Září 2014

Naivník

24. září 2014 v 21:27 | Willy |  Život
Další den sme vstavli hrozně pozdě. Potom sme se nějak vyhrabali z postelí a šli do indické restaurace na jídlo. Pak sme se asi zase zhulili, protože ten týden sem hulil fakt strašně moc. J. přivezl tu trávu, co omylem ukradl na fesťáku a o který sme byli všichni přesvědčeni, že vůbec nezhuluje. Ve středu sme šli s K. a jejím přítelem na výlet. Bylo to trochu divný, ale nedopadlo to tak strašně, protože to mohlo bejt ještě horší. Potom sme se večer asi zase zhulili. Každopádně čtvrtek byl takovej přelomovej. Opět sme šli na jídlo. Tentokrát do Mekáče, kterýho moc nemám rád, neboť je mi potom velmi často na blití. Nicméně večer sme měli víno a když šel J. do sprchy, F. se ke mě posadil s tím, že mi něco musí říct. Byl sem trochu překvapenej, ale když začal s tou vážnou dikcí, už sem tušil o co půjde. Řekl, že mě hrozně miluje a že na to myslel celý prázdniny. Každej den na druhý straně planety trávil tím, že na mě myslel.. Trochu divný. Nedovedu si představit, že bych na někoho takhle moc často myslel.. Říkal, že je do mě hrozně zamilovanej a že ho hrozně mrzí, že sem s ním na konci roku moc nemluvil a tak. Potom přišel J. ze sprchy a F. mu řekl ať vypadne. J. se asi trochu urazil. Ikdyž věděl, že chce semnou F. mluvit a že je opilej a nemyslel to vážně, moc sem se nedivil, že se nasral. Začali sem s F. mluvit asi před devátou a skončili kolem druhý hodiny ráno. Já osobně bych to tedy nemusel tak protahovat, ale F. mi potřeboval říct asi úplně všechno.

Mluvil o té holce, se kterou chodil. A tom, že má teorii, že mám malé sebevědomí a tím, že sem s ním spal, sem si potřeboval něco dokázat. Z části měl pravdu, ale nebylo to tak od začátku. Zprvu se mi to líbilo a vůbec mě asi nic takový nenapadlo (Willy a nebylo to tak, že už sis v tu dobu uvědomoval to, jak tě miluje a jenom si s ním potřeboval flirtoval a ojet ho? Bylo Willy. Bylo to tak!!!) každopádně v průběhu toho období, když sme spolu šukali, sem si připadal dobře a mýmu egu to skutečně pomáhalo, ale nevím, jestli to byl následek něčeho a nebo vlastně účel (jasněže to tak bylo! Chceš se vidět lepším než jsi, ale celou dobu si potřeboval hlavně s někým spát, sám víš, že toho zase tolik nemáš našukáno a tvoje sebevědomí je na tom podobně, jako Tvoje postelová praxe!!! F. měl pravdu! Měl pravdu.. Přiznej si to, Willy.) A taky mluvil o tom, že si opravdu myslel, že je bisexuál, ale potom, co se do mě zamiloval tak, jako nikdy do nikoho, už si to nemyslí. Všechno sem to poslouchal s takovou shovívavostí, kterou má osoba, které je vyznávána láska, ale která ty pocity bohužel nesdílí. Řekl mi, že by se mnou chtěl chodit. Asi hned čekal odpověď. Nemohl sem.. Byl tak nadšenej a vypadal hrozně šťastně, když mi to všechno vyprávěl. Prostě sem najednou nemohl říct, že ho nemiluju. Ikdyž nepopírám, že sem z toho byl dost vyplašenej a zmatenej, že sem si to následně musel nechat projít hlavou. Ale ještě než sem odjel domů, už sem ho na to pomalu připravoval. Byl už sem skoro na tuty přesvědčenej, že to nevyjde, ale já nerad někomu říkám nepříjemný věci. Nerad někomu ubližuju. On se zkrátka taky moc nezachoval fér. Přišel a všechno to na mě vyhodil. Nevím, jestli za ty dva měsíce na druhý straně zeměkoule nepodlehl falešný iluzi, že ho asi někde uvnitř, skrytě, taky miluju. Ale každopádně žádnou jistotu neměl a navím co čekal. Ona není zrovna závíděníhodná pozice to, když do Vás někdo hustí to, jak je do Vás zamilovanej a chce s Váma chodit, aniž by mu třeba došlo, že ten druhej to tak úplně nemusí mít a tohle pro toho člověka zrovna není dvakrát příjemná situace. Nechci si hrát na mučedníka. Nijak mi neublížil, ale trochu mě postavil před hotovou věc a jako bonus měl úsměv na rtou, jako z reklamy na Colgate Herbal. To se pak obtížně říká krutá pravda. Nicméně ten večer sme šli do klubu. A seděli sme chvilku venku a povídali si a F. se ke mě neustále lísal a říkal takový ty věci, který se říkávaj.. "že by se semnou nejradši líbal" a taky "že ho vzrušuje moje tělo" a tak. Bylo to divný a já si v ten moment uvědomil, že jsem mu předtím trochu lhal, když sem uváděl zástupný důvody, proč sem se od něj na konci roku odcizil. Prostě mi asi není přijemný, když na mě sahá, ale kupodivu bych se s ním možná vyspal. Ale jen vyspal a jen v určitých okamžicích, když mi není protivnej nebo nechutnej. Je to smutný, já vím. Všechno to vlastně způsobilo to, že sme spolu málo mluvili. Já na něm viděl, že se mu líbím a flirtoval sem s ním. Potom sem věděl, že mě miluje a ptal se ho na to, ale on to pokaždý popřel a vykroutil se z toho. Já byl možná zklamanej, dotčenej a nebo se mi vůbec nikdy pořádně nelíbil tak, abych s nim chodil - a proto sem s ním chtěl jen mrdat. On z toho, jak sem se ho několikrát zeptal, jestli mě miluje (a taky jak sem mlel vždycky po mrdačce žvásty o tom, jaký by to bylo spolu žít..) usoudil to, že sem do něj zamilovanej a tak se tím pádem víc a víc zamilovával. Zlatovláska mě na to připravovala, ale já to vůbec nechtěl slyšet. Věděl sem, že je do mě zamilovanej a přesto sem se s ním vyspal a nepřestal v tom, ani když sem si toho byl vědom čím dál tím víc. Jenže já vůbec nemohl vědět, že by semnou chtěl někdy vůbec skutečně chodit a ani to, že mě tak moc miluje a už vůbec ne to, že mě bude něčím srát a tak moc rozčilovat. Možná mě sral nejvíc právě tím, jak moc byl zamilovanej. Vtipný ne? Teď se potřebuju dojít vykadit a umejt. Taky mám mastný vlasy a smrdím. Pokračování příště.

Sráči

14. září 2014 v 1:51 | Willy |  Život
Potom sem byl pár dní doma a užíval sem si samoty, neboť všichni byli každý všední den až do odpoledne pryč. Vstával sem kolem dvanáctý, potom se různě poflakoval a pak se prozměnu rychle oblékal a předstíral, že už sem vzhůru už kdovíjakdlouho, protože mojí mámu bůhvíproč rozčiluje, když vstávám v poledne. Asi se bojí, že jsem blázen a že dopadnu jako její bratranec, úchyl do počítačů, kterej v noci pracuje a ve dne spí, v oknech má černou fólii a kterýho nikdo z naší rodiny, z pochopitelných důvodů, už léta neviděl.

Mimo to sem si občasně psal s F. dlouhé maily, ostatně tak jako skoro celé prázdniny. Zval mě na tu svojí prezentaci. Jel tam kvůli tomu i J. Moc se mi nechtělo, ale to se mi nechce nikdy a nikam.. Na druhou stranu mě to zajímalo a vlastně sem se na ně na oba taky celkem těšil a taky sem nechtěl, aby se to všechno odehrálo beze mě. Oni tam jeli už s předstihem a já měl dorazit až na prezentaci. Napsal jsem jim sms, že mě to hrozně mrzí a blablabla, že mi do toho něco vlezlo a nepřijedu. V tu dobu sem už seděl v kupé. Občas je prostě dobré dělat překvapení. (Málem se mi to tedy nepodařilo, protože mi předtím ujel autobus, takže sem nakonec prezentaci sotva stihl.) Nakonec sem dorazil, dokonce sem se ještě předtím nechal ostříhat od své oblíbené kadeřnice. Na prezentaci jsem teda přišel s několikaminutovou prodlevou, ale přišel. Po chvilce jsem zahlédl F., ale dělal jsem jako by se nic nedělo a tvářil jsem se, jako kdybych tam měl být. Díky mé latentní snaživosti si mě F. všiml, pak někam odběhl a přišel z druhé strany, aby mě mohl překvapit, trochu mi v nadsázce vynadat (jakto že sem je obelstil?) a přitom mě bodat ukazováčkem do hrudi a břicha. J. byl z mýho příjezdu trochu mimo a furt nedokázal pochopit, že jsem fakt přijel. Vtipný bylo, že mi ještě na tu textovku, co jsem jim psal o tom, že nedorazím, odpověděl - že kdyby byl na mém místě taky by nepřijel. Ale já jsem přijel.

(Milý deníčku, nedělej si iluze.. Nedorazil jsem jen kvůli prezentaci. Zjistil jsem, že shodou náhod potřebuju něco ve škole a další den jsem měl ještě pohovor kvůli stáži..)

Prezentace byla fajn, přišla i K., která s náma potom šla i do hospody. V hospodě bylo spousta F. známejch z prezentace a taky jeden učitel. Já sem o tomto učiteli mluvil s K., ale samozřejmě mi nedošlo, že díky svojí nedoslýchavosti spolu s extrémní hlasitostí (která je asi zapříčiněná tou nedoslýchavostí..) si nejsem schopen uvědomit to, že můžu mluvit i tak nahlas, že to dotyčná osoba může slyšet. No nedíval se moc sympaticky. Ale je to namástrovanej egocentrickej teplák. Ti se nikdy netváří sympaticky. V hospodě se mě K. ptala na to, co prázdniny a když sem začal mluvit, přerušila mě a řekla, že myslí něco úplně jinýho. Hned mi to došlo. Řekl sem, že jsem čistý jako lilie, ale nechtěl sem vypadat tak frigidně, tak jsem jí řekl o Šimonovi. O tom, že jsem ho už nemohl znovu potkat a že sem na něj o prázdninách myslel, atd. atd. Nicméně potom nás z diskuze o Šimonovi, práci, seniorech, bytech, pedofilech, pornu a škole vytrhla debata o tom, jestli u nás mohou spát některý lidi z tý prezentace. Já nebyl proti a J. už vůbec ne. Mezitím se ovšem hrozně opil F. a ten tak zvládl dovršit Opus magnum - ptal jsem se ho, jestli u nás bude spát i ten učitel. A F. mi odpověděl, že doufá, že ne - takovým způsobem, že to musel slyšet nejen náš stůl, ale celá hospoda. Některé věci odkoukává rychle..

Potom sme teda šli domů. F. teda spíš lezl a J. ho podpíral. My sme šli s K. a smáli se jim. Trochu. Nocležníci měli dorazit později. Doma sme sežrali párky a pečivo F., kterej byl hrozně moc mimo. My ostatní sme se zhulili matrošem, co přivezl J. Našel to na tom fesťáku a bylo toho strašně moc. Myslel sem si, že je to hrozná srajda, ale ten večer mě to docela rozsekalo. K. už musela jít domů, neboť je pod pantoflem. J. byl tak zhulenej, že padnul na F. Váleli se na zemi a já jsem jí šel nakonec vyprovodit sám. Celou cestu jsem jí něco mlel o společnosti o tý knížce, co čtu a tak (trochu sem machroval tím, co sem se v ní dočetl) a K. (která jindy neustále mluví) mi na to nic moc neříkala. Pršelo, měla kapuci a když sme došli k ní domů a já konečně dokončil svůj projev, sem zjistil (když zvedla hlavu a světlo z protilehlé lampy jí zasvítilo do obličeje), že je má úplně červený zhulený oči, tudíž musela bejt taky moc, takže kdybych celou cestu držel hubu, udělal bych líp, protože si to stejně pamatovat nebude a možná, že sem jí tím naopak ještě vyschízoval. Cestou nazpět mi přišla zpráva od Nocležníků, že nakonec jedou domů a spát u nás nebudou.

Když sem přišel, F. spal a J. seděl se sáčkem téměř prázdného popcornu na křesle a říkal, že má z tý pocornový soli nehorázně rozpraskaný rty, ale že si nemůže pomoct, že má hroznej hlad. Musel sem se smát. Vzpomínal jsem na to, jak měli vždycky na střední někteří notoričtí uživatelé THC taky strašnej hulihlad a co přitom vždycky vyváděli, blahé paměti. Pak sem ovšem dostal chutě i já a s J. se z nás stala zvěř. Načli sme dokonce i některé cizokrajné pochutiny, které nám přivezl F. z druhé polokoule a které nám chtěl osobně předat až druhý den. Pak sme ještě blbli, pořád se řehtali, něčemu neustále divili a potom šli spát.

PS: Deníčku, já vím, že píšu míň. Sou to ale zase větší porce, než kdy dřív!

Zuby Nehty - Malí sráči