líbí. On se trochu usmál, ale podezřele a vypadalo to, jako by se styděl! Nejspíš se mi to zdálo. Střih. Po týdnu sem šel pít do hospody a potkal tam tu jeho spolužačku. Trochu sme remcali a ona se mě ptala, co já a holky? Jestli s nějakou chodím. Já mojí osvědčenou odpoveď, že nemám ani holku, ani kluka a zasmál sem se. Udiveně (a spokojeně!) se zasmála a začala to rozjíždět. Řekla mi, že se hrozně líbím Šimonovi a že o mě pořád mluví. Taky se ptala co já na to a jestli s žádným týpkem fakt nechodím. A já řekl, že fakt nechodím a z toho, jestli se líbí i on mě sem trochu diplomaticky vybrousil (nemůžu přeci hned říct, že sem z něj úplně mimo, je jasný, že by mu to hned řekla a já bych byl pak hrozně nervní, když bych ho potkal). Nicméně on prý ten večer v noci přijel z nějaký daleký cesty a ona se ptala, zda mu má zavolat, aby přišel do hospody. Na to sem řekl (trochu moc nadšeně!) ať mu zavolá. Odešla. Vrátila se za chvilku. Že prý je moc unavený, ale že mě má moc moc pozdravovat. Bylo to hezký, měl sem radost. A tady asi taky začalo to odcizování k F. Následně sem ho potkal další den, ale byl sem v obklopení několika lidí a zrovna sem něco sugestivně líčil a on kolem prošel a já nemohl nic dělat a bylo mi to trochu líto.. Jen sme se pozdravili, sice hezky a usmáli sme se, ale od té doby sem ho dva týdny neviděl a nikdy ho nemůžu potkat. Minulý týden sem sice potkal tu jeho spolužačku, ale taky sme se jen pozdravili a usmáli se, protože někam hrozně pospíchala a já vlastně taky.. Achjo. Teď to mám pořád v hlavě a dostoupilo to tak daleko, že občas sem šel z bytu do školy vlastně jen proto, kdybych ho tam náhodou potkal.

Optimismus je opium lidstva

6. června 2014 v 23:50 | Willy |  Život
V pondělí, po těch super zážitcích ze zkoušek sme šli domu, kde sme si to s F. udělali. J. totiž jel někam pryč. Úterý v pohodě, protože sme to taky dělali. Ale moc mě to nebavilo, v pondělí sem byl nadrženej víc. Trochu už mě to asi nudí, ale zatím s tím nehodlám nic dělat. Zlatovláska je z toho nějaká divná, asi se jí to moc nezdá a hlavně jí to moc nezajímá. Ostatně koho by zajímalo detailní popisování styku dvou buzíčků? Středa zvláštní, nic nestíhám. Kvůli tý zkoušce z pondělka, který sem obětoval celej víkend a stejně se nevyvedla, teď nestíhám to důležítý se šéfem, kterej nakonec ani nepřijel. Sem dost nervózní, jestli to zvládnu. Jak fyzicky, tak psychycky. Uá.
Čtvrtek náročnej. Celej den sem pracoval, až sem z toho byl nějakej malátnej. Pak sem večer vůbec nestíhal, ale nakonec sme šli na párty, kde jsem se asi třikrát pozvracel. Moc toho nebylo. Dohromady tak půllitrová šavle, ani ne. Avšak i přesto mi bylo tak špatně, že sem chtěl jít domů. J. s F. mě tam odvedli. Sou moc hodní. F. teda celou cestu připomínal, že by se nejradši vrátil. Byl však taky dost opilej a hlavně si tam prý od někoho přičuchl k nějaký lahvičce ze sexshopu, což mu navodilo super pocit a prý si připadal jako zdrogovaný. Zkrátka asi bylo dobře, že sme šli dřív.

Divadlooooo

4. června 2014 v 20:45 | Willy |  Život
Odjel sem ve čtvrtek, aby sem stihl dodělat věci na pondělní zkoušky. A taky sem měl ještě ve čtvrtek zubaře. Myslel sem si, že už naposled, ale občas, když hodně kousnu, tak to trochu tlačí, takže to poslední asi nebylo. Achjo. Celej pátek, sobotu a neděli sem makal, abych zvládnul ty zkoušky. První zkouška dopadla na pohodu, ale ta druhá ne. Ten zmrd mě nemá rád a já přesně věděl, že to takhle dopadne. Vždycky mě hrozně přehlíží a je na něm strašně vidět, jak sem mu nesympatickej. Já ale fakt nevim čím! Nic sem mu neudělal, maximálně sem se nepopadal za břicho z jeho pseudovtipů, ale to je asi všechno. Tušil sem, že to takhle dopadne a proto sem si dával celej víkend hroznou práci s těma věcma, co sme měli dodělat doma, ale jemu se pro změnu nělíbilo to, co sem dělal ve škole. Vím, že to nebylo dokonalý, sem realista a sem na sebe občas docela vostrej, ale na trojku to vážně nebylo. To prostě přehnal. A taky je mi jasný, že samozřejmě vypadám tak, že se s tím nemůžu smířit a tak kolem sebe kopu jako debílek a viním z toho jeho. Já sem však do toho investoval hrozně času a sil a vím, že to prostě nebylo na trojku. Možná, že se s tím fakt nemůžu smířit. Já ale vím, že sem dělal, co sem mohl a to je pro mě důležitý. Ta cesta, ta zkušenost, né posraná známka nebo deformovanej názor toho blba, tudíž mě to zase tolik neštve. Spíš mi je líto tý nespravedlnosti. Toho, že někdo do toho tahá osobní antipatie. To je prostě průser. Když to dělá někdo ve dvaceti, asi se to dá pobrat, ale inteligentní padesátník by si to dovolit neměl. Timhle přístupem mě výsostně demotivoval. A co mě úplně nejvíc nasralo, bylo to, jaký u toho sehrál divadlo s tím, že je to mezi dvojkou a trojkou, tudíž se podívá i na ostatní a podle toho mi dá známku, aby mi náhodou nepřihoršil. (Samozřejmě, že mi dal nakonec trojku, ale i kdyby to ostatní měli totálně hrozný, stejně by mi jí dal. On ten den přišel s tím, že mi jí dá. To mě sere. To, že se ještě stylizuje do role toho hodnýho pána, kterej mi nechce ublížit a tak si to jde ještě rozmyslet a podívá se na věci ostatních. Tohle je nechutný. Věděl sem, že to tak dopadne, ale nemohl se nic dělat, protože sem byl jenom zkurvená loutka uprostřed jeho divadla.