Listopad 2014

Kdo chce plakat, plačte s ním

29. listopadu 2014 v 15:11 | Willy |  Život
Uprostřed týdne sme se jeli se školou podívat na exkurzi. Jo, bylo to fajn, ale o tom psát nechci. Když sme večer přijeli zpátky, K. sme spolu s F. přemluvili ještě na pivo. Ono to teda nebylo nic těžkýho. V hospodě sme rozebírali strašně moc věcí a bavilo mě to. K. a F. se docela rychle přicmrndli. K. už pak vůbec nechtěla domů, ačkoliv tam na ní čekal její Kluk.

No, zkrátím to - prostě sme pak K. doprovázeli domů, kde se před domem rozbrečela. Posledních několik týdnů jí nebaví škola a vlastně neví co se životem. Ten její Kluk už má přes půl roku dokončenou školu, ale nechce se mu nikam do práce a tak vymýšlí nějaký aplikace, jejichž úspěšnost je srovnatelná s tím, že se Miloš Zeman stane abstinentem bojujícím za lidská práva. K. veškerý svoje problémy hází na svojí neschopnost a svojí psychiku. Když sme jí utěšili a šli domů, všechno mi to došlo. Jde tady o toho jejího povedenýho Kluka. Nechce se mu do práce, nechá se od ní živit a ještě jí využívá. Přijde mi totálně ujetý, že ona přijde ze školy nebo z práce a on se tam po celou dobu válí (pokouší se vytvořit suprdupr aplickaci) a ještě jí kolikrát vynadá za to, že tam třeba není uklizeno nebo uvařeno. K. ho hájí, protože on je docela dost labilní a dělá mu problém spousta triviálních věcí. Jenže kdyby chtěl, mohl by se nechat zaměstnat u nějaký firmy a dělat z domova. Tyhle firmy to dokonce chtějí. Chodí spolu už několik let. Myslím si, že K. hrozně drtí to, že sou teď pořád doma spolu, on jí nijak nepomáhá, ba naopak a protože se s ním nechce nebo nedokáže rozejít (páč už asi nedovede být sama), tak se to odráží v celým jejím životě, počínaje školou a ona to pak hází na všechno kolem, aniž by si uvědomila podstatu problémů. Je mi jí dost líto. Vypadala strašně zoufale. Ale jak jí pomoct? Hele holka, přiznej si, že žiješ s bláznem, kterej Tě ničí, ale ty se s ním nezvládneš rozejít, protože neumíš žít sama a nejspíš se bojíš, že kdybys to nakonec udělala, žádnýho normálního kluka by sis už nenašla, protože si uvědomuješ to, že nejseš žádná modelka a prostě nechceš zůstat úplně sama.

Já vím, sou i jiný způsoby, jak to říct a formulovat. Jenže já sem přesvědčenej, že on je tím, co způsobuje její problémy. A já nechci bejt ten, kterej někomu bude radit rozchod. Co kdyby se s ním pak skutečně rozešla a skutečně si pak nikoho nemohla najít a způsobilo jí to daleko větší životní rozesranost?

Tohle si Willy moc na triko brát nechce. Willy ještě nechce mít zodpovědnost a už vůbec ne za jinej život než svůj. A někdy možná taky trochu lže.

Tovadí

27. listopadu 2014 v 20:07 | Willy |  Život
Pondělí mě zase šíleně sledoval F. Opravdu hrůza. Nemůžu skoro nic, aniž bych mu o tom neřekl. Všechno musí vědět a mě to prostě ničí. Tohle mi nedělá ani matka. Natož otec. V tomhle směru si vážně připadám tak, jako kdybysme spolu doopravdy chodili. Avšak jediný, co ten jím vytouženej náš vztah připomíná, je vlastně jedna z nejhorších věcí ve vztahu - to strašný stíhačení. Trochu trapný, ne?

Připravovali sme pro K. takovou menší postnarozeninovou legraci. Šli sme tudíž koupit nějaký zákusky a cestou sem to už nevydržel a vyblil sem to na něj. Vlastně vyzvracel. Sice sem mu to řekl docela jasně a na féra, ale zůstal sem přitom slušnej a z ničeho ho moc neobviňoval. Začalo to tím, že sem mu řekl: "Ty mě pořád miluješ, žejo?" a on to víceméně odkýval. Ale já znám tohle jeho odkývávání. Je to prostě tak, jen to nechce říct napřímo. A já mu pověděl, že mě to mrzí a že nevím, jak mu pomoct. A on (celkem nehezky): "A cos čekal?". Ale já nic nečekal a ani nic nechtěl, ale to sem mu neřekl. Nevím, co sem mu na to měl říct. www.nechteljsimemilovattaksizvykej.cz

Povídali sme si o tom, ale ne moc dlouho. Řekl sem mu, že mě drtí, tím jak bez něho nic nemůžu, jak je pořád semnou. Odpověděl, že si myslel, že mě to asi štve. Myslel? Když si to myslel, proč s tím nic nedělal? Je mi ho líto, ale musí mě chápat. Řekl sem mu ještě, že mě to mrzí, ale stejně tak jako on si nevybral to, že se do mě zamiluje, já si taky nevybral to, jak to cítím. A pak už sme se o tom nebavili. Sice ještě večer přišel trochu opilej s tím, že by si o tom chtěl ještě promluvit, ale nakonec z toho sešlo.

Večer sme si užili. K. nám udělala dost dobrý jídlo, hrozně sem se přejedl. Byl tam ještě J. a F. Hodovali sme a přitom sme pili červený víno dost naředěný vodou, jako Římané. Bylo to kupodivu dobrý. Připadal sem si jako král. Pak sme šli do hospody, potom do druhé. Tam šla vlastně jen K. My ostatní zůstali před hospodou a oknem čuměli na to, jak se K. snaží sehnat hulení. Když se zadařilo, šli sme nahoru nějakou ulicí a sedli si u garáží, kde sme to připravili, já drcnul do J., kterej drcnul K. do ruky a část toho se vysypala na zem. Všichni na mě začali křičet a já se smál. Přišlo mi legrační, že sou jako feťáci. Těm, když někdo jen maličko zhorší cestu k jejich dobrůtce, taky se můžou pomátnout. A ještě sem si uvědomoval, jak si tím zhulením chceme všichni otupět nebo zapomenout na ty naše mindráčky a koukal sem postupně na každýho a myslím, že celkem úspěšně odhadoval, jejich díry v duši. A i v tý svojí, což byl paradoxně nejtěžší odhad. Zhulili sme se fakt hodně. Já měl pocity jako na střední a připadal sem si fakt dobře. V igelitce, kterou mi tam někdo dal do ruky a já jí od tý doby nesl, byl ještě popcorn z té naší skromné párty. Cestou sem měl strašnej hulihlad a na tajňačku sem ho ujídal. Měl sem z tý hrozný soli opruzenou celou tlamu. Doprovodili sme K. domů. Potom sme potkali nějaký lidi od nás ze školy. Byl mezi nima jeden kluk, co se mi líbí, tudíž sem se trochu předváděl. Zíral na mě celou dobu a usmíval se. Ale asi je na holky. Co se dá dělat.
To nevadí. Není nutno, není nutno...


Víkendové hry

24. listopadu 2014 v 14:06 | Willy |  Život
Před nedávnem mi máma řekla, že nechápe ty rodiče, jejichž jedinou prioritou je pro svýho potomka sehnat partnera/partnerku a dočkat se vnoučátek. Smysl života, jak stehno. A já s ní souhlasím. Chápu, když chce někdo svý děti, ale když pak strašně touží po vnoučatech a hraničí to až s histerií, je to trochu komický. Sou to většinou lidi, který potom, co vychovají svoje vlastní děti, nemají od tý doby prakticky žádnej smysl života, kterej nakonec vidí jen v těch vnoučatech. Měl sem docela radost, když mi to tenkrát povídala. Říkal sem si, že mi tím chce možná naznačit, že se nekácí z toho, že pravděpodobně nebude mít z mojí strany vnoučata, protože jak víme už od prvouky, ze dvou pindíků se toho moc nevytvoří. Měl sem z toho docela radost, protože sem za tím viděl určitý smíření s tím, jak to mám.

Láry fáry. Pravda je o kus dál. O víkendu sme totiž pracovali na zahradě a povídali sme si. Bylo to docela komický. Řešili sme totiž docela důležitý a osobní věci, ale každej sme stáli na druhý konci zahrady a volali na sebe. Ptal sem se jí, jestli už náhodou ségra nechce dítě. Volala na mě nazpět, že neví, že asi ani nemá s kým a proč se ptám a jestli já chci dítě. Řekl sem, že chtít můžu, ale nic s tím neudělám. (Řekl sem to hlavně proto, neboť sem si chtěl potvrdit, jestli je schopná o mém buzničství alespoň nepřímo mluvit.) Nevím, co přesně mi odpověděla, ale já jí na to řekl, že můžu chtít děti klidně i ve čtyřiceti, ale vzhledem k tomu jak to mám, je to dost neuskutečnitelný. Pak přišla o něco blíž, ale stejně přítom pracovala (takže sme na sebe nekoukali) a řekla, že ale doufá, že jednou dítě budu chtít. Řekl sem, že to na mě asi nezáleží, že je to poměrně komplikovaný. Ona, že sou i jiný způsoby. A já na to, že nevím jestli je to tak dobře. Pak už to jen nějak uzavřela.

Ikdyž sme vlastně prakticky nic neřešili a k ničemu nedošli, měl sem radost, že sme se alespoň trochu nepřímo pobavili o tom, jak to mám, protože od tý doby, co sem jí to tenkrát řekl, sme se k tomu ani vzdáleně nedostali.

No, jinak sem víkend strávil tím, že jsem pracoval, válel se, zase pracoval, puštěl si hrozně porna, následně onanoval, hrozně jedl a taky sem vyndaval otčímovi trn ze zad. Totiž - přišel za mnou do pokoje, zrovna když sem se v televizi díval na nějakej děsně béčkovej film, ale chtěl jsem ho dokoukat. Ještě než stihl něco říct, tak sem ho vypoklonkoval v domění, že chce zase něco poradit s počítačem. Přišel pak po půlhodině ještě jednou, ale to už akorát zase skončila reklama a tak sem ho opět vyhnal a řekl mu, že až to skončí. Po konci filmu zase přišel a zoufale prosil, jestli mu pomůžu. Nevěděl sem o co jde. Když sem se to dozvěděl, že si někde v lese zabodnul trn do zad a stále ho tam má, logicky se mi do toho vůbec nechtělo. Ale když sem viděl, jak je vyděšenej (stejně, jak je vyděšenej každej chlap, když se bojí o svůj život, což je prakticky neustále), jak už k tomu mojí mámu nechce pusit, protože mu tam ten trn, když ho chtěla vyndat, ještě víc zarazila (díky tomu, že špatně vidí na blízko a protože si to nechce přiznat, nevlastní brýle), jak musel díky tomu, že sem ho dvakrát nepustil ke slovu a vystrnadil z mýho pokoje, sedět v obýváku celou dobu u sledování seriálu napřímen, neboť se kvůli tomu trnu nemohl opřít. A tak sem se slitoval a trn ze zad vyndal.

Berná mince



Ubohá prosba za lásku

20. listopadu 2014 v 14:28 | Willy |  Život
Byl sem ve škole, potřeboval sem něco sehnat a při tom shánění sem najednou potkal Šimona. Vůbec tam neměl být, protože je celej semestr v Německu na Erasmu. Takže sem vůbec nepočítal s tím, že ho můžu potkat. A najednou z ničeho nic, stál proti mě. Usmál se a já taky. Byl sem úplně mimo a myslím si, že to na mě muselo být vidět. "Co tu sakra dělá?" říkal sem si. Pak už sem odešel a hrozně moc mi to vrtalo v hlavě. Později sme se potkali ještě na shodišti a prohodili pár slov. Já sem se zastavil a on pak taky. Moc sme teda nepokecali. Když sem odešel, říkal sem si, jestli sem to náhodou zase trochu nezabil a tak sem si to vyčítal. Teď už si ho nemůžu nechat upláchnout. Nemůžu. Uběhla hodina, udělal sem pár věcí, ale pořád sem na něj nepřestal myslet. A tak sem se sebral a poflakoval sem se neustále blízko místnosti, kde byl. Já vím, je to trapný, ale já sem zoufalej a zoufalci trapní být snad mohou, no ne? Po několika minutách sem se dočkal. Já dělal, že sem tam strašně náhodou. On se zastavil a dali sme se do řeči. Byl trochu nervózní, ale jinak to bylo horzně fajn. Já to měl podobně. Ptal sem se ho na Německo a tak. Vypadal docela spokojeně a slušelo mu to. Bylo to dobré. Takhle sem to chtěl. Alespoň si s ním poklábosit a trochu si ho připravit. Chichi. Potom sme se rozloučili a on mi řekl "tak se taky měj, jo?" a na tý větě by vůbec nebylo nic divnýho až na to "jo?". To "jo" totiž nebylo ledajaký, to já poznám. Bylo to takový jemný a starostlivý. A nebo si to chci alespoň myslet. Někoho potřebuju. Nezvládám to, do hajzlu. Nezvládám to.

Chucpe

17. listopadu 2014 v 1:16 | Willy |  Život
Na těch Mezipatrech sme si taky s J. říkali, že na nás bude F. naštvanej, protože chtěl jet s náma. Takže sme se předběžně domluvili, že mu to raději říkat nebudem. Jenže J. mu v neděli řekl, že sme spali u jeho gaykamaráda v Praze. A nědy ve čvrtek nebo kdy, mě ráno (ehm, v poledne) probudilo to, jak se F. ptal J., jestli sme byli na těch Mezipatrech a J. mu řekl že ano. A pak se ho ještě několikrát dotazoval, proč sme mu to neřekli, ale J. mu na to neodpovídal. Já pak předstíral probuzení a ptal sem se, co řeší. Věděl jsem, že F. už zase skoro nabírá a tak sem to chtěl trochu vyžehlit. A snad se mi to i maličko povedlo. Abych řekl pravdu, fakt je, že sme se o těch Mezipatrech závazněji domlouvali ve škole, bez F. Ovšem pak už sme mu to neřekli. Nechtěl sem tam F. Proto sem to s J. řešil ve škole. A pak sem to nezmiňoval. J. taky ne. Koneckonců sem fakticky nevěděl, jestli tam nakonec doopravdy půjdem. J. se ozval až v posledním momentě, těsně než sem jel domů. Ráno a dopoledne byli na bytě oba a říct mu to mohl. Neřekl. Nevím proč. Možná ho tam taky nechtěl. Nechci to už řešit. F. nedává to, že ho všude neberem a že si nejspíš s J. v tom zážitkování rozumíme víc. (Alespoň z mojí strany). Každopádně tím, jak to neustále řeší a doprošuje se, nejspíš máme paradoxně menší a menší chuť ho někam brát a trávit s ním víc času. A já se hlavně nechci nechat mlátit. Hahaha.

Jinak sme tenhle tejden taky strašně hulili. Sice asi jen do středy, ale bylo toho taky dost. K. totiž sehnala hrozně velkej plnej pytel a nechala si ho u nás... Willy, Willy, marně vzpomínám na to, jak sis přes tři roky ani jednou nezahulil. A myslel sis, že to bude napořád. Jenže to sem začal mít svoje úzkoprsý období, když sem byl děsně vážnej a děsně důležitej (to druhý už asi zůstalo...)! Teď si to prostě jen užívám. Už to beru jinak. Snad.

Mimochodem F. je do mě zamilovanej. Novinka co? No nejenom, že je zamilovaný stále. Teď už je to dokonce tak, že se to ani nesnaží skrývat. Předtím mi to alespoň neříkal. Ale nyní kolikrát přijde o obejme mě, jako kdybychom spolu chodili. A nebo jde opilej ke mě do postele, prakticky si na mne lehne, začne se mazlit a říká, že hrozně voním a sahá mi do vlasů a tvrdí, že sem sexy. A já ležím zkoprnělej, směju se a říkám "ále, to se Ti jen zdá, ..." a tak podobně. A na nás nechápavě čumí J., dávící se smíchy. A mezitím mi F. čuchá ke krku. Romanitka jak má být. Je mi ho trochu líto. Ale jen trochu. Ve spoustě věcech si nerozumíme, nemiluju ho, nelíbí se mi, nechci s ním chodit, ale z části mě láká představa ho trápit a nebo ho mrdat. V nejlepším případě obojí dohromady. Jsem zkažený.

Nadpis

15. listopadu 2014 v 23:01 | Willy |  Život
Minulej tejden byl fakticky šílenej. Místo toho, abych se učil na úterní test, sem se na bytě strašně zhulil. Přivezl jsem spolu se zatajeným éčkem taky pytel trávy, co vypěstovala babička mé bejvalé spolužačky. F. a J. si dali samozřejmě taky. Jenže oni se učili alespoň o víkendu a tak na ten test šli a dokonce ho i napsali. A já sem se na to ani nepodíval. Frajer ne? Ne.

V pátek sem se sešel se Zlatovláskou v Praze. Bylo to super. To, že mi chybí si paradoxně vždycky pořádně uvědomím, až když sem s ní. Trochu zvláštní, co? Ale ona to tak má, myslím, stejně. Díkybohu. Zkrátka se máme rádi, ale nehrotíme to. Prostě sme každej na jiný škole, v jinym koutě republiky a tím to hasne. Šli sme do hospody, docela dost sme pokecali. Kůň je na ní občas dost zlej, ale pak je na ní zase hodnej atakdále. A ona ho přesto hrozně miluje. - To mi neříkala. To sem viděl. A pak sme ještě mluvili o Zrádci a ten tam pak za náma nachvilku přišel. Byl docela v pohodě, ale potom pláchnul. Já sem pak psal J., kterej semnou vyjebal, aby mi následně napsal, že je na cestě do Prahy. Tak sme se domluvili, že se sejdem před Světozorem. Se Zlatovláskou sme si ještě povídali a ona mě pak ještě doprovodila. Chvilku sme tam stáli. Následně přišel J. se svým gaykamarádem, rozloučili sme se se Zlatovláskou a šli na Mezipatra. Putinovy děti 404. Málem sme se tam nedostali, ale nakonec to bylo v klidu. Přišli sme pozdě, takže už nebylo moc míst. Kluci si sedli společně a já si sednul mezi nějaké buzničky. Bylo to legrační. Nalevo seděl nějaký podivný pán. A napravo prozměnu klučičí pár. Po filmu ten jeden tomu druhýmu obíral vlasy nebo nějaké smeti z oblečení. Přišlo mi to strašně vtipný. Film byl docela v pohodě.

Pak sme vypadli. Jeli sme na Flóru, kde sme nemohli najít žádnou hospodu, až sme se náhodně spojili s nějakou partičkou, která byla tvořená dvěma frakcema, který se ten večer taky nějak náhodně potkali a zůstali chlastat společně. Všechny tři frakce sme společně šli do nějakýho baru, kde bylo hrozně hluku. Všichni se neustále podivovali nad tím, že sme divný a pak si jedna slečna začala J. gaykamaráda nepřímo dobírat ohledně jeho koutů a startující plešatosti. To se mě dost dotklo a od tý doby sem měl napíču náladu. Nemám prostě rád, když se někdo snižuje k osobním výpadům a připomínkám. A je jedno jestli se to týká holky nebo kluka. Nemám to rád, ať je na kterýkoliv straně kdokoliv, prostě mi to vadí. Nic sem jí sice neřekl, ale už sem tam pak nechtěl být. Asi se po něčem takovém nedokážu povznést a už se s tím člověkem nechci bavit a ani nechci být v jeho přítomnosti. Jasně, ta holka byla opilá, možná tohle normálně nedělá, ale já sem byl taky trochu opilej. Ikdyž podobnej přístup mě vlastně sere v každym stavu. Willy? Ano Mé druhé já, máš pravdu - taky sem někdy povrchní a někdy docela hodně, ale já to alespoň nikomu neříkám takhle do držky. A není to náhodou úplně stejný? Děláš to, že si myslíš to samé, jen s tím rozdílem, že seš ještě k tomu falešnej a dotyčnýmu člověku to nejsi schopen říct do očí, přestože si to myslíš? Nevím. Je to možný.

Tak sme nakonec odešli. Kluky to tam už taky nejspíš nebavilo. A tak sme si to namířili k J. gaykamámošovi na byt, kde sme ještě kecali, pak se zhulili, zničili světlo, zahráli si na piáno, přespali a ráno vypili dost dobrej čaj. Já sem pak jel ještě něco řešit po Praze a v podvečer domů. Večer sem šel s tátou na pivo (on pil víno) a zjistil, že už je můj táta starej. Starej a unavenej. A je mi ho líto. Paradoxně nejvíc mě na tom nerozhodilo to, že je starej, ale že já už sem tím pádem dospělej.

Nechutný

11. listopadu 2014 v 22:18 | Willy |  Život
Nevím co se dělo v těch pár dnech po Berlínu a vlastně je mi to jedno. Důležitej byl víkend. Přijela Kulička z Dojčlandu. Pozvala mě na párty. Málem sem to nestihl, ale táta mě hodil na vlak, takže sem tam byl nakonec včas. Jel jsem tam s tím, že budu hodný a jen se opiju nebo zhulím. Rozhodl sem se tam jet vlastně z několika důvodů. Jednak jsem chtěl možná vidět Kuličku, chtěl jsem taky vidět pana Povrchního, se kterým sem měl tenkrát svoje nefalšovaný pořádný první styk. Kulička mi ještě sdělila, že tam bude nejen pan Povrchní, ale i jeho expřítel, který s ním tenkrát v podstatě chodil. Já samozřejmě nevěděl, že měli jen pauzu... A že se takhle rozcházeli a zcházeli několikrát.. Kdybych to věděl, asi bych se sním nevyspal. (Sakra Willy, byl si nadrženej jak nosorožec v říji! A teď si tady hraješ na moralistu.) No, každopádně poslední jejich pauza trvá už půl roku, takže by se s úspěchem dalo říct, že už se rozešli. Nicméně ten expřítel se o tom našem pichu tenkrát dozvěděl (já nebyl jediný případ, kdy ho "podvedl") a tak sem tudíž čekal, že se semnou ten jeho expřítel minimálně nebude vůbec bavit a možná od něj dostanu třeba i na držku.
Dvě buzny se mlátěj, dovedete si to představit? Horší než holčíčí bitka v bahnovém bazénku.

Vylezl sem z vlaku a po chvilce zamířil před nádraží. Kulička stála s tím jeho bývalým přítelem (označme si ho pro lepší orientaci v textu slovem Exovák) kousek od vchodu. Přišel jsem tam, Kulička nás seznámila a ještě nás překecala, ať dáme špeka. Měla takový maličký žiletky ubalený v tabatěrce. Ale měla jich třeba patnáct nebo dvacet. Fakt masakr. Špek místo cíga. Když sme si zahulili, Exovák (kterej se ke mě choval úplně normálně) se odjel před párty vysprchovat a my s Kuličkou sme šli ještě pro další colu k tomu rumu, co koupila. Různě sme se tam flákali a pak už sme jeli na tu akci. Bylo to na nějakým sídlišti v kulturáku a bylo to tam fakt super. Potkal jsem tam svojí spolužačku ze střední, která se tam ke mě hrozně hlásila. Nadávala mi, že se ani neozvu, nabízela mi spaní u ní v bytě a taky mi dala dvě tabletky guarany. Byl sem trochu opilej. Hrozně sem si užíval tu hudbu a vůbec sem se nechtěl nikam hnout. Pak se řešilo něco hrozně organizačního.. Kulička hledala dealera a tak. Potom sme potkali pana Povrchního. Bylo to dost divný. Neměl sem z toho vůbec dobrej pocit. On dělal, že je v pohodě a já taky. Ale já sem v pohodě moc nebyl a on asi taky ne. Vrátilo se to. Vrátilo se to slovo - nechutný.
Totiž, abych to vysvětlil - když sme se pak tenkrát sešli s Kuličkou, řekla mi, že mluvila s nějakým dalším teplákem, kterýmu tenkrát pan Povrchní odpověděl na otázku, jakej byl náš sex, tímto: "Jedním slovem, nechutný." Dost mě to tenkrát vzalo. Pamatuju si skoro na všechno a taky si pamatuju, že jsem byl opilej a taky sem byl zkoulovanej a on taky. Vím, že to tenkrát nestálo za nic, ale byla to z velký části taky jeho zásluha. Mrzelo mě to a docela nasralo. Nechápal sem, jak tohle někdo může vypustit z držky. I kdyby to vážně bylo nechutný a kdovícoještě, takhle to říkat prostě nemusel. Urazilo mě to. Ponížilo. A vzalo dost pracně hledanýho sebevědomíčka. Nicméně Kulička se ho na to pak ptala a on jí řekl, že se jí za to omlouvá, ale že to řekl kvůli tomu Exovákovi, aby se cítil asi líp, nebo co. Přišlo by to jako trapná a ubohá výmluva, ale víc už sem s tím nemohl stejně udělat.

Od tý doby, co sme spolu spali sem ho neviděl, až znovu nyní. Tváří v tvář. Snažil sem se být nad věcí. A pak sem i vážně byl. Potom sme někam šli s Kuličkou, která mi dala jedno celý éčko a řekla, ať si ho jdu dát. Nejdřív sem si to od ní ani nevzal. Ale úplně se semnou pohádala a byla fakt nasraná a mě to přišlo úplně absurdní, šílený a hrozný, ale nechtěl sem se tam s ní hádat a nasrat jí i sebe ještě víc a zkazit to. Tak sem se sbalil, šel na záchod, dal jsem si guaranu od spolužačky, která je jen jako energeťák a vrátil sem se zpátky a kuličce namluvil, že sem si dal půlku tý extáze. Později sme předstíral i to, že sem si dal druhou půlku. Unavenej sem samozřejmě byl, ale nikterak hodně. Zvládal sem to bez těch sraček. Měl sem ze sebe radost. Když sem tancoval, neusále za mnou chodil Exovák a balil mě. Docela sem ho ignoroval a odpovídal jen to, co sem musel. Exovák se mi moc nelíbil. Byl takovej menší a na můj vkus docela při těle. Jako nebyl tlustej, ale já asi potřebuju jenom hubeňoury...(Tak kdo je tu nakonec povrchní, Willy?) Ale byl docela milej a hlavně hrozně hodnej. Takovej ten typ, kterýmu ta dobrota čumí z očí. Potom sem šel nahoru, kde bylo VIP a tam byl pan Povrchní. Seděl u vedlejšího stolu. Já seděl s Kuličkou a nějakou kamarádkou. Obě byli sjetý a hrozně pohybovaly čelistma, tak jak to nafetovaný lidi dělaj. Bylo mi z toho dost na blití. Vtipný ale bylo, že sem si u tý druhý holky celou dobu myslel, že tak má tu hubu normálně. Ona totiž tou čelistí hýbala jen na jednu stranu a tak to vypadalo, jako by to dělala odjakživa.
Potom se k nám přisral pan Povrchní, kterýho sem celou dobu nenápadně pozoroval (nenápadně. hahaha.). Ten se mi i přesto všechno stále líbí. Sednul si vedle mě a dělal přesně to, co tenkrát - hladil mě pod stolem na stehnu a sahal by různě po noze. Jemně a někdy i dost surově. Nikdo to neviděl. Přesně věděl, co má dělat. Ostatně já taky - celou dobu sem se na něj ani jednou nepodíval a totálně sem ho ignoroval. Neuhýbal sem, ale ani sem neudělal jedinou věc, kterou bych mu dal najevo, že mě to baví.

Potom sme tam ještě dost kravili. Kulička zkolabovala na WC, atd. atd. Odcházeli sme ráno. Dokonce až potom, co přestali hrát. Šli sme ještě do baru. Já s Kuličkou, Exovák, pan Povrchní a další dva jejich gaykamarádi. Dost legrační. Kulička měla schízu. Exovák říkal, že s tímhle klučinou (ukazujíc na mě) chce dneska v noci spát v posteli. A já už sem byl dost vyčerpanej. Zhulili sme se ještě s Kuličkou venku. Pak mi nanutila půlku extošky a já už neměl sílu odmítat. Ano, vzal sem si. Byl sem fakt unavenej a už sem úplně rezignoval. Tu druhou půlku už sem si potom nedal, myslím. V baru mě zase pan Povrchní hrozně osahával a šel na záchod, kam sem měl výhled od stolu jen já a hrozně na mě mával, ať jdu za ním. Asi si dovedete představit, co by následovalo. Byl sem fakt nadrženej, ale přesto sem se přemohl a zůstal sem sedět. Možná se ho to trochu dotklo. Potom sme šli všichni k panu Povrchnímu domů, kde se všichnu (kromě mě!) sjeli a Kulička si navlékla nový tričko a všem ho ukazovala a nikoho to nezajímalo. Bylo to dost tragický. Pořád skákala a říkala: "hej lidi, mám nový tričko, koukejte! Hej lidi!" a nikdo nereagoval. O Kulčku mají tihle lidi zájem jenom když jím má co dát. A to ona kromě fetu nemá co. Smál sem se tomu a zárověň mi z toho bylo nehorázně smutno. Pan Povrchní po mě pořád pomrkával, ale byt byl plnej lidí, takže si nejspíš sám uvědomoval, že už dneska asi nic nevyjde. Potom všichni usnuli. Já už chtěl jet domů. Kulička mě doprovodila na vlak. Celá sjetá. Troska. Hrozně zhubla. Musí strašně smažit. Je mi jí líto a nevím, jak jí mám pomoct. A já odjel domů. V kapse celou extázi, kterou sem musel tajně schovávat před Kuličkou. Říkal sem si, že bych jí to ráno vrátil, ale došlo mi, že by byla strašně nasraná.. Hlava mi celou cestu třeštila a já nevěděl, jestli sem se tam s někým přeci jen neměl vyspat. A pak sem si řekl, že ne. Že ten pocit, kdy sem toho zmrda, kterej fakt vypadá dost dobře, celou tu dobu ignoroval. Uboze se doprošoval. Chtěl něco opět zkusit s Willym?
Jenže ten se rozhodl vyrovnat účty. Vždyť s Willym je to jedním slovem - nechutný!

Bastille - Pompeii



BerlíNE!!!

6. listopadu 2014 v 17:14 | b |  Život
Vtipný bylo, že sme po tom všem, co se stalo, jeli o víkendu se školou do Berlína. Jela K. a samozřejmě i F. Musel sem se s ním bavit, ale moc se mi do toho samozřejmě nechtělo.. Jeli sme tam na tři dny. Hned první večer sem se hrozně opil. Krom toho, že jsem z legrace (a možná i z pomsty!) neustále šikanoval F., jsem také řekl o našem učiteli, že už se ty jeho řeči nedají poslouchat, aniž bych si uvědomil, že sedí vedle mě. Pak sem mu taky (údajně!) vypil dvě piva a jedno rozlil. Potom sem zaměnil židovský památník s bludištěm (byla tma!) a vymočil se v něm... A taky sem vylezl na střechu nějaký budovy a svezl se po ní. Byla na ní taková plachta a byla mokrá, takže to hrozně klouzalo. Vylezl sem fakt vysoko a pak sem se otočil a svezl dolů. Neuvědomil sem si, že nemám jak zabrzdit. Jelo to fakt strašně rychle a byla to dost velká vejška. Pak sem se prý nějak přetočil a dole sem se brutálně rozsekal a hlavou si dal o kovový reflektor, který tu zajímavou budovu osvětloval.. Hrozně to bolelo, ale byl jsem fakt k nezastavení. Taky sme s K. a F. sežrali před ostatníma spolužákama pizzu, kterou sme celou našli u křoví v krabici. Asi jí tam někdo zapomněl, protože byla ještě vlažná. A taky ne, ale lepší nevědět. K. mi také mimochodem řekla to, že o mě má erotický představy a sny. Trochu mě to zarazilo, ale vzpomněl sem si na to, že minulej rok, když jí ukradli tu tašku říkala, že jí vzrušuje gay porno a má představy podobnýho ražení. Dost mi to tenkrát přišlo divný. Holka, hetero, má kluka a baví jí buzní srandičky? Ovšem tehdy bych se divil tuplovaně, kdybych věděl, že jsem v těch představách i já.
Willy, lamač srdcí, žen i mužů všech orientací.

Pak mě taky napomínal vrátný hostelu, kde sme bydleli.. Kdyby chudák věděl, že jsem nahluchlej a nahlas mluvím normálně, natož když se opiju.. Když mě prý napomínal po několikáté, vyjádřil se o mě jako o retardovaném. Ne, že bych se hádal, ale po té ráně ně do hlavy, možná vůběc nebyl daleko od pravdy.

Ráno sem nebyl schopný vstát a naštěstí jsem v tom nebyl sám. Vedle na palandě spal ještě R., což je hrozně vtipnej kluk, který to taky dost přehnal. Je takovej menší, zavalitej a strašně legrační. On vlastně ani nedělá žádný velký srandy, ale to, jak vypadá a jak se chová a tak, je pro mě dost vtipný. Ale nesměju se mu v tom špatnym smyslu. Směju se mu lidsky, hezky, přátelsky. Každopádně R., když už se konečně vzbudil a lezl dolů z té palandy, tak jí málem celou převrátil. On totiž nešel po tom žebříčku, ale lezl přes ten klandr. Úplně ho přeskočil a celou dobu se toho dřeva držel. Dole mu to ujelo, zajel nohama pod tu postel, ale jak nechtěl hodit tlamu a chtěl se za každou cenu udržet na nohou, tak se těma rukama hrozně zapřel o ten klandr a tou celou silou tu palandu úplně rozhejbal a najednou byla celá nakloněná. Naštěstí se pustil a palanda se v posledním momentě vrátila na své místo. Dost jsem se nasmál představě, že ležím po opici na palandě a zírám na to, jak z vedlejší palandy leze druhej ožrala, kterej je rázem po svém artistickém kouksu, zavalenej tou ohromnou palandou. Kouká mu hlava a volá o pomoc. A já mu pomoct nemůžu, protože se z tý šílený scény počůrávám smíchy.

Potom sme se oblíkli, došli si na jídlo a dohonili ostatní. Ten učitel na mě byl asi trochu nasranej, ale já dělal jako by se nic nestalo. K. se mě večer ptala, jestli si pamatuju to, co mi říkala. Já se ptal, co myslí. Řekla, že to o jejích snech. Dělal sem hlupáka, neb sem jí nechtěl dostat do nepříjemný sitace a tak sem řekl, že vůbec nevím a pak sem to zamluvil. Další dny v Berlíně už sem byl hodný. F. mi ani moc nelezl na nervy, možná taky proto, že sem se s ní prakticky skoro nebavil a furt sem byl s někým jiným. Byli sme taky u Berlínský zdi a projížděl jsem slavnou stanicí Zoo. Kdyby Vás to zajímalo, v Berlíně mají hrozně cyklostezek, které celá naše výprava brilantně ignorovala, tudíž na nás neustále někdo cinkal, mají taky pěkné domy, hrozně jim páchne podzemka, v neděli není otevřen supermarket, mají levný muzea, kluci sou tam fakt hezký, holky sem nesledoval, všude prodávájí naše pivo a je tam spousta turistů. Ani nevím, jestli se mi tam líbilo. Ale asi jo.