O ničem

27. října 2014 v 13:50 | Willy |  Život
Hrozně mě to všechno nasralo. Snažil jsem se s F. nebavit, což je dost obtížný, když vezmete v úvahu, že sme spolubydlící a chodíme spolu do stejnýho ročníku, na stejný obor. Ten den bylo pár přednášek a F. na jednu nešel a řekl, že jde na byt a já s K. sme tam šli, zjistili, že odpadá a tak sme se rozhodli, že půjdeme na pivo. F. sme ani nenapsali, protože sme skoro celou dobu řešili to, co se stalo minulou noc, jakou máme ponorku a tak. Napadlo mě, že bych jí řekl, že sem s ním spal, ale nakonec sem si to rozmyslel. A udělal jsem dobře. Ale jinak jsem jí toho řekl vážně dost a celkem se nestačila divit. O tom, jak si nás F. hrozně nárokuje, jak nás to s J. docela sere a občas vlastně i dost rozesmívá, jak mi v létě psal, že až se z toho bytu všichni odstěhujeme, nejhůř to ponese on, atakdále. Docela sme se v tý hospodě nalili a pak už se nám nechtělo jít na poslední přednášku, ale nakonec sme si po cestě ještě koupili pivko v plechu a rozhodli se, že tam skutečně půjdem. Zavolal jsem F., jestli jde a on byl docela nasranej, že sme mu neřekli, že jdeme do hospody.. (Nejde na přednášku, odejde na byt a pak nám vyčte, že s náma nebyl v hospodě?) Potkali sme se na přednášce. On seděl před náma, my s K. vedle sebe za ním. Dycinky, když se pan profesor otočil, sme si lokli a byli sme docela dost. (Ano, uvědomuju si tu trapnost chodit s pivem na přednášku a schovávat ho, jako kdybych byl v prváku na střední.. Ale takhle sme to prostě nebrali. Nechtěli sme mít absenci, ale zároveň sme si chtěli dát pivko, no.. Avšak.. Já vím, no...) Ovšem docházku nezapisoval a po hodině už sme to s K. nedávali a rozhodli se odejít. Já bych to teda asi vydržel, ale K. byla dost a už tam nechtěla být ani minutu. Zážitky o tom, jak panu profesorovi skákala do řeči a pokřikovala na něj své znalosti, kdykoliv se do pléna na něco zeptal, ponechávám stranou. Ano, bylo lepší odejít. Tak sme se sebrali a snažíc se, být co nejvíc nenápadnejma, odešli. Upoutali sme na sebe samozřejmě větší pozornost, než kdybysme se normálně zvedli a odešli. F. sme nic neřekli, protože by bylo docela trapný na něj ťukat a ptát se ho, jestli s náma taky odchází.. Řekli sme si, že mu potom napíšem.

Přišli sme do přízemí a K. si ještě (po těch pivech..) potřebovala odskočit a když sme tam postávali, viděli sme, že
už odcházejí i ostatní z tý přednášky, takže už to asi ukončil a najednou se před náma objevil F. se slzama v očích a začal na nás docela křičet, proč sme mu zdrhli. K. se toho ujmula, řekla mu ať se uklidní, že sme mu nezdrhli a že sme na něj chtěli počkat v hospodě (což byla pravda). F. něco bábolil o tom, že když ten učitel viděl, že už odcházíme, řekl, že už to asi pro dnešek stačí a rozpustil to. Já byl nasranej. Měl sem chuť ho popadnout a švihnout s ním o zem. Děvka. Uječená děvka. (Bože, slyšíš, jak mluvím o někom, kdo je do mě neopětovně zamilovaný a chová se, nejspíš právě kvůli tomu, zoufale?) Zmrd. Za to všerejší boxování, za ty debilní pohledy, za ty slzy, za všechno. Pěkně o zem. Možná bych si to i užíval. Jak se nepochopitelně tváří, jak se bojí. Na sekundu bych si to užil. Pak by mi ho začalo být líto a pomohl bych mu se zvednout. Happyend je třeba vždy a všude! Cháchá.

Cestou do té hospody řekl F., že K. hrozně páchne dech po pivu (kdo by to byl řekl?) a ať si dá pozor, aby na to její přítel (který nesnáší, když s náma chodí do hospody) nepřišel. Domů měla jít asi až za několik hodin.. Nevím, proč jí to vůbec říkal. Připadal sem si dost špatně, za ní. Měl asi blbou náladu, tak nám to potřeboval nejspíš nějak vrátit. Nakonec sme nešli do hospody, ale do čajovny. Bylo to tam supr. Mě teda pro změnu hrozně smrděli nohy, takže kdykoliv sem neseděl v tureckym sedu, bálem sem se poblil. Dali sme si společně čaj, kuskus a vodnici neboli šíšu. Hořela asi tři hodiny a byla fakt dobrá. F. byl pořád nějakej podrážděnej, ale už mě tolik nesral. K. to všechno tak nějak zachraňovala. Než sme šli domů, psal mi pan Model, že je v clubu, jestli se nechci stavit. Když sme odcházeli z čajky, řekl jsem jim, že jdu za ním. F. to bůhvíproč docela vzal. Připadal jsem si, jako kdyby byl pan Model můj kluk. Byl to zvláštní pocit. Ale přišlo mi, že to musí cítit i on. Takže sem dělal všechno proto, aby sem to rozboural. Ubalil mi cígo, porotože už moc nekouřím a chvilku sme pokecali. Říkal, že je mu docela blbě a šli sme společně domů. On na kolej, já na byt. Říkal, že o víkendu nebude na koleji, protože tam jeho spolubydlící bude mít přítele. Hahaha. Nemálo sem se smál. Má na ty buzny docela štěstí. My sme se totiž taky seznámili tak, že nás jednou dali na stejnej pokoj.. Pak sme se rozloučili a já šel na byt. Cestou sem si přečetl zprávu od F., že se hrozně omlouvá, že mi to chtěl říct osobně, ale že ho ten včerejší den moc mrzí a že byl zhulenej a proto už hulit nebude ani si nedá žádný houby. Asi to moc nepochopil. Měl v sobě nějakej
pocit, kterej takovýhle věci jen podpořili v tom, aby ho dal najevo, ale ten pocit už v sobě musel mít.. Napsal sem mu, že nevím, co jsem mu ten večer udělal. Odpověděl, že ten večer sem mu nic neudělal, že si jen uvědomil, jak moc mu to ublížilo a že mi chtěl dát vše a já to odmítl. A tudíž ho nenapadlo nic lepšího, než za mnou přijít a začít mě mlátit. Na to už sem mu neodpověděl. Nechápe to. Nechápe, že si člověk moc nevybírá, do koho se zamiluje. Když sem přišel domů, už sme se o tom nebavili.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 grey.t | E-mail | Web | 3. listopadu 2014 v 22:18 | Reagovat

Máš pravdu, člověk si nevybírá, do koho se zamiluje. Může si ale vybrat, jak se k němu bude chovat...

2 Willy | Web | 6. listopadu 2014 v 19:29 | Reagovat

Pravda pravdovská)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama