Sráči

14. září 2014 v 1:51 | Willy |  Život
Potom sem byl pár dní doma a užíval sem si samoty, neboť všichni byli každý všední den až do odpoledne pryč. Vstával sem kolem dvanáctý, potom se různě poflakoval a pak se prozměnu rychle oblékal a předstíral, že už sem vzhůru už kdovíjakdlouho, protože mojí mámu bůhvíproč rozčiluje, když vstávám v poledne. Asi se bojí, že jsem blázen a že dopadnu jako její bratranec, úchyl do počítačů, kterej v noci pracuje a ve dne spí, v oknech má černou fólii a kterýho nikdo z naší rodiny, z pochopitelných důvodů, už léta neviděl.

Mimo to sem si občasně psal s F. dlouhé maily, ostatně tak jako skoro celé prázdniny. Zval mě na tu svojí prezentaci. Jel tam kvůli tomu i J. Moc se mi nechtělo, ale to se mi nechce nikdy a nikam.. Na druhou stranu mě to zajímalo a vlastně sem se na ně na oba taky celkem těšil a taky sem nechtěl, aby se to všechno odehrálo beze mě. Oni tam jeli už s předstihem a já měl dorazit až na prezentaci. Napsal jsem jim sms, že mě to hrozně mrzí a blablabla, že mi do toho něco vlezlo a nepřijedu. V tu dobu sem už seděl v kupé. Občas je prostě dobré dělat překvapení. (Málem se mi to tedy nepodařilo, protože mi předtím ujel autobus, takže sem nakonec prezentaci sotva stihl.) Nakonec sem dorazil, dokonce sem se ještě předtím nechal ostříhat od své oblíbené kadeřnice. Na prezentaci jsem teda přišel s několikaminutovou prodlevou, ale přišel. Po chvilce jsem zahlédl F., ale dělal jsem jako by se nic nedělo a tvářil jsem se, jako kdybych tam měl být. Díky mé latentní snaživosti si mě F. všiml, pak někam odběhl a přišel z druhé strany, aby mě mohl překvapit, trochu mi v nadsázce vynadat (jakto že sem je obelstil?) a přitom mě bodat ukazováčkem do hrudi a břicha. J. byl z mýho příjezdu trochu mimo a furt nedokázal pochopit, že jsem fakt přijel. Vtipný bylo, že mi ještě na tu textovku, co jsem jim psal o tom, že nedorazím, odpověděl - že kdyby byl na mém místě taky by nepřijel. Ale já jsem přijel.

(Milý deníčku, nedělej si iluze.. Nedorazil jsem jen kvůli prezentaci. Zjistil jsem, že shodou náhod potřebuju něco ve škole a další den jsem měl ještě pohovor kvůli stáži..)

Prezentace byla fajn, přišla i K., která s náma potom šla i do hospody. V hospodě bylo spousta F. známejch z prezentace a taky jeden učitel. Já sem o tomto učiteli mluvil s K., ale samozřejmě mi nedošlo, že díky svojí nedoslýchavosti spolu s extrémní hlasitostí (která je asi zapříčiněná tou nedoslýchavostí..) si nejsem schopen uvědomit to, že můžu mluvit i tak nahlas, že to dotyčná osoba může slyšet. No nedíval se moc sympaticky. Ale je to namástrovanej egocentrickej teplák. Ti se nikdy netváří sympaticky. V hospodě se mě K. ptala na to, co prázdniny a když sem začal mluvit, přerušila mě a řekla, že myslí něco úplně jinýho. Hned mi to došlo. Řekl sem, že jsem čistý jako lilie, ale nechtěl sem vypadat tak frigidně, tak jsem jí řekl o Šimonovi. O tom, že jsem ho už nemohl znovu potkat a že sem na něj o prázdninách myslel, atd. atd. Nicméně potom nás z diskuze o Šimonovi, práci, seniorech, bytech, pedofilech, pornu a škole vytrhla debata o tom, jestli u nás mohou spát některý lidi z tý prezentace. Já nebyl proti a J. už vůbec ne. Mezitím se ovšem hrozně opil F. a ten tak zvládl dovršit Opus magnum - ptal jsem se ho, jestli u nás bude spát i ten učitel. A F. mi odpověděl, že doufá, že ne - takovým způsobem, že to musel slyšet nejen náš stůl, ale celá hospoda. Některé věci odkoukává rychle..

Potom sme teda šli domů. F. teda spíš lezl a J. ho podpíral. My sme šli s K. a smáli se jim. Trochu. Nocležníci měli dorazit později. Doma sme sežrali párky a pečivo F., kterej byl hrozně moc mimo. My ostatní sme se zhulili matrošem, co přivezl J. Našel to na tom fesťáku a bylo toho strašně moc. Myslel sem si, že je to hrozná srajda, ale ten večer mě to docela rozsekalo. K. už musela jít domů, neboť je pod pantoflem. J. byl tak zhulenej, že padnul na F. Váleli se na zemi a já jsem jí šel nakonec vyprovodit sám. Celou cestu jsem jí něco mlel o společnosti o tý knížce, co čtu a tak (trochu sem machroval tím, co sem se v ní dočetl) a K. (která jindy neustále mluví) mi na to nic moc neříkala. Pršelo, měla kapuci a když sme došli k ní domů a já konečně dokončil svůj projev, sem zjistil (když zvedla hlavu a světlo z protilehlé lampy jí zasvítilo do obličeje), že je má úplně červený zhulený oči, tudíž musela bejt taky moc, takže kdybych celou cestu držel hubu, udělal bych líp, protože si to stejně pamatovat nebude a možná, že sem jí tím naopak ještě vyschízoval. Cestou nazpět mi přišla zpráva od Nocležníků, že nakonec jedou domů a spát u nás nebudou.

Když sem přišel, F. spal a J. seděl se sáčkem téměř prázdného popcornu na křesle a říkal, že má z tý pocornový soli nehorázně rozpraskaný rty, ale že si nemůže pomoct, že má hroznej hlad. Musel sem se smát. Vzpomínal jsem na to, jak měli vždycky na střední někteří notoričtí uživatelé THC taky strašnej hulihlad a co přitom vždycky vyváděli, blahé paměti. Pak sem ovšem dostal chutě i já a s J. se z nás stala zvěř. Načli sme dokonce i některé cizokrajné pochutiny, které nám přivezl F. z druhé polokoule a které nám chtěl osobně předat až druhý den. Pak sme ještě blbli, pořád se řehtali, něčemu neustále divili a potom šli spát.

PS: Deníčku, já vím, že píšu míň. Sou to ale zase větší porce, než kdy dřív!

Zuby Nehty - Malí sráči

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama