Srpen 2014

Jeden den

29. srpna 2014 v 2:18 | Willy |  Život
Potom sem byl asi tři dny doma a jel sem zase do Prahy. Na výstavu. Sice sem dost váhal, ale pak sem zavolal J. a už se mi začalo trochu chtít. Vyjel sem někdy odpoledne. Pak po Praze sháněl kšiltovku a džíny po všech sekáčích a nesehnal. Dokonce sem kvůli tomu přijel na tu výstavu o hodinu dýl! Tak moc sou pro mě asi takovýhle sračky podstatný. A taky se mi stala taková zvláštní příhoda - přišel sem do jednoho zapadlýho obchůdku, kde skoro nic nebylo, ale hodně zvláštní bylo to, že tam nikdo nebyl. Že v obchodě nenarazíte na zákazníky se občas stane. Ale, že tam nejsou ani zaměstnanci - na to už musíte bejt expert. Říkal sem si, že je asi paní prodavačka na záchodě, tak mi zase bylo hned blbý odcházet, aby to nevypadalo, že sem něco ukradl a zdrhám. Občas se to stává, že ste chviličku někde v obchodě samotní, ale prodavač za moment přijde. Tak sem se prošel i dozadu, zjistil, že tam opravdu nemaj hadry na normální lidi, ale prodavačka stále nepřicházela. Podíval sem se dopředu, kde byl pult s kasou a říkal sem si, že je teda asi docela odvážná, to tady takhle nechat. Kdyby sem někdo vběhl, vzal to a zase zdrhl.. Uvažoval sem, že to tedy asi bude kadit, když jí vůbec nezajímá, co se tu děje. Když pořád nepřicházela (to už jsem byl skálopevně přesvědčen o průjmu), jsem se rozhodl odejít. Jednak sem si říkal, že je to dost blbý. Chodit po krámu, když tam není prodavačka. Z toho by mohl bejt pěknej průser. Ještě by na mě někdo mohl něco hodit. Nic. Vykročil sem svou velkou nohou na chodník a vydal sem se vstříc dalším znechuceným dojmům z tragické nabídky levných oděvů. Náhle se však po pár mých krocích, vyřítila z květinářství naproti přes ulici nějaká ženská s ohromným květináčem a kytkou v ruce, přeběhla silnici, něco breptala a štrádovala si to ke mě. Malej moment mi trvalo, než mi došlo, že to bude ta moje vyměšující se prodavačka. Tedy evidentně nevyměšující se, ale (ve své pracovní době!) flákající se nakupující v květinářství naproti. Zaptala se mě, co sem tam jako chtěl. (Co asi tak může chtít člověk v obchodě s hadrama?) Tak sem jí řekl, že srdce mé žádá nějaké pěkné lacláče a úchylnou kšiltovku ze sedmdesátých let. A že to tam nic podobnýho nemají. Chytla mě za loket a řekla, ať jdu s ní. Vypadala nebezpečná, ale poznal sem, že je spíš vyděšená. Řekla, že si jen odskočila naproti a že musí zkontrolovat, jestli sem tam něco nečórnul. Inu, vyrazili sme tedy zpět do jejího království. Byla hrozně mimo, pořád něco breptala a já jí zopakoval, na co sem se tam byl podívat a ona jen tak suše dodala "No, to my tady vůbec nemáme.. My tady skoro nic nemáme. My tady máme hovno." Líbila se mi její sebekritika, pocházející z této krizové situace. Souhlasil sem s jejím názorem, ale jindy by mi takovýhle věci, jako zákazníkovi asi sotva řekla.. Musel sem se uvnitř smát. (Uvnitř, kdybych se smál zvenku, ještě víc bych tu chudinku vyhodil z kolejí). Byla tak rozhozená, že sem jí řekl, ať se podívá do kasy, že sem jí nic nevzal. (Ještě sem jí musel poradit, to je teda gól.) Odpřísáhl sem jí, že sem nic nevzal. Šla a otevřela kasu, ve který bylo docela dost bankovek, bajvoko tak čtyři litry dohromady a já jí řekl, ať si to klidně přepočítá, že tam počkám, aby měla klid. Říkala, že je úplně blbá, že vůbec nikam neměla odcházet.. Ale pak pronesla, že to počítat nebude, že kdybych tam šahal, vzal bych všechno a nenechal bych tam ty Palacký a Destinnový - což měla fakt recht. Omluvil sem se jí (ikdyž sem věděl, že sem jenom přišel do obchodu a nic sem neudělal). Ona řekla, že to ona se mi omlouvá, že mě nařkla. Odpověděl sem, že je to v pohodě. Pak mi ještě popsala, že jí tam před týdnem přiběhla nějaká dívka , vzala pár hadrů a zdrhla. Znovu sem se omluvil, ona taky, rozloučil sem se a odešel.

Pak sem teda ještě hledal a hledal nějaký dobrý sekáč, přitom odjel někam úplně dohajzlu a pak se dlouze vracel. Při tom poletování po Praze sem napsal Zrádci, že sem v Praze, jestli se nechce stavit na tý výstavě. (Můj úmysl, jak už to tak někdy bývá, se moc nepodobal šumavské studánce - zkrátka sem potřeboval někde přespat.) Chtěl sem ho vidět a rád, ale to spaní, by se prostě šiklo, žejo.. Přijel sem tedy na místo. Zrádce (chudák, celej nadšenej) dorazil o chvilku dřív než já. Bylo to dobrý. Seznámil sem se s J. kamarády. Teplým pianistou a docela sympatickou a až podezřele hezkou kamarádkou a ještě jednou holkou. Bylo to všechno hrozně fajn. J. už byl opilej, já se pak taky ožral, jediný Zrádce zůstal celkem střízlivej. Seznámil sem se taky s J. čmafičkou (která ho nejspíš odpanila) a jejím klukem. Taky tam byla Márč, která je strašně vtipná, ale jak sem zjistil, když se opije, vůbec vtipná není. Nebo teda je, ale málo. Řekla mi, že mi najde nějakýho kluka a taky to, že budu její gaykamarád. Už se fakt nemůžu dočkat... Trochu si přijdu jako zvířátko, který vlastně docela dost lidí lituje a snažej se, aby nezakrnělo, když už teda není schopno tý reprodukce, tak ať je alespoň k užitku a připadá si tak. Willy, hrozně to ženeš do extrému. Pozor na sebelítost a sebelinčování. Děje se Ti velký kulový, tak se přestaň litovat!


Potom J. a jeho parta (pianista a dívky) chtěla odjet, ale neodjela, protože sem zase zasáhl a Zrádce se (téměř sám) nabídl, že můžou spát u něj. Přišlo jim to blbý a mě trochu taky. Ještě tam byla ta jeho čmafička a ta řekla, že se k ní kdyžtak taky vejdou. Potom sme šli do centra. Ke Zrádci se připojila nějaká pěkná opilá holka. Měl jí odvést na Staroměstskou. Cestou sme se došli najíst a J. potom zase vyžebral nějaký jídlo, když mlsně koukal přes sklo na lidi v KFC, který už zavřelo, ale zákazníky nechali dojíst. Dokonce se téměř nabídli a dvě křídla mu potom přinesli. Byl to kluk s nějakou vietnamkou. Byli sympatičtí. Mluvili anglicky a říkali, ať jdeme s nima, že se chystají na nějakou akci a J. řekl z legrace, jestli nás netahají za nos a ten kluk, krásnou češtinou odpověděl, že netahaj... Byl to prostě čech a asi si nabouchl nějakou cizinku.. a asi nás trochu zkoušel.

Vyrazili sme, cestou sem si povídal s J. čmafičkou, která je fakt hrozně zajímavá. Všichni šli tak nějak na pohodu a nikdo nic nehrotil. Pak sme se zastavili u jedný lodi a šli na pivko, ale Zrádce chytnul nějakej hysterák, že se furt nemůžou (J. kamarádi) rozhodnout kam jdou a že už by potřeboval jít spát, protože už je unavenej.. Tak sem to došel vyřešit. Oni u Zrádce nakonec spát nechtěli a řekli, že pojedou brzo ráno domů a venku to nějak vydrží. J. řekl, že tam spát chce, takže sem vzal jeho krosnu a odešli sme se Zrádcem na byt, že si tam hodím věci, on půjde spát, já si vezmu klíče a potom s J. přijdeme. Všichni kromě nás dvou tam zůstali. Když sme dorazili na byt, začal se trochu omlouvat, že to docela přehnal (opravdu to přehnal) a k mému nebetyčnému údivu si zapnul počítač a šel na fb. Takhle si, nutnost se vyspat a ještě kvůli tomu tak vyšilovat, nepředstavuju. Při mym odchodu, pořád čuměl do kompu.. J. mi pak napsal, že sou někde v parku. Cestou sem se stavil ještě v obchodě pro víno. Byla už docela zima a říkal sem si, že je třeba tam tu partičku trochu zahřát. Trochu sem zabloudil do nějakýho skateparku, kde nikdo nikde nebyl, jen spící bezdomovci v podchodu. Volal sem J., kterej řekl, že na mě počká. Dohnal sem ho. Zbytek lidí byl v dálce před náma. Říkal, že mu dal ten kluk té čmafičky nějakej prášek. Ptal sem se proč a J. řekl, že chtěl. Prej to byla jen půlka. Nevím co mu dal, ale že by mu dal éčko mi přišlo jako sračka, ale byl sem opilej a nechtěl sem řešit drogy. Pak sme dohnali zbytek. Povídali sme si, byla to docela zábava. Načli sme mé víno nějakým klíčem od dveří.. Pak se čmafička o všechny hrozně starala, přišlo mi to hezký. Brala to jako samozřejmost. Potom odešel ten její kluk spát, ona vytáhla jejich super skank a hrozně sme se zhulili. J. pak dostával asi tři minuty trvající záchvaty smíchu. Hráli sme pak taky nějakou hru z mateřský školky a vím, že mě to bavilo.. Potom už nadešel čas a tak sme je šli kousek doprovodit, ale čmafička byla starostlivá a hodná a tak sme je doprovodili až na Hlavák. Cestou si J. ze čmafičky dělal legraci a trochu jí ztrapňoval, což se mi vůbec nelíbilo. Zvykl sem si, že to dělá občas mě, ale tohle se nehodilo. Řekl sem mu, že to dělat neměl. Byl zhulenej, ale řekl, že ví, že to trochu posral. Pak sme šli kousek společně. Cestou potkali paní od technických služeb, já sem čmafičku a J. upozornil, že ta paní naproti nám vypadá jako Mario a J., když nás míjela zabroukal tu melodii z tý hry a ukazováčkem zmáčknul té paní, takovej ten knoflík nahoře na kšiltovce. Hrozně mě to rozesmálo. Potom nás zase zastavil nějaký sympatický tlustý pán, který se nás ptal odkuď jdeme a něco nám pochválil, už nevím co. J. mu potom na oplátku pochválil košili a přitom mu asi třikrát přejel rukou po tom obrovským břiše, jak to dělají těhotné ženy. Pánovi to ani nevadilo. Byl to fakt zvláštní obraz. Jako z absurdního divadla. Ale opět to bylo dost směšný. Když sme se rozloučili se čmafičkou, řekl jsem mu, jestli za ní nechce jít a ještě s ní třeba trochu pokecat / připadně jí to někde rychle udělat.. Řekl, že ne. Ale chtěl. Viděl sem to. Přemlouval sem ho, sliboval, že mu potom klidně dojdu odemknout, ale nepřemluvil sem ho. Nakonec sme si lehli do jedný postele (nechtěli sme vytahovat matraci, abychom nevzbudili Zrádce a taky sme trochu chtěli zkusit jaký to je, spát spolu v jedný posteli). Když sme konečně ulehli, akorát se Zrádce na chvilku probudil, ale matračku už sme nevyndavali. J. mě pod pěřinou z legrace trochu šimral, tak sem mu potom položil ruku na břicho (přes peřinu!), jak to bežně dělají páry, když usínají. Nic nějak zvlášť sexy. Ruku sem hned sundal a začal se smát, ale J. prohodil, že se mu z toho postavil. Hrozně sme se tomu smáli. Je to vtipný, jak hrozně udělá něčí dotyk. A ani to nemusí být pohlaví, na který ste dělaný.

Druhej den sme vstali pozdě, zavolali F. přes Skype a každý odjeli domů.

FES ŤÁK

27. srpna 2014 v 1:32 | Willy |  Život
Tak a je to tady, řekl sem si. Ani vlastně nevím, jestli se mi chtělo. Je to paradoxní, ale podobný akce jako je fesťák vnímám tak, že se většinou celou tu dobu docela těším domů, protože mě to prostředí, lidi a vůbec asi všechno docela zneklidňuje. Ne, že by mi tam někdo někdy ubližoval, nebo že by se mi tam nelíbilo, ale prostě si to moc nedokážu užít. Takhle to mám asi u všech akcí a míst, který nepovažuju za ty, kterých znám a díky tomu je nemám tolik rád. Je to zvláštní. Možná dětinský. Ale mám to tak. Se Zrádcem sme se měli sejít asi někdy kolem čtvrtý. Já jel ještě předtím za paní prodavačkou z té trafiky, že jí dám peníze za tu jízdenku navíc. Byla tam jiná prodavačka a tý sem to dávat nechtěl. Chtěl sem to vrátit jen té z minula. Třeba je to blbost, to co dělám, ale měl bych to vrátit. Měl. Ikdyž už sem si možná určitým trestem prošel, stejně to chci vrátit.

Bohužel tam teda nebyla a tak sem jel na nádraží, kde už byl Zrádce. Měl takovou velkou sportovní tašku, se kterou choděj nagelovaní fotbalisté na trénink. Nasedli sme do autobusu. V poslední chvilce Zrádce ještě vystoupil a řekl řidiči, že ještě něco důležitýho musí vyřešit a já viděl jak dva nějací kluci přicházej. Došlo mi, že to sou ty týpkové od kterých chtěl nějaké hulení na fest. Vrátil se zpátky a říkal, že to má za pětset. To je prostě hrozně hulení. Bylo toho asi fakt hodně, protože to v autobusu začalo hrozně páchnout, tak sem mu řekl, ať to někam uschová. Cesta byla docela nudná. Jediný co mě drželo při životě, byl vždycky příšerně legrační název další obce, kterou sme projížděli. Připadal sem si jako v Rumunsku ču Bulharsku. Fakt pecky. Pak sme se tam konečně dokodrcali. Něco nakoupili, dali pivko v hospodě a vyrazili. Když sme konečně dorazili, tak sme postavili stan na exkluzivním místě, kde nás bylo asi jen patnáct a načli rum. Zjistili sme, že můj stan má na sobě větší intenzitu plísní než niva rok po datu spotřeby. Ehm - kdo ten stan asi naposledy balil? Kdo ho složil mokrý a nechal ho tak po nějaký akci, po příjezdu nerozložil a nevysušil, ale rovnou uklidil a dva roky ho tak nechal ve skříni? No? Kdo asi? Asi nějaký idiot, řekl bych.

Ve stanu byl takovej smrad, že se tam dalo spát pouze po požití velkého množství alkoholu či drog. Ten večer sme ještě byli na koncertě, ale myslím, že sme přišli relativně brzo. Další den dorazil J. Přijel o den dýl, protože byl někde na nějaký přednášce. Šli sme mu naproti. Bylo to fajn. Ten večer sem se jen hrozně zhulil a zvracel sem. Trochu sem si pozvracel kotníky, ale jinak to bylo dobrý. Pak mě odvedli do stanu, ale po cestě se mi udělalo dobře. Nechce se mi vyprávět co bylo kdy (nechce, protože už si to přesně nepamatuju..), takže udělám jenom takovej výcuc.

Při úplně suprovym koncertě jedný výborný zpěvačky sme si všichni tři uprostřed toho davu sedli na zem (kupodivu nás nikdo neušlapal) a chvilku sme se drželi za ruce. Pak sme se drželi jen já s J. a občas sme měli zavřený oči a poslouchali ty výborný písničky a ty ruce se navzájem různě hladili a různě drželi a proplejtali a vím, že to bude znít dost absurdně, ale jeho ruka a moje ruka spolu měli něco jako sex. A bylo to fakt dobrý. Potom sme si o tom spolu povídali a J. z toho měl podobnej dojem. V životě bych neřek, že z dotýkání rukou můžu mít takovej požitek. Asi už sem na tom fakt dost špatně..
Pak mě taky při jednom koncertě nejspíš nabalovala nějaká slečna (tak 25 až 28) a pořád se ke mě přibližovala a já se od ní pořád oddaloval. Myslel sem, že se mi to jen zdá, ale pak mi to řekl další den J. a společně sme se smáli, jaký sem srab. Chachacha. Jeden den J. opět dojídal nějaký zbytky, ale alespoň se slušně zeptal. Pak kradl chléb a taky se ve vegetariánském stánku ptal, jestli mu udělají sekanou. Pak sme se taky s nějakou cizí holkou, která nám nabízela drogy, opili. Její vodkou a naším džusem. Skončili sme u ní u stanu, pod nějakou plachtou, kde bylo dalších sto lidí a všichni hráli na nějaký nástroj z krabice té slečny. Někdo na rumbakoule, někdo na foukací harmoniku, bubínek, apod. Nikomu nevadilo, že to vůbec nemá rytmus. A pak nám všem dala sušenky s trávou. A jiná slečna mi řekla, že mám velký oči a že by sme spolu měli hezký děti. Vůbec sme hodně pili a hulili, když tak nad tím uvažuju. Ale jedli sme taky. Rozhodně víc, než když sem tam byl před lety. To sem si místo jídla denně kupoval dvě krabičky. Po příjezdu sem měl tenkrát dokonce dojem, že mi jde kouř z úst ipřesto, že už sem nekouřil.
Taky sme se tam seznámili s nějakejma dvěma staršíma holkama a s nima sme si tam jeden večer povídali. Bylo to srandovní. Smáli sme se jim a oni nám taky. A když asi po 40-ti minutách začal mluvit J., smáli sme se všichni jemu. Jednou sem se tam mimochodem rozbrečel a to prozměnu před J., když sem mu vyprávěl o coming outu a taky mejch homoproblémech. Prostě o věcech, o kterých sem vůbec mluvit nechtěl. Ale J. byl asi rád, že sem se mu taky konečně svěřil. (Co se to semnou ksakru děje? Budu nakonec ještě nějaká ubrečená čůza?) Taky mi tam Zrádce ztratil můj oblíbený batoh, ale pak sme přišli do stanu a zjistili, že sme ho vůbec nebrali a leží tam.. Jo a když Zrádce mluvil o svym problémů s varlátkem a studem to řešit, nezapomněl sem být samozřejmě v opilosti hrozně upřímnej a hned sem jim prozměnu řekl, že když sem se bál, že sem HIV, taky sem šel hned na testy a nebyl z toho podělanej - což sem jim (jak už bystřejší z Vás doplňují) .. říkat taky nechtěl. Jednou sme si tam taky dali drink, z nějakého stánku, do kterýho nám hodili nějakou pilulku, abysme měli euforicko-energický naladění. Stálo to kilo a řeknu Vám, že se mi v životě nechtělo tak spát, jako po týhle srajdě. Pak se tam taky chtěl asi Zrádce vyspat s jednou slečnou, ale potom už mu nezavolala. A především - J. si postavil svůj ministan na díře do domečku myšky/krtka, protože se vždycky k ránu vraceli domů a při těchto pokusech se mu nadzvedávala hlava. O nic sme nepřišli, protože J. vždy s jistotou zakřičel a tím nás vzbudil a o tomto konání nás tudíž pokaždé neprodleně informoval. A taky si kousek od nás postavili stan nějakcí Moraváci a to se fakt nedalo. Zrádce to teda snášel stokrát hůř než já. Ale i mě to stačilo. Přišlo mi, že vstávají už asi v osm a sedají si snad do kruhu kolem našeho stanu a ten s tím nejsytějším basbarytónem, nejdůraznějším akcentem a největší frekvencí žvástání si snad pokaždé sedá nejblíž k mé hlavě. Nic proti Moravákům, ale čeho je moc, toho je příliš.

No a pak sme jeli domů.

Cacacio

25. srpna 2014 v 19:49 | Willy |  Život

Cacacio matutina est tamquam medicina.



Alkohol je metla lidstva

24. srpna 2014 v 22:56 | Willy |  Život
Potom, co odjel J., sem chodil do práce. Možná, že sme někde byli v hospodě, ale už si to moc nepamatuju. Asi to nebylo zas tolik zásadní. Následující týden byl posledním, co sem byl v práci. Už mi to ani moc nešlo, takže sem byl vlastně docela rád. Ale zároveň sem byl trochu smutný. Bylo to tam fajn a tak. Tudíž sem jim slíbil, že ještě v září třeba na několik dní přijdu, ale asi nepřijdu. Potřebuju si fakt odpočinout. Cítím to. Každopádně ve středu sme šli po práci do hospody, kde sem se s kolegy trochu rozloučil, ale bylo to fakt divný, protože B., která mě celou dobu hrozně bavila (ikdyž sem s ní nikdy nijak zvlášť nemluvil) mi řekla, že sme stejná krevní skupina a vzala si na mě číslo s tím, že někdy zajdeme na pivo či kávu. Měl sem z toho dobrou náladu. Potom sem pozdě přijel na byt a Zrádce byl hrozně nasranej, že sem přijel pozdě, protože někam chtěl jít. Věděl sem, že chce někam jít, ale nechtěl sem, aby se mnou pořád tak samozřejmě počítal, takže sem ho trochu vypekl. Ale maličko, protože sem byl ochoten někam jít i o půlnoci, když sem přijel z té hospody, ale sešlo z toho.

Další den sme (tuším) byli zase v té kavárně, kde ovšem zrovna nebyla ta hvězdička, ale seznámili sme se s její milou nadřízenou. Bylo to fajn. Řekla, že Zrádci sežene na tu princeznu číslo. A nakonec i sehnala. Jo už si vzpomínám. Pak sme šli na Náplavku. Cestou sme koupili nějak hrozně dobré víno a pořád sme kouřili a dokonce sme si koupili i tabák a taky se stavili v nějakým hrozně odpornym sexshopu, kde si chtěl Zrádce koupit umělou vagínu (nevím jestli doopravdy, ale připsal bych to těm pivům, panákům a vínu), ale tento poloamatérský sexshop byl včetně prodavače hrozně zatuchlej, nechutnej a upatlanej, takže sme poděkovali a odešli bez zbožíčka. Na Náplavce sme mluvili s pár lidma. Taky se k nám vetřela nějaká mladá holka s kamarádkou a vypila mi pivo a Zrádci prozměnu omylem vylila. A nějakej jejich kamarád nám další pivo vzal. A taky sem se tam asi třikrát (z legrace) lehce vášnivě políbil se Zrádcem. Byla to švanda. Pak sme tam taky kecali s bezdomovcema a trochu se jich ptali, jak se na ulici dostali. Byl sem už dost opilej a Zrádce taky. Můj bezdomovec (cca 50 let) říkal, že má průmyslovku, že ho otec bil a zbytek už si moc nepamatuju. Přišlo mi, že Zrádce toho druhýho maličko ničí nějakejma kecama o tom, že toho člověk může dokázat hodně, atd. Trochu mě to nasralo. Jasně, možná že to byla logická připomínka, ale nevím proč by měl ve svejch dvaceti někoho moralizovat. A natož bezdomovce, kterej ubližije nanejvýš sám sobě. Absolutně nemůžem mít potuchy, co si ty lidi prožili.. A pak sme odešli a sedli si kousek od Náplavky na patník a já mluvil o tý mojí story s revizorem a zapřenou jízdenkou navíc. Celý sem mu to odvyprávěl a nakonec sem řekl, že mě to hrozně sere a že vůbec nechápu, jak vůbec můžu po takovýhle věci, chodit a říkat svoje sračky o morálce, když sem schopnej vědomě vzít jízdenku, kterou sem nezaplatil a odejít. Zkrátka taková totální sebekritika nahlas a jako bonus sem se na konci týhle tryzny rozplakal. Brečel sem před Zrádcem asi poprvý nebo podruhý v životě. Neměl sem z toho zrovna radost, ale asi to muselo ven. Byl sem opilej a možná i přecitlivělej a prostě se to stalo, no. Nekácím se z toho (při vzpomínce kolikrát se předemnou rozbrečel Zrádce - už vůbec ne), ale spíš mě mrzí, že sem mu zase všechno pověděl o mejch bolestech a věcech, co mě trápí. Považte, není absurdní, že si stěžuju, že sem toho moc řekl člověku, kterýmu sem tady dal (asi z nějakého důvodu, že?) přezdívku Zrádce? A přesně tomuhle Zrádci se zase otevírám a ještě si na to stěžuji. Jak jsem mladý, tak sem blbý.

Zrádce mě utěšoval a pak sme šli domů, cestou sme zakempili před Úřadem vlády, kde sme seděli asi půl hodiny, mávali taxikářům a trochu provokovali ostrahu. Už svítalo. A taky volali na Bohouše Sralbotku.. Ohh, to je ale humor na úrovni, že?

Další den přijela Zlatovláska a byl sem s ní koupit dárek Zrádci a taky sme byli na pivu a povídali si. Je hrozně zamilovaná do Koně a je to na ní strašně vidět a já mám radost. Sice sme nijak zvlášť nemluvili o mě (asi jen v souvislosti, že bych měl napsat Šimonovi), ale nevadilo mi to. Pak sme dorazili za ostatníma a byla tam taky Macina a její Nevimjestlikluk. Chlastali sme na vyhlídce a pak sme šli do hospody, kde byla asi osmnáctiletá těhotná holka s malým štěňátkem a pořád se mě ptala, jestli bych šel s ní a se psem někam na procházku.. Úplně znám tyhlety holky a tyhlety procházky (samozřejmě, že především teoreticky). Prostě mě balila. A normálně to tam někde na procházce ode mě chtěla udělat, vsadím boty. Nevěděl sem, jak se z toho vykroutit, takže sem jí furt říkal, že uvidíme a pak se utek na opačnou stranu stolu. A Zrádce se (k posměchu ostatních kluků) zeptala, jestli je teplej. Bylo mi ho trošku líto. Daň za to, že se chová víc normálně, víc empaticky a míň jako idiot je prostě to, že je teď trochu víc citlivej a usměvavej a vypadá trochu teple. Chichi. Dívím se, že to tedy nepoznala u mě.

Pak sme odešli, té pofidérní slečny se zbavili a šli ještě pro nějaké pití. Potom Kůň našel nákupní vozík, do něhož naložil Nevimjestlikluka a do toho miniprostoru dole si lehl Zrádce. Moc toho neujeli a vozík u silnice převrhli a nejvíc to schytal Zrádce, kterýmu ten vozík spadnul na ruku. Pak už nás jen cestou zastavila hlídka policie, protože tuším, že Maciny Nevimjestlikluk kopl do nějaké popelnice či co. Legitimovala nás, ale nemohla odolat našemu srandovnímu omlouvání a opilému chytračení. Trochu sem se styděl, že jdu s lidma, který dělaj takovejhle bordel, kterej úplně přesně nenávidím. Ale byl sem opilej, takže to šlo přežít. A pak sme se někde zastavili a potom rozloučili s Koněm a Zlatovláskou a já se zbytkem odešel směr náš byt. Už svítalo. Cestou sme se ještě stavili na párty, kde sem potkal spolužačku, nejdřív se ztratil Nevimjestlikluk, kterýho když sme našli, prozměnu chyběla Macina, která na něj nadávala a už byla hrozně naštvaná a chtělo se jí spát. Mimochodem na tý akci bylo moc pěkných kluků. Tak sme to nakonec po půl hodině hledání vzdali a bosou Macinu bez telefonu a kabelky sme k mýmu znechucení nechali napospas Praze a odešli spát. Před domem sem uviděl něčí nohy. Hned mi to došlo. Ležela tam a spala. Byla celá horká. Rychle sme jí zvedli a šli sme nahoru spát. Je chytrá. Věděla, že ať ho najdem nebo ne, dřív nebo později, musíme přijít domů. Jen nám to mohla říct. Ale to už by prostě nebyla ona.

Ráno sme se všichni rozloučili a my sme pak se Zrádcem vymysleli, že by s námi mohl jet na plánovanej fesťák i J. Nejdřív sem to teda ve Zrádci nechal trochu uzrát a pak sem to na něj vybalil a on souhlasil. Bylo to hlavně proto, že sem si říkal, že čtyři dny je dlouhá doba a mohli by sme si začíst lézt na nervy, takže mi tohle přišlo jako dobrý řešení. Taky sem si říkal, že bude total legranda být s J. na festivalu. A tak sme mu zavolali a on souhlasil.

Deníku, nezlob se!

23. srpna 2014 v 18:46 | Willy |  Život
Milý deníčku, moc se omlouvám, že sem se tak dlouho neozval. Prostě to nešlo. Jednak se dělo hrozně věcí a jednak sem byl línej. Fakt soráč. Ale abys o nic nepřišel, navážu na poslední bláboly.

A další den ráno, sme se s J. probudili a to tak, že jsem slyšel z ulice jak někdo křičí moje jméno. Byl to Zrádce. Jeho klíče sem měl já a tak se nemohl dostat dovnitř. Byl trochu nasranej, ale nakonec pohoda. Potom sem mu představil J. a kecali sme a tak. Taky sme zavolali Skypem F. přes celou zeměkouli. Byl divnej a volali sme mu pak ještě jednou a to byl taky trochu divnej. Byl nešťastnej. Vypadal jako když je v pasťáku. Ale my sme byli taky divný. Moc sme mu toho neřekli, stejně jako skoro nic neřekl on nám.. Prostě zvláštní. Potom jel J. domu a já to furt nenápadně zdůrazňoval před Zrádcem v domění, že mu dojde, že chci aby J. zůstal. Bohužel k tomu nedošlo a J. si sbalil věci, rozloučil se s náma a odešel na metro, ikdyž se mu evidentně taky vůbec nechtělo. Byl sem smutnej. A taky nasranej. Smutnej z toho, že J. jel do háje, ikdyž nemá co dělat a tudíž bude doma sedět a čumět. Smutnej a taky celkem nasranej na Zrádce, kterej tohle na mě vždycky bezpečně pozná, takže výmluva, že mu to nedošlo nepřichází v úvahu. Chtěl sem ho s J. seznámit a taky seznámil, ale doufal sem, že to bude trochu delší než pár chvil. Taky si myslim, že mě chce Zrádce jen pro sebe a nepotřeboval tam někoho jako je J. o kterým celkem často mluvím a mám ho dost rád. A mimochodem sem byl nasranej i na sebe. Za to, že sem teď smutnej a asi i uraženej a nevím co ještě - kvůli tomu, že Zrádce nenabídl nocleh někomu koho vůbec nezná, notabene když já sám sem tam taky na návštěvě. Seděl sem na posteli a mlčel. Nahodil sem taky docela solidní obličej. Zrádce byl najednou hrozně v pohodě a furt si dělal vtípky a tak (v pohodě byl asi proto, že už tam není nikdo, kdo by naše vazby mohl jakkoliv narušit), ale po chvilce mojí solidní ignorace, už nemohl nepřestat. Zeptal sem mě, proč jako J. musel jet domů? Že tam vlastně mohl zůstat. Nejásejte! Tohle já moc dobře znám. Je to falešná starost a falešná snaha o empatii. Znám ho moc dobře na to, abych věděl, že tohle si moc dobře uvědomoval i předtím, akorát držel hubu. A najednou, když už J. odešel do prdele je děsně obětavej. Ovětavej ve chvíli, když už paradoxně nemůže ničemu pomoct. Taková falešná snaha. To mě nasralo ještě víc. Ale zůstal sem relativně v klidu a řekl sem, že nevím, že proště odjel, ale žádný program nemá. V tu chvilku mě napadlo, že J. odjíždí rychlík až v 6 deset a bylo asi za deset 6. Na hlavák je to pár zastávek. To by se možná dalo stihnout.. Zrádce je teď v ofenzivě, protože sám se ptá proč J. odjel a dělá lítostivýho, tudíž teď už bude obtížný obrátit pozici. Teď už to s ním jenom hezky všechno dohrát a neposrat to. Všechny moje latentně-přesvědčovací schopnosti jsem poslal do první linie a zadařilo se. Dopadlo to tak, že jsem volal J., ať neodjíží, ale mobil (jako obvykle) nebral. A já si vzpomněl, že ho dával do krosny a tudíž ho vyloví asi až někde napůl cesty.. Po rychlodohodě se Zrádcem, který díky dojebanému kolenu při vyslovení slova běh téměř omdléval, sem popadl tašku a nejrychlejším tempem sem běžel tak, že by i Zátopek záviděl. Jenže to už bylo šest pryč a vlak odjížděl za deset minut. Jen dostat se na metro trvá celkem dlouho, natož ještě přejet těch pár stanic. Konečně hlavák. Běžel jsem halou a vlak už měl co nevidět jet a já mu proto ještě naposledy zkusil zavolat. Nakonec to přeci jen vzal. Rychle sem ze sebe vysypal, ať rychle vystoupí, že tu zůstává. A on vystoupil, vlak odjel a J. zůstal.

Měl sem hroznou radost a J. asi taky. Nechtěl jsem nijak podělat Zrádce a tak sem mu prostě řekl jen to, že sme si najednou uvědomili, že by tady vlastně mohl zůstat. Pak sem volal Zrádci (který asi zrovna v tu dobu lezl ze schodů a pomalu odpajdával na metro), že jsem to stihl. Společně s ním sme se pak sešli v jedné takové kavárně a tam sme si povídali, pili a kouřili. Bavili sme personál, jak už to tak u nás občas bývá. Zrádce nám taky, mimochodem, ukázal jeho objev, kterým byla slečna z obsluhy. Byla hezká, ale tolik se mi zase nelíbila. Nakonec to dopadlo tak, že sme po zavíračce šli ještě na nějaký electro-reggae s pár hostama a tou pěknou slečnou z obsluhy. Zrádce s ní docela dlouho kecal. Potom sme se s nima asi po hodině rozloučili a odešli, protože Zrádce musel další den do práce. Já v tu dobu měl volníčko. Další den v poledne, sme se s J. probudili asi ve dvanáct. Zrádce byl v práci a my volali tomu F. a pak se šli najíst. Do čínské restaurace. Cestou sme potkali J. známou z FAMU jménem Marie. S tou sme se potom večer ještě sešli v parku, kde sme kecali a pili pivo a pak sme šli spát. Ráno už sem šel do práce i já a J. už odjel doopravdicky. Zrádci se J. začal asi líbit a troufnu si říct, že si ho za tu dobu asi dost oblíbil. Měl sem z toho ze všeho radost. Velkou radost.

Tažení

3. srpna 2014 v 0:29 | Willy |  Život
Sobota byla výborná. Já sem byl v pelechu asi až do jedenácti a čekal sem na to až napíše Zlatovláska a půjdem před tou její akcí na oběd. Zlatovláska však po náročné noci s Koněm (její láska, která se vrátila po měsíci ze světa) neměla sílu ani čas někam jít. A ani mi to nevadilo. Potom mi už stejně volal J., že už je v Praze a tak sem mu řekl, ať přijede na byt. Mezitím už zmizel Zrádce, který odjel na nějakou rodinou sešlost a já mohl začíst spřádat ilegální plány na to, kam u nás J. na tajňačku ubytuji. Umyl sem se a šel sem J. naproti. Vypadal fakt skvěle. Nechal se ostříhat a celkem mu to sluší. Vypadá najednou hrozně dobře a čistě.. A taky byl pochválenej a měl zase nějaké divnovtipné oblečení, které sem mu taky pochválil. Přišel sem a pozdravil sem ho (netroufaje ani doufat nad tím, že by se chtěl J. obejmout) a najednou mě zničehonic obejmul a já jenom čuměl. Říkal, jestli mi to nevadí a mě to fakt nevadilo, ale strašně mě to překvapilo a hned sem si uvědomil, že už je zase někde dál a že je to hrozně moc dobře. Potom sme šli na byt, bylo to samozřejmě hrozná legrace jako vždycky a já mu cestou prozradil část pravdy - že sem se Zrádce ještě nezeptal, jestli u nás může spát (to, že jsem to udělal úmyslně a ne omylem - sem si nechal pro sebe). J. byl tudíž trochu vyděšený, ale tolik se bát nemusel, protože já sem tam před sousedy a majitelem bytu taky v ilegalitě, takže sme na tom byli vlastně podobně. Rozdíl, že J. byl v ilegalitě i před nájemníky bytu, byl vlastně už jenom pomyslná třešnička na dortu. Trochu sme si popovídali a tak. Bylo to dobré a legrační.

Potom sme odjeli na akci, kde byla Zlatovláska. Něco ještě dodělávala a tak sme si s J. došli na kebab a jeden sme jí taky vzali. Pak sme se tam vrátili a už tam byl Kůň a potom taky Macina, což je jejich kamarádka. Dali sme si pivo a vzali víno a
povídali sme si a pak tam hrál nějakej chlap nohama na klavír a taky rukama a mlátil do něj a bylo to celkem super, ale trochu mě nasralo, jak asi pět minut mluvil o sobě a jak a co dělal v sedumdesátejch letech a tak. Trochu mě to znechutilo to následný vystoupení. Vadí mi, když se někdo za každou cenu sebeprezentuje. Tohle bylo v kontextu toho, co se tam dělo, naprosto zbytečný řikat. A hlavně tu vypadalo, jako kdybyste si na svůj koncert pozvali předskokana a on chtěl být víc vidět a víc slyšet než vy. Není podstatný, jestli byl lepší - ale to, že chtěl a bylo to vidět, mě hrozně mrdalo. Každopádně J. se to hrozně líbilo a po koncertě mu to šel pochválit. Ale s mojí připomínkou J. souhlasil. Říkal, že mu to taky vadilo. Taky sem šel uprostřed toho zavolat Zrádci a zeptat se ho, zda u nás může J. spát a Zrádce souhlasil. Ne dvakrát nadšeně, ale prostě souhlasil. A tak sem měl radost. Věděl sem, že to dovolí, ale i tak sem měl dobrej pocit (asi hlavně z toho, že už to všechno bude aspoň trochu oficiální). A pak sme šli na náplavku, cestou si koupili piva a vína a na trávě si povídali. Šla Zlatovláska s Koněm (kterým to mimochodem docela sluší), já, F. a Macina. J. to tam asi moc nebavilo, ale mě vlastně tolik taky ne. Ale potom, co sme se opili už to bylo dobrý. Sice sem pořád chodil čůrat, ale bylo to fajn. Potom, co odešli na autobus Zlatovláska s Koněm, sme zůstali my tři. A rozhodli sme se, že půjdeme ještě někam do hospody. Já s J. sme Macinu před tím nikdy neviděli, ale já o ní slyšel už hodně a věděl sem, že to bude dobré. Šli sme do nějaký restaurace kousek od Staromáku. Byl sem už dost opilej a ostatní asi taky. J. měl hlad a k nelibosti personálu se šel, ukazujíc na nedojedený talíř s hermelínem, zeptat nějakého páru ke stolu, jestli to může dojíst. Teď to zní možná hrozně, ale byla to fakt hrozná prča. Potom, co mu ho pár s úsměvem dal a ještě mu k tomu přihodil pečivo, šel J. koupit dvě piva a poslal jim je po číšníkovi. Jenže to byl hroznej idiot a jen jim je tam položil a nic neřekl, takže vůbec nic nemohli pochopit a vypadalo to, jako by si je objednali. Macina ho chtěla dojít rozsekat. Ale potom už sme jenom řešili, jestli utéct bez placení nebo ne (po desetiminutové diskuzi sme zjistili, že nás celou dobu poslochá obsluha) a pak sme taky tancovali uprostřed tý restaurace (diskriminace vůči nám dostoupila do nejvyšší fáze tím, že ztlumili hudbu na minimum). Pak sme nakonec se sebezapřením zaplatili a odešli do jiné hospody, kde čekali na Macinu její kolegové z práci. Cestou sme však potkali nějaké dvě holky se šerpou přes ramena a já pravou pohladil po zadku a J. levou docela drsně po zadku plácnul. Pravá byla v pohodě, ale levá se na něj nějak rozčílila. Pak najednou nastoupili do nějaký limuzíny a odjeli.

My sme potom obešli několik ulic, abychom přišli jinou ulicí a zadním vchodem do druhé části té samé restaurace, ze které sme předtím odešli. (Bylo by vtipné utéct z jedné restaurace bez placení a vrátit se do ní druhou stranou.) Personál nás samozřejmě s láskou přijal a J. hned rozhodil sítě a z cizího (už neobsazeného) stolu vzal nějaké nedojedené brabory, které sme u našeho stolu dojedli. Dokonce se k tomu stolu vrátil i pro majonézu a nějaký dresink, který mu ale nechutnal a tak ho kolemdoucí servírce odložil na tác, jako by se nechumelilo. Servírka se u nás zastavila a ukazujíc na prázdný košík od bramborových plátků: "Vy ste si to vzali od jiného stolu?" a J. jí odpověděl: "No, my sme to vyluxovali!"

Potom měl J. ještě s tou samou servírkou ještě jedno menší nedorozumění a to, když šel dovnitř kolem baru a ona se ho zeptala, jestli něco nepotřebuje a on se jí zeptal, jestli tam neprodávají trávu. To ho pro změnu poslala do jiného podniku. Potom sme tedy odešli (ale tráva v tom nehrála roli). Už nás to tam prostě nebavilo. Skončili sme nakonec někde v takovým divným doupěti, kde to vypadalo, že každý fetuje, fetoval nebo hodlá fetovat. Pivo tam chutnalo, jako blitky a nějakcí hosté to tam číšníkovi (shodou náhod) při našem odchodu říkali. A cestou z tohohle podniku sme já s J. chytlili ze srandy Macinu za ruce a ona (opět z legrace) začala hrozně křičet a utekla a my sme se pak s J. vydali na opačnou stranu a najednou do nás vrazili asi tři policajti, odstrčili nás a běželi za ní a za rohem se jí ptali: "Slečno, ste v pořádku?" Vůbec jim nedošlo, že ty násilníci sme byli my dva. Chichi.

A pak sme Macině a jejím kolegům tajně utekli a šli domů. Bylo asi pět ráno a měli sme hroznej hlad a J. mi při cestě domů prozradil, že měl sex a já myslím, že to bylo jeho poprvé. Měl sem radost. Hroznou. Snad větší, než z mého poprvé. Hrozně mu to přeju. Sem rád, když je někdo šťastný, protože to dělá šťastným mě samotnýho. Možná je to vyčůranost, než ctnost.