Skrz strč prst

12. října 2014 v 0:24 | Willy |  Život
Potom se to dopisování s F. nějak ukončilo. Mě už to dost nebavilo a on to nejspíš pochopil. Asi se trochu urazil, protože
pak mi napsal nějakou, na něj nezvykle, odměřenou odpoveď. Já sem mu proto už nic neodpověděl, z části taky proto, abych mu dal najevo, že jsem taky trochu nasranej. Jako kdybych mohl za to, že ho nemiluju. Promiňte Vážení, ať děláme, co děláme, nemůžeme se do Vás zamilovat. Uběhlo pár dnů a začala škola.

Myslím, že první tejden byl ještě celkem v pohodě, ale na F. bylo vidět, jak ho to vůbec nepřešlo. Ten týden potom, už začala ta samá ponorka, jako loni a když F. s J. šli pro nějaký jídlo, sbalil sem se a šel sem do školy. Cestou sem si koupil pivo. Nikdo tam nebyl, pustil jsem si nahlas hudbu, hrozný srajdy a byl tam fakt klídek. Píp. Esemeska od F.: "Kde jsi?". Za chvilku volání. Ignoroval jsem to. Pak další zpráva. Kašlal sem na to, ale potom se mu napsal, nějakou rádobyvtipnou sms - jen aby věděl, že mě nikdo neukradl a že žiju. Ale nechtěl sem psát kde sem, aby za mnou nepřišel. Byl jsem tam asi hodinu, popíjel sem ten den asi třetí pivko, což mě bohatě stačí a začínal jsem to cítit. Najednou slyším klapnout dveře. Dopíče. Kdo to tady otrvauje. Zeslabuju hudbu. No do háje. F. Jsem přiopilej, tudíž se příliš nerozčiluju a naopak ho v jemné přetvářce ještě s úsměvem přívítám. Nejsem ale příliš milý. Dávám trochu najevo, že v mém provizorním ráji je momentálně místo jen pro mě. F. říká, že věděl, že tam budu. Taky mlel, že si myslel, že jsem odešel, protože sem na něj nejsem naštvanej. (A za co? Dohajzlu! Vždyť mi nic neudělal! Jenom potřebuju klid! Samotu! Proč mě sleduje? O co mu pořád sakra jde? To nevidí, že máme ponorku, že už se navzájem sereme a že mě tudíž logicky sere i on?) Pak něco blábolí o tom, že tam vůbec neměl chodit, což vážně neměl a ptal se, jestli má odejít. Já na to nereaguji ani pozitivně, ani negativně, jak bývá zvykem, když něchci nikomu říct nic špatnýho na rovinu. Sbalí se a odchází. Ale docela v pohodě. Hurá. Zachvilku je tam zpátky s lahví vína. Mám na něj chuť, ale před ním dělám, že nechci a jen si trochu loknu. Když odchází na záchod, naklopuju to tam jak třináctka na první dýze. Chci se opít. Ale hlavně z něj a z toho všeho!

Potom šaškujem. Různě tancujem a tak. On je opilej a já se mu směju. Tajně.

Posléze odcházíme. Protože už mám fakt hlad a taky chuť na to, co mi oni dva mezi tím, co sem si odběhl do ráje a byl vyrušen, uvařili. Ještě si pouštíme poslední songy a jdeme. Cestou mi říká, že si myslel, že to vydrží delší dobu než týden (nemilovat mě). Ale že to snad bude dobrý, že už vídí to, v čem by to asi nefungovalo. Já mu na to něco říkám, snažím se mu pomoct. On, že za mnou neměl chodit. Já už mu vůbec nic nevyvracím. Pak říkám, že nevím co mám dělat. A ptám se ho, jestli by mu pomohlo, kdybych na něj byl hnusnej. Což sem trochu posral a hned si to uvědomuju, ale v tom zoufalstvím už jsem vážně mimo. On asi neodpovídá nebo odpovídá sračky. Přijdem domu sedíme naproti sobě u stolu, už to dávno neřešíme, oba žereme a on najednou "Nebudu se kvůli tomu trápit. Už to nebudu řešit. Mám na víc." Jako rána z nebe. Mlčím, ale v duchu jedu monolog jaxvině: Píšeš mi, že si lepšího člověka nepotkal a že už ani nepotkáš, žes nikdy tak nikoho nemiloval a blablabla a teď máš na víc? Já přeci vím, že nejsem žádnej velkej charakter, ale vím to! Proč mi říkáš takovýhle věci? Proč to děláš? Nemiluju Tě a proto sem najednou horším? Snad mě tolik nenasralo to, že tím evidentně chtěl říct, že nejsem zase tak dobrej člověk, ale to, že mi chtěl evidentně ublížit a to on jen tak nedělá. Bodám vidličkou do brambory, aniž bych jí chtěl nabrat a na čele se mi rýsuje obrys nasírací žíly.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama