Deníku, nezlob se!

23. srpna 2014 v 18:46 | Willy |  Život
Milý deníčku, moc se omlouvám, že sem se tak dlouho neozval. Prostě to nešlo. Jednak se dělo hrozně věcí a jednak sem byl línej. Fakt soráč. Ale abys o nic nepřišel, navážu na poslední bláboly.

A další den ráno, sme se s J. probudili a to tak, že jsem slyšel z ulice jak někdo křičí moje jméno. Byl to Zrádce. Jeho klíče sem měl já a tak se nemohl dostat dovnitř. Byl trochu nasranej, ale nakonec pohoda. Potom sem mu představil J. a kecali sme a tak. Taky sme zavolali Skypem F. přes celou zeměkouli. Byl divnej a volali sme mu pak ještě jednou a to byl taky trochu divnej. Byl nešťastnej. Vypadal jako když je v pasťáku. Ale my sme byli taky divný. Moc sme mu toho neřekli, stejně jako skoro nic neřekl on nám.. Prostě zvláštní. Potom jel J. domu a já to furt nenápadně zdůrazňoval před Zrádcem v domění, že mu dojde, že chci aby J. zůstal. Bohužel k tomu nedošlo a J. si sbalil věci, rozloučil se s náma a odešel na metro, ikdyž se mu evidentně taky vůbec nechtělo. Byl sem smutnej. A taky nasranej. Smutnej z toho, že J. jel do háje, ikdyž nemá co dělat a tudíž bude doma sedět a čumět. Smutnej a taky celkem nasranej na Zrádce, kterej tohle na mě vždycky bezpečně pozná, takže výmluva, že mu to nedošlo nepřichází v úvahu. Chtěl sem ho s J. seznámit a taky seznámil, ale doufal sem, že to bude trochu delší než pár chvil. Taky si myslim, že mě chce Zrádce jen pro sebe a nepotřeboval tam někoho jako je J. o kterým celkem často mluvím a mám ho dost rád. A mimochodem sem byl nasranej i na sebe. Za to, že sem teď smutnej a asi i uraženej a nevím co ještě - kvůli tomu, že Zrádce nenabídl nocleh někomu koho vůbec nezná, notabene když já sám sem tam taky na návštěvě. Seděl sem na posteli a mlčel. Nahodil sem taky docela solidní obličej. Zrádce byl najednou hrozně v pohodě a furt si dělal vtípky a tak (v pohodě byl asi proto, že už tam není nikdo, kdo by naše vazby mohl jakkoliv narušit), ale po chvilce mojí solidní ignorace, už nemohl nepřestat. Zeptal sem mě, proč jako J. musel jet domů? Že tam vlastně mohl zůstat. Nejásejte! Tohle já moc dobře znám. Je to falešná starost a falešná snaha o empatii. Znám ho moc dobře na to, abych věděl, že tohle si moc dobře uvědomoval i předtím, akorát držel hubu. A najednou, když už J. odešel do prdele je děsně obětavej. Ovětavej ve chvíli, když už paradoxně nemůže ničemu pomoct. Taková falešná snaha. To mě nasralo ještě víc. Ale zůstal sem relativně v klidu a řekl sem, že nevím, že proště odjel, ale žádný program nemá. V tu chvilku mě napadlo, že J. odjíždí rychlík až v 6 deset a bylo asi za deset 6. Na hlavák je to pár zastávek. To by se možná dalo stihnout.. Zrádce je teď v ofenzivě, protože sám se ptá proč J. odjel a dělá lítostivýho, tudíž teď už bude obtížný obrátit pozici. Teď už to s ním jenom hezky všechno dohrát a neposrat to. Všechny moje latentně-přesvědčovací schopnosti jsem poslal do první linie a zadařilo se. Dopadlo to tak, že jsem volal J., ať neodjíží, ale mobil (jako obvykle) nebral. A já si vzpomněl, že ho dával do krosny a tudíž ho vyloví asi až někde napůl cesty.. Po rychlodohodě se Zrádcem, který díky dojebanému kolenu při vyslovení slova běh téměř omdléval, sem popadl tašku a nejrychlejším tempem sem běžel tak, že by i Zátopek záviděl. Jenže to už bylo šest pryč a vlak odjížděl za deset minut. Jen dostat se na metro trvá celkem dlouho, natož ještě přejet těch pár stanic. Konečně hlavák. Běžel jsem halou a vlak už měl co nevidět jet a já mu proto ještě naposledy zkusil zavolat. Nakonec to přeci jen vzal. Rychle sem ze sebe vysypal, ať rychle vystoupí, že tu zůstává. A on vystoupil, vlak odjel a J. zůstal.

Měl sem hroznou radost a J. asi taky. Nechtěl jsem nijak podělat Zrádce a tak sem mu prostě řekl jen to, že sme si najednou uvědomili, že by tady vlastně mohl zůstat. Pak sem volal Zrádci (který asi zrovna v tu dobu lezl ze schodů a pomalu odpajdával na metro), že jsem to stihl. Společně s ním sme se pak sešli v jedné takové kavárně a tam sme si povídali, pili a kouřili. Bavili sme personál, jak už to tak u nás občas bývá. Zrádce nám taky, mimochodem, ukázal jeho objev, kterým byla slečna z obsluhy. Byla hezká, ale tolik se mi zase nelíbila. Nakonec to dopadlo tak, že sme po zavíračce šli ještě na nějaký electro-reggae s pár hostama a tou pěknou slečnou z obsluhy. Zrádce s ní docela dlouho kecal. Potom sme se s nima asi po hodině rozloučili a odešli, protože Zrádce musel další den do práce. Já v tu dobu měl volníčko. Další den v poledne, sme se s J. probudili asi ve dvanáct. Zrádce byl v práci a my volali tomu F. a pak se šli najíst. Do čínské restaurace. Cestou sme potkali J. známou z FAMU jménem Marie. S tou sme se potom večer ještě sešli v parku, kde sme kecali a pili pivo a pak sme šli spát. Ráno už sem šel do práce i já a J. už odjel doopravdicky. Zrádci se J. začal asi líbit a troufnu si říct, že si ho za tu dobu asi dost oblíbil. Měl sem z toho ze všeho radost. Velkou radost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama