Husité

23. července 2014 v 19:16 | Willy |  Život
V pondělí a v úterý sem byl v práci dost neschopný. Šéfos mi dal na dnešek volno, abych si odpočinul a dal se dohromady. Já místo odpočívání šel včera se Zrádcem a ještě jedním Známým do jedné profláklé hospody a vypil sem asi čtyři nebo pět černých piv. Řešili sme současnost, minulost a hlavně budoucnost, naše životy a tak. Bylo to více či méně zajímavý. Zrádce nám pořád skákal do řeči a chtěl se ke všemu hrozně vyjádřit, ale než aby mě to sralo, tak mě to spíš hrozně rozesmívalo.

Potom ten Známej odešel a my sme si koupili ve večerce dvě vína a řekli sme si, že vyrazíme na Vítkov, za Žižkou. Hned u prvních schodů sme se samotřejmě posadili a povídali si. Zrádce si ještě pár věcí neuvědomuje, ale spoustu už mu toho došlo. Myslím, že docela dospěl. Už není tak přehnaně infantilně snivej a možná trochu zkrotnul. Asi si celkem pořád věří, ale možná o něco míň. Mám z toho radost. Bavili sme si i o mě. Ptal se mě na to, jestli chci mít jednou děti. Asi sem mu toho zase řekl víc, než sem chtěl (je to Zrádce, chápejte). Ale už se nedá nic dělat. Pak sme asi hodinu poslouchali hudbu a mě to moc nebavilo, ale viděl sem, jak to baví jeho, takže sem neprotestoval. Po hodině už mě to fakt hrozně nudilo a tak sem ho přinutil, aby sme šli nahoru. Po třiceti metrech si začal stěžovat na ten kopec, tu dálku a tak sme se otočili a šli nazpět. Jenže on se najednou usadil na silnici (přesněji řečeno ve žlábku u silnice, sloužícímu k odtoku vody. Já sem si taky sednul, poslouchali sme hudbu, kouřili a pak sem si na tý silnici i lehnul. Zrádce si taky lehnul (jistěže do žlábku). Pak sem ho asi natřikrát budil, že musíme jít. Moc se mu nechtělo, protože mu bylo blbě, ale nakonec sem ho přemluvil. Bylo něco po třetí hodině ranní. Poloprázdný flašky sme tam nechali a jestli je někdo nevzal, stojí tam na kraji silnice dodnes. Pak sme museli skočit z nějakýho tarasu, abysme se dostali do ulice. Potom sme si zapálili a Zrádce z toho cigára hodil tak dvoulitrovou šavli. Zvracel na chodníku před nějakým obchodem a já stál opodál a díval se jiným směrem. Pak sem ho šel trochu poplácat po zádech (jakože pohoda, nic se neději, v klidu se vyzvracej), ale moc to nedopadlo, protože jak to všude stříkalo, trochu mi to ohodilo nohy..

Cesta zpět už byla víceméně poklidná. Cestou kravil (a já se tomu kupodivu smál). A taky se pořád omlouval. Říkal sem mu, že je to v pohodě, že už mu nebude blbě, což je hlavní. A fakt to bylo v pohodě, nelhal sem. Mě se ze zvracení nijak špatně nedělá a kdyby dělalo, šel bych dál a zacpal si uši. Dnes měl Zrádce vstávat v devět do práce a vstali sme v poledne.. Nemám co jíst, sem trochu nervní z toho, jak to zítra zvládnu v práci a není mi moc dobře, což nebývá zvykem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama