Milý deníčku

29. června 2014 v 15:11 | Willy |  Život
Já vím, že to vůbec nemusí bejt tak jak si to vysnívám, ale hrozně bych si to prostě přál. Po tom všem už bych fakt chtěl mít někoho, koho budu mít hrozně rád a kdo bude mít rád mě a s kým budu něco budovat. Myslím budovat v rámci našeho věku. Nehrát si na něco jinýho. Prostě aby sem byl šťastnej a to mi stačí. Nepotřebuju nějaký drahý hadry, cesty k moři ani drahý telefony. Momentálně mám mobil deset let starej, u moře sem nebyl minimálně deset let a velkou část hadrů mám ze sekáčů. Sem na to patřičně hrdej, protože takovýhle super kousky jinde neseženu. Mě prostě bohatě stačí s někým být a vědět, že na to všechno nejsem sám. Možná, že je to určitej deficit. To, že jako lidé, pořád někoho potřebujem. Nevím, jestli to někdy může mít člověk tak, že chce jít životem jenom sám. Moc v to nevěřím. A jestli to tak někdo opravdu má (dočasně to tak má určitě spousta lidí, ale myslím nastálo - trvale), možná ten člověk nemůže bejt úplně normální, nebo se to na něm prostě někde musí následně podepsat.

Šimon není nijak nádhernej kluk (z čehož mám vlastně radost - že se mi líbí někdo ne moc fyzicky dokonalej), je to asi takovej hodně citlivej člověk, ale zároveň asi vtipnej, roztomilej, má gympl (což je doufám stále záruka určité inteligence a vzdělanosti) a trochu je na něm vidět to, že je teplej. Mám rád, když je to na tom člověku trochu vidět. Nesmí to být samozřejmě moc, ale do určitý míry je to laskavý, milý a pravdivý. A proto mě asi baví. Doufám, že ho tento týden potkám. Prosím, prosím.

Melody Club - Fever Fever

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama