Chucpe

17. listopadu 2014 v 1:16 | Willy |  Život
Na těch Mezipatrech sme si taky s J. říkali, že na nás bude F. naštvanej, protože chtěl jet s náma. Takže sme se předběžně domluvili, že mu to raději říkat nebudem. Jenže J. mu v neděli řekl, že sme spali u jeho gaykamaráda v Praze. A nědy ve čvrtek nebo kdy, mě ráno (ehm, v poledne) probudilo to, jak se F. ptal J., jestli sme byli na těch Mezipatrech a J. mu řekl že ano. A pak se ho ještě několikrát dotazoval, proč sme mu to neřekli, ale J. mu na to neodpovídal. Já pak předstíral probuzení a ptal sem se, co řeší. Věděl jsem, že F. už zase skoro nabírá a tak sem to chtěl trochu vyžehlit. A snad se mi to i maličko povedlo. Abych řekl pravdu, fakt je, že sme se o těch Mezipatrech závazněji domlouvali ve škole, bez F. Ovšem pak už sme mu to neřekli. Nechtěl sem tam F. Proto sem to s J. řešil ve škole. A pak sem to nezmiňoval. J. taky ne. Koneckonců sem fakticky nevěděl, jestli tam nakonec doopravdy půjdem. J. se ozval až v posledním momentě, těsně než sem jel domů. Ráno a dopoledne byli na bytě oba a říct mu to mohl. Neřekl. Nevím proč. Možná ho tam taky nechtěl. Nechci to už řešit. F. nedává to, že ho všude neberem a že si nejspíš s J. v tom zážitkování rozumíme víc. (Alespoň z mojí strany). Každopádně tím, jak to neustále řeší a doprošuje se, nejspíš máme paradoxně menší a menší chuť ho někam brát a trávit s ním víc času. A já se hlavně nechci nechat mlátit. Hahaha.

Jinak sme tenhle tejden taky strašně hulili. Sice asi jen do středy, ale bylo toho taky dost. K. totiž sehnala hrozně velkej plnej pytel a nechala si ho u nás... Willy, Willy, marně vzpomínám na to, jak sis přes tři roky ani jednou nezahulil. A myslel sis, že to bude napořád. Jenže to sem začal mít svoje úzkoprsý období, když sem byl děsně vážnej a děsně důležitej (to druhý už asi zůstalo...)! Teď si to prostě jen užívám. Už to beru jinak. Snad.

Mimochodem F. je do mě zamilovanej. Novinka co? No nejenom, že je zamilovaný stále. Teď už je to dokonce tak, že se to ani nesnaží skrývat. Předtím mi to alespoň neříkal. Ale nyní kolikrát přijde o obejme mě, jako kdybychom spolu chodili. A nebo jde opilej ke mě do postele, prakticky si na mne lehne, začne se mazlit a říká, že hrozně voním a sahá mi do vlasů a tvrdí, že sem sexy. A já ležím zkoprnělej, směju se a říkám "ále, to se Ti jen zdá, ..." a tak podobně. A na nás nechápavě čumí J., dávící se smíchy. A mezitím mi F. čuchá ke krku. Romanitka jak má být. Je mi ho trochu líto. Ale jen trochu. Ve spoustě věcech si nerozumíme, nemiluju ho, nelíbí se mi, nechci s ním chodit, ale z části mě láká představa ho trápit a nebo ho mrdat. V nejlepším případě obojí dohromady. Jsem zkažený.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 grey.t | E-mail | Web | 18. listopadu 2014 v 10:17 | Reagovat

Není to úplně fér, ale je to dost pochopitelné. Takový ten paradox, kdy se někdo rozčiluje, že se mu nevěnuješ, čímž ti ale zahání poslední zbytky chutě s ním nějaký čas trávit.

Je zajímavý sledovat to z pohledu "druhé strany", dívat se, jak to cítí ti lidé, do kterých se někdo zabouchnul. I když dost doufám, že nereprezentuješ typické prožívání těch lidí :D

2 Willy | Web | 20. listopadu 2014 v 14:33 | Reagovat

[1]: Není to fér. Vím to, ale nemůžu s tím nic dělat. A nebo s tím možná nechci nic dělat?
No, já taky doufám, že nejsem typickým reprezentantem. Kam by ten svět potom spěl?

3 grey.t | E-mail | Web | 20. listopadu 2014 v 18:45 | Reagovat

[2]: S tímhle se toho moc dělat nedá... asi.

Asi by to s tím světem nebylo o moc horší než teď :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama