Jeden den

29. srpna 2014 v 2:18 | Willy |  Život
Potom sem byl asi tři dny doma a jel sem zase do Prahy. Na výstavu. Sice sem dost váhal, ale pak sem zavolal J. a už se mi začalo trochu chtít. Vyjel sem někdy odpoledne. Pak po Praze sháněl kšiltovku a džíny po všech sekáčích a nesehnal. Dokonce sem kvůli tomu přijel na tu výstavu o hodinu dýl! Tak moc sou pro mě asi takovýhle sračky podstatný. A taky se mi stala taková zvláštní příhoda - přišel sem do jednoho zapadlýho obchůdku, kde skoro nic nebylo, ale hodně zvláštní bylo to, že tam nikdo nebyl. Že v obchodě nenarazíte na zákazníky se občas stane. Ale, že tam nejsou ani zaměstnanci - na to už musíte bejt expert. Říkal sem si, že je asi paní prodavačka na záchodě, tak mi zase bylo hned blbý odcházet, aby to nevypadalo, že sem něco ukradl a zdrhám. Občas se to stává, že ste chviličku někde v obchodě samotní, ale prodavač za moment přijde. Tak sem se prošel i dozadu, zjistil, že tam opravdu nemaj hadry na normální lidi, ale prodavačka stále nepřicházela. Podíval sem se dopředu, kde byl pult s kasou a říkal sem si, že je teda asi docela odvážná, to tady takhle nechat. Kdyby sem někdo vběhl, vzal to a zase zdrhl.. Uvažoval sem, že to tedy asi bude kadit, když jí vůbec nezajímá, co se tu děje. Když pořád nepřicházela (to už jsem byl skálopevně přesvědčen o průjmu), jsem se rozhodl odejít. Jednak sem si říkal, že je to dost blbý. Chodit po krámu, když tam není prodavačka. Z toho by mohl bejt pěknej průser. Ještě by na mě někdo mohl něco hodit. Nic. Vykročil sem svou velkou nohou na chodník a vydal sem se vstříc dalším znechuceným dojmům z tragické nabídky levných oděvů. Náhle se však po pár mých krocích, vyřítila z květinářství naproti přes ulici nějaká ženská s ohromným květináčem a kytkou v ruce, přeběhla silnici, něco breptala a štrádovala si to ke mě. Malej moment mi trvalo, než mi došlo, že to bude ta moje vyměšující se prodavačka. Tedy evidentně nevyměšující se, ale (ve své pracovní době!) flákající se nakupující v květinářství naproti. Zaptala se mě, co sem tam jako chtěl. (Co asi tak může chtít člověk v obchodě s hadrama?) Tak sem jí řekl, že srdce mé žádá nějaké pěkné lacláče a úchylnou kšiltovku ze sedmdesátých let. A že to tam nic podobnýho nemají. Chytla mě za loket a řekla, ať jdu s ní. Vypadala nebezpečná, ale poznal sem, že je spíš vyděšená. Řekla, že si jen odskočila naproti a že musí zkontrolovat, jestli sem tam něco nečórnul. Inu, vyrazili sme tedy zpět do jejího království. Byla hrozně mimo, pořád něco breptala a já jí zopakoval, na co sem se tam byl podívat a ona jen tak suše dodala "No, to my tady vůbec nemáme.. My tady skoro nic nemáme. My tady máme hovno." Líbila se mi její sebekritika, pocházející z této krizové situace. Souhlasil sem s jejím názorem, ale jindy by mi takovýhle věci, jako zákazníkovi asi sotva řekla.. Musel sem se uvnitř smát. (Uvnitř, kdybych se smál zvenku, ještě víc bych tu chudinku vyhodil z kolejí). Byla tak rozhozená, že sem jí řekl, ať se podívá do kasy, že sem jí nic nevzal. (Ještě sem jí musel poradit, to je teda gól.) Odpřísáhl sem jí, že sem nic nevzal. Šla a otevřela kasu, ve který bylo docela dost bankovek, bajvoko tak čtyři litry dohromady a já jí řekl, ať si to klidně přepočítá, že tam počkám, aby měla klid. Říkala, že je úplně blbá, že vůbec nikam neměla odcházet.. Ale pak pronesla, že to počítat nebude, že kdybych tam šahal, vzal bych všechno a nenechal bych tam ty Palacký a Destinnový - což měla fakt recht. Omluvil sem se jí (ikdyž sem věděl, že sem jenom přišel do obchodu a nic sem neudělal). Ona řekla, že to ona se mi omlouvá, že mě nařkla. Odpověděl sem, že je to v pohodě. Pak mi ještě popsala, že jí tam před týdnem přiběhla nějaká dívka , vzala pár hadrů a zdrhla. Znovu sem se omluvil, ona taky, rozloučil sem se a odešel.

Pak sem teda ještě hledal a hledal nějaký dobrý sekáč, přitom odjel někam úplně dohajzlu a pak se dlouze vracel. Při tom poletování po Praze sem napsal Zrádci, že sem v Praze, jestli se nechce stavit na tý výstavě. (Můj úmysl, jak už to tak někdy bývá, se moc nepodobal šumavské studánce - zkrátka sem potřeboval někde přespat.) Chtěl sem ho vidět a rád, ale to spaní, by se prostě šiklo, žejo.. Přijel sem tedy na místo. Zrádce (chudák, celej nadšenej) dorazil o chvilku dřív než já. Bylo to dobrý. Seznámil sem se s J. kamarády. Teplým pianistou a docela sympatickou a až podezřele hezkou kamarádkou a ještě jednou holkou. Bylo to všechno hrozně fajn. J. už byl opilej, já se pak taky ožral, jediný Zrádce zůstal celkem střízlivej. Seznámil sem se taky s J. čmafičkou (která ho nejspíš odpanila) a jejím klukem. Taky tam byla Márč, která je strašně vtipná, ale jak sem zjistil, když se opije, vůbec vtipná není. Nebo teda je, ale málo. Řekla mi, že mi najde nějakýho kluka a taky to, že budu její gaykamarád. Už se fakt nemůžu dočkat... Trochu si přijdu jako zvířátko, který vlastně docela dost lidí lituje a snažej se, aby nezakrnělo, když už teda není schopno tý reprodukce, tak ať je alespoň k užitku a připadá si tak. Willy, hrozně to ženeš do extrému. Pozor na sebelítost a sebelinčování. Děje se Ti velký kulový, tak se přestaň litovat!


Potom J. a jeho parta (pianista a dívky) chtěla odjet, ale neodjela, protože sem zase zasáhl a Zrádce se (téměř sám) nabídl, že můžou spát u něj. Přišlo jim to blbý a mě trochu taky. Ještě tam byla ta jeho čmafička a ta řekla, že se k ní kdyžtak taky vejdou. Potom sme šli do centra. Ke Zrádci se připojila nějaká pěkná opilá holka. Měl jí odvést na Staroměstskou. Cestou sme se došli najíst a J. potom zase vyžebral nějaký jídlo, když mlsně koukal přes sklo na lidi v KFC, který už zavřelo, ale zákazníky nechali dojíst. Dokonce se téměř nabídli a dvě křídla mu potom přinesli. Byl to kluk s nějakou vietnamkou. Byli sympatičtí. Mluvili anglicky a říkali, ať jdeme s nima, že se chystají na nějakou akci a J. řekl z legrace, jestli nás netahají za nos a ten kluk, krásnou češtinou odpověděl, že netahaj... Byl to prostě čech a asi si nabouchl nějakou cizinku.. a asi nás trochu zkoušel.

Vyrazili sme, cestou sem si povídal s J. čmafičkou, která je fakt hrozně zajímavá. Všichni šli tak nějak na pohodu a nikdo nic nehrotil. Pak sme se zastavili u jedný lodi a šli na pivko, ale Zrádce chytnul nějakej hysterák, že se furt nemůžou (J. kamarádi) rozhodnout kam jdou a že už by potřeboval jít spát, protože už je unavenej.. Tak sem to došel vyřešit. Oni u Zrádce nakonec spát nechtěli a řekli, že pojedou brzo ráno domů a venku to nějak vydrží. J. řekl, že tam spát chce, takže sem vzal jeho krosnu a odešli sme se Zrádcem na byt, že si tam hodím věci, on půjde spát, já si vezmu klíče a potom s J. přijdeme. Všichni kromě nás dvou tam zůstali. Když sme dorazili na byt, začal se trochu omlouvat, že to docela přehnal (opravdu to přehnal) a k mému nebetyčnému údivu si zapnul počítač a šel na fb. Takhle si, nutnost se vyspat a ještě kvůli tomu tak vyšilovat, nepředstavuju. Při mym odchodu, pořád čuměl do kompu.. J. mi pak napsal, že sou někde v parku. Cestou sem se stavil ještě v obchodě pro víno. Byla už docela zima a říkal sem si, že je třeba tam tu partičku trochu zahřát. Trochu sem zabloudil do nějakýho skateparku, kde nikdo nikde nebyl, jen spící bezdomovci v podchodu. Volal sem J., kterej řekl, že na mě počká. Dohnal sem ho. Zbytek lidí byl v dálce před náma. Říkal, že mu dal ten kluk té čmafičky nějakej prášek. Ptal sem se proč a J. řekl, že chtěl. Prej to byla jen půlka. Nevím co mu dal, ale že by mu dal éčko mi přišlo jako sračka, ale byl sem opilej a nechtěl sem řešit drogy. Pak sme dohnali zbytek. Povídali sme si, byla to docela zábava. Načli sme mé víno nějakým klíčem od dveří.. Pak se čmafička o všechny hrozně starala, přišlo mi to hezký. Brala to jako samozřejmost. Potom odešel ten její kluk spát, ona vytáhla jejich super skank a hrozně sme se zhulili. J. pak dostával asi tři minuty trvající záchvaty smíchu. Hráli sme pak taky nějakou hru z mateřský školky a vím, že mě to bavilo.. Potom už nadešel čas a tak sme je šli kousek doprovodit, ale čmafička byla starostlivá a hodná a tak sme je doprovodili až na Hlavák. Cestou si J. ze čmafičky dělal legraci a trochu jí ztrapňoval, což se mi vůbec nelíbilo. Zvykl sem si, že to dělá občas mě, ale tohle se nehodilo. Řekl sem mu, že to dělat neměl. Byl zhulenej, ale řekl, že ví, že to trochu posral. Pak sme šli kousek společně. Cestou potkali paní od technických služeb, já sem čmafičku a J. upozornil, že ta paní naproti nám vypadá jako Mario a J., když nás míjela zabroukal tu melodii z tý hry a ukazováčkem zmáčknul té paní, takovej ten knoflík nahoře na kšiltovce. Hrozně mě to rozesmálo. Potom nás zase zastavil nějaký sympatický tlustý pán, který se nás ptal odkuď jdeme a něco nám pochválil, už nevím co. J. mu potom na oplátku pochválil košili a přitom mu asi třikrát přejel rukou po tom obrovským břiše, jak to dělají těhotné ženy. Pánovi to ani nevadilo. Byl to fakt zvláštní obraz. Jako z absurdního divadla. Ale opět to bylo dost směšný. Když sme se rozloučili se čmafičkou, řekl jsem mu, jestli za ní nechce jít a ještě s ní třeba trochu pokecat / připadně jí to někde rychle udělat.. Řekl, že ne. Ale chtěl. Viděl sem to. Přemlouval sem ho, sliboval, že mu potom klidně dojdu odemknout, ale nepřemluvil sem ho. Nakonec sme si lehli do jedný postele (nechtěli sme vytahovat matraci, abychom nevzbudili Zrádce a taky sme trochu chtěli zkusit jaký to je, spát spolu v jedný posteli). Když sme konečně ulehli, akorát se Zrádce na chvilku probudil, ale matračku už sme nevyndavali. J. mě pod pěřinou z legrace trochu šimral, tak sem mu potom položil ruku na břicho (přes peřinu!), jak to bežně dělají páry, když usínají. Nic nějak zvlášť sexy. Ruku sem hned sundal a začal se smát, ale J. prohodil, že se mu z toho postavil. Hrozně sme se tomu smáli. Je to vtipný, jak hrozně udělá něčí dotyk. A ani to nemusí být pohlaví, na který ste dělaný.

Druhej den sme vstali pozdě, zavolali F. přes Skype a každý odjeli domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama