Prázdnédny

20. července 2014 v 23:57 | Willy |  Život
Jedu do Prahy. Víkend byl docela pohodovej. Flákal sem se, to dá rozum. Ale sou prázdniny, takže proč by ne (zkrátka si to mám čím obhájit). Stýská se mi po J., ale po F. téměř vůbec. Tenkrát mě hrozně naštval tím, jak se choval. Já vim, že už toho všeho měl plný zuby, ale nebylo to prvně a ve mě to tak nějak je a nemůžu to vytěsnat z kebule. Paradox je to, že hlavně díky němu to všechno dostoupilo takhle daleko a nakonec je on ten nejvíc hotovej. Vlastně sem rád, že je na druhý straně planety. V říjnu ho zase rád uvidím, ale teď si musíme všichni tak nějak odpočinout.

Ale po J. se mi stýská i tak. Psal mi a je na tom asi podobně, protože by se semnou rád viděl. Myslel sem, že takovej není, ale docela mě to mile překvapilo. Trochu mi to taky pohladilo ego (jednak to, že se někomu stýská po mě, taky to že se po mě stýská právě někomu tak chladnýmu a málo citlivýmu jako je on a především fakt, že se za ten necelej rok, co s náma bydlel, docela dost změnil). Já nikdy nejsem žádnej velkej příznivec toho, někoho měnit. Se Zrádcem sme se tenkrát, při naší první krizi přátelství, přestal bavit právě proto, že se změnil a tak strašně moc, že už sem si s ním nerozuměl, ale nechtěl sem ho jakkoliv měnit jen proto, abych stavěl naše přátelství výš nad jeho vývoj a určitou cestu, která se mi sice nezdála, ale absolutně sem jí respektoval a to natolik, že sem mu vlastně ani neřekl proč už to z mý strany přestává fungovat. A de facto sem na sebe radši hodil to všechno a postavil se do role toho, kterej to celý zabil, ale já ho prostě nechtěl jakkoliv ovlivňovat, protože sem si byl jistej, že si i tímhle obdobím musí projít a doufal sem v to, že to všechno jednou odezní a promění se v něco silnějšího a lepšího než předtím. V něco lepšího paradoxně díky tomu, kvůli čemu sem se s ním už nemohl dál bavit. A světe div se, jak sem zjistil za ty dva týdny co u něj bydlím, povedlo se. A sem za to fakt rád.

Ale abych se vrátil k J., toho sme změnili zcela nepochybně. Teda především já. Ale latentně a téměř neúmyslně. A najednou sme s F. zjistili, že už to není taková individualita, že už se začíná zapojovat a najednou žije. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Já se ale domnívám, že je to dobře. On by možná nikdy nic takovýho nepoznal a měl by v životě celou řadu nepříjemností, který už dneska minimálně zvládá nějak řešit. To všechno musí posoudit on sám, jestli ten vývoj k něčemu byl. Avšak když přijde na to, že to předtím byl lepší život, je víc než snadný se vrátit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama