FES ŤÁK

27. srpna 2014 v 1:32 | Willy |  Život
Tak a je to tady, řekl sem si. Ani vlastně nevím, jestli se mi chtělo. Je to paradoxní, ale podobný akce jako je fesťák vnímám tak, že se většinou celou tu dobu docela těším domů, protože mě to prostředí, lidi a vůbec asi všechno docela zneklidňuje. Ne, že by mi tam někdo někdy ubližoval, nebo že by se mi tam nelíbilo, ale prostě si to moc nedokážu užít. Takhle to mám asi u všech akcí a míst, který nepovažuju za ty, kterých znám a díky tomu je nemám tolik rád. Je to zvláštní. Možná dětinský. Ale mám to tak. Se Zrádcem sme se měli sejít asi někdy kolem čtvrtý. Já jel ještě předtím za paní prodavačkou z té trafiky, že jí dám peníze za tu jízdenku navíc. Byla tam jiná prodavačka a tý sem to dávat nechtěl. Chtěl sem to vrátit jen té z minula. Třeba je to blbost, to co dělám, ale měl bych to vrátit. Měl. Ikdyž už sem si možná určitým trestem prošel, stejně to chci vrátit.

Bohužel tam teda nebyla a tak sem jel na nádraží, kde už byl Zrádce. Měl takovou velkou sportovní tašku, se kterou choděj nagelovaní fotbalisté na trénink. Nasedli sme do autobusu. V poslední chvilce Zrádce ještě vystoupil a řekl řidiči, že ještě něco důležitýho musí vyřešit a já viděl jak dva nějací kluci přicházej. Došlo mi, že to sou ty týpkové od kterých chtěl nějaké hulení na fest. Vrátil se zpátky a říkal, že to má za pětset. To je prostě hrozně hulení. Bylo toho asi fakt hodně, protože to v autobusu začalo hrozně páchnout, tak sem mu řekl, ať to někam uschová. Cesta byla docela nudná. Jediný co mě drželo při životě, byl vždycky příšerně legrační název další obce, kterou sme projížděli. Připadal sem si jako v Rumunsku ču Bulharsku. Fakt pecky. Pak sme se tam konečně dokodrcali. Něco nakoupili, dali pivko v hospodě a vyrazili. Když sme konečně dorazili, tak sme postavili stan na exkluzivním místě, kde nás bylo asi jen patnáct a načli rum. Zjistili sme, že můj stan má na sobě větší intenzitu plísní než niva rok po datu spotřeby. Ehm - kdo ten stan asi naposledy balil? Kdo ho složil mokrý a nechal ho tak po nějaký akci, po příjezdu nerozložil a nevysušil, ale rovnou uklidil a dva roky ho tak nechal ve skříni? No? Kdo asi? Asi nějaký idiot, řekl bych.

Ve stanu byl takovej smrad, že se tam dalo spát pouze po požití velkého množství alkoholu či drog. Ten večer sme ještě byli na koncertě, ale myslím, že sme přišli relativně brzo. Další den dorazil J. Přijel o den dýl, protože byl někde na nějaký přednášce. Šli sme mu naproti. Bylo to fajn. Ten večer sem se jen hrozně zhulil a zvracel sem. Trochu sem si pozvracel kotníky, ale jinak to bylo dobrý. Pak mě odvedli do stanu, ale po cestě se mi udělalo dobře. Nechce se mi vyprávět co bylo kdy (nechce, protože už si to přesně nepamatuju..), takže udělám jenom takovej výcuc.

Při úplně suprovym koncertě jedný výborný zpěvačky sme si všichni tři uprostřed toho davu sedli na zem (kupodivu nás nikdo neušlapal) a chvilku sme se drželi za ruce. Pak sme se drželi jen já s J. a občas sme měli zavřený oči a poslouchali ty výborný písničky a ty ruce se navzájem různě hladili a různě drželi a proplejtali a vím, že to bude znít dost absurdně, ale jeho ruka a moje ruka spolu měli něco jako sex. A bylo to fakt dobrý. Potom sme si o tom spolu povídali a J. z toho měl podobnej dojem. V životě bych neřek, že z dotýkání rukou můžu mít takovej požitek. Asi už sem na tom fakt dost špatně..
Pak mě taky při jednom koncertě nejspíš nabalovala nějaká slečna (tak 25 až 28) a pořád se ke mě přibližovala a já se od ní pořád oddaloval. Myslel sem, že se mi to jen zdá, ale pak mi to řekl další den J. a společně sme se smáli, jaký sem srab. Chachacha. Jeden den J. opět dojídal nějaký zbytky, ale alespoň se slušně zeptal. Pak kradl chléb a taky se ve vegetariánském stánku ptal, jestli mu udělají sekanou. Pak sme se taky s nějakou cizí holkou, která nám nabízela drogy, opili. Její vodkou a naším džusem. Skončili sme u ní u stanu, pod nějakou plachtou, kde bylo dalších sto lidí a všichni hráli na nějaký nástroj z krabice té slečny. Někdo na rumbakoule, někdo na foukací harmoniku, bubínek, apod. Nikomu nevadilo, že to vůbec nemá rytmus. A pak nám všem dala sušenky s trávou. A jiná slečna mi řekla, že mám velký oči a že by sme spolu měli hezký děti. Vůbec sme hodně pili a hulili, když tak nad tím uvažuju. Ale jedli sme taky. Rozhodně víc, než když sem tam byl před lety. To sem si místo jídla denně kupoval dvě krabičky. Po příjezdu sem měl tenkrát dokonce dojem, že mi jde kouř z úst ipřesto, že už sem nekouřil.
Taky sme se tam seznámili s nějakejma dvěma staršíma holkama a s nima sme si tam jeden večer povídali. Bylo to srandovní. Smáli sme se jim a oni nám taky. A když asi po 40-ti minutách začal mluvit J., smáli sme se všichni jemu. Jednou sem se tam mimochodem rozbrečel a to prozměnu před J., když sem mu vyprávěl o coming outu a taky mejch homoproblémech. Prostě o věcech, o kterých sem vůbec mluvit nechtěl. Ale J. byl asi rád, že sem se mu taky konečně svěřil. (Co se to semnou ksakru děje? Budu nakonec ještě nějaká ubrečená čůza?) Taky mi tam Zrádce ztratil můj oblíbený batoh, ale pak sme přišli do stanu a zjistili, že sme ho vůbec nebrali a leží tam.. Jo a když Zrádce mluvil o svym problémů s varlátkem a studem to řešit, nezapomněl sem být samozřejmě v opilosti hrozně upřímnej a hned sem jim prozměnu řekl, že když sem se bál, že sem HIV, taky sem šel hned na testy a nebyl z toho podělanej - což sem jim (jak už bystřejší z Vás doplňují) .. říkat taky nechtěl. Jednou sme si tam taky dali drink, z nějakého stánku, do kterýho nám hodili nějakou pilulku, abysme měli euforicko-energický naladění. Stálo to kilo a řeknu Vám, že se mi v životě nechtělo tak spát, jako po týhle srajdě. Pak se tam taky chtěl asi Zrádce vyspat s jednou slečnou, ale potom už mu nezavolala. A především - J. si postavil svůj ministan na díře do domečku myšky/krtka, protože se vždycky k ránu vraceli domů a při těchto pokusech se mu nadzvedávala hlava. O nic sme nepřišli, protože J. vždy s jistotou zakřičel a tím nás vzbudil a o tomto konání nás tudíž pokaždé neprodleně informoval. A taky si kousek od nás postavili stan nějakcí Moraváci a to se fakt nedalo. Zrádce to teda snášel stokrát hůř než já. Ale i mě to stačilo. Přišlo mi, že vstávají už asi v osm a sedají si snad do kruhu kolem našeho stanu a ten s tím nejsytějším basbarytónem, nejdůraznějším akcentem a největší frekvencí žvástání si snad pokaždé sedá nejblíž k mé hlavě. Nic proti Moravákům, ale čeho je moc, toho je příliš.

No a pak sme jeli domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama