Nadpis

15. listopadu 2014 v 23:01 | Willy |  Život
Minulej tejden byl fakticky šílenej. Místo toho, abych se učil na úterní test, sem se na bytě strašně zhulil. Přivezl jsem spolu se zatajeným éčkem taky pytel trávy, co vypěstovala babička mé bejvalé spolužačky. F. a J. si dali samozřejmě taky. Jenže oni se učili alespoň o víkendu a tak na ten test šli a dokonce ho i napsali. A já sem se na to ani nepodíval. Frajer ne? Ne.

V pátek sem se sešel se Zlatovláskou v Praze. Bylo to super. To, že mi chybí si paradoxně vždycky pořádně uvědomím, až když sem s ní. Trochu zvláštní, co? Ale ona to tak má, myslím, stejně. Díkybohu. Zkrátka se máme rádi, ale nehrotíme to. Prostě sme každej na jiný škole, v jinym koutě republiky a tím to hasne. Šli sme do hospody, docela dost sme pokecali. Kůň je na ní občas dost zlej, ale pak je na ní zase hodnej atakdále. A ona ho přesto hrozně miluje. - To mi neříkala. To sem viděl. A pak sme ještě mluvili o Zrádci a ten tam pak za náma nachvilku přišel. Byl docela v pohodě, ale potom pláchnul. Já sem pak psal J., kterej semnou vyjebal, aby mi následně napsal, že je na cestě do Prahy. Tak sme se domluvili, že se sejdem před Světozorem. Se Zlatovláskou sme si ještě povídali a ona mě pak ještě doprovodila. Chvilku sme tam stáli. Následně přišel J. se svým gaykamarádem, rozloučili sme se se Zlatovláskou a šli na Mezipatra. Putinovy děti 404. Málem sme se tam nedostali, ale nakonec to bylo v klidu. Přišli sme pozdě, takže už nebylo moc míst. Kluci si sedli společně a já si sednul mezi nějaké buzničky. Bylo to legrační. Nalevo seděl nějaký podivný pán. A napravo prozměnu klučičí pár. Po filmu ten jeden tomu druhýmu obíral vlasy nebo nějaké smeti z oblečení. Přišlo mi to strašně vtipný. Film byl docela v pohodě.

Pak sme vypadli. Jeli sme na Flóru, kde sme nemohli najít žádnou hospodu, až sme se náhodně spojili s nějakou partičkou, která byla tvořená dvěma frakcema, který se ten večer taky nějak náhodně potkali a zůstali chlastat společně. Všechny tři frakce sme společně šli do nějakýho baru, kde bylo hrozně hluku. Všichni se neustále podivovali nad tím, že sme divný a pak si jedna slečna začala J. gaykamaráda nepřímo dobírat ohledně jeho koutů a startující plešatosti. To se mě dost dotklo a od tý doby sem měl napíču náladu. Nemám prostě rád, když se někdo snižuje k osobním výpadům a připomínkám. A je jedno jestli se to týká holky nebo kluka. Nemám to rád, ať je na kterýkoliv straně kdokoliv, prostě mi to vadí. Nic sem jí sice neřekl, ale už sem tam pak nechtěl být. Asi se po něčem takovém nedokážu povznést a už se s tím člověkem nechci bavit a ani nechci být v jeho přítomnosti. Jasně, ta holka byla opilá, možná tohle normálně nedělá, ale já sem byl taky trochu opilej. Ikdyž podobnej přístup mě vlastně sere v každym stavu. Willy? Ano Mé druhé já, máš pravdu - taky sem někdy povrchní a někdy docela hodně, ale já to alespoň nikomu neříkám takhle do držky. A není to náhodou úplně stejný? Děláš to, že si myslíš to samé, jen s tím rozdílem, že seš ještě k tomu falešnej a dotyčnýmu člověku to nejsi schopen říct do očí, přestože si to myslíš? Nevím. Je to možný.

Tak sme nakonec odešli. Kluky to tam už taky nejspíš nebavilo. A tak sme si to namířili k J. gaykamámošovi na byt, kde sme ještě kecali, pak se zhulili, zničili světlo, zahráli si na piáno, přespali a ráno vypili dost dobrej čaj. Já sem pak jel ještě něco řešit po Praze a v podvečer domů. Večer sem šel s tátou na pivo (on pil víno) a zjistil, že už je můj táta starej. Starej a unavenej. A je mi ho líto. Paradoxně nejvíc mě na tom nerozhodilo to, že je starej, ale že já už sem tím pádem dospělej.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 grey.t | E-mail | Web | 16. listopadu 2014 v 0:12 | Reagovat

Vždycky miluju ty lidi, co začnou s tím, jak je na druhém něco špatně. Jak má takový a takový problém s účesem, s oblečením, s váhou, s čímkoliv. Že prý upřímnost. Pak si akorát říkám, jestli někoho napadlo, že je ta "upřímnost" jen zástěrkou pro to, říkat ostatním hnusné věci. Takže mi je sympatické, že to neříkáš "takhle do držky." Jsou věci, které se říkat nemusí.

S tou dospělostí už ale jděte všichni do prdele... (pardon za vulgarismus, není to myšlené zle... snad)

2 Willy | Web | 16. listopadu 2014 v 20:23 | Reagovat

[1]: Jsem rád, že souzníme. No já taky všechny s tou dospělostí do toho háje posílám, ale neustále se na mě ten pocit stále lepí. Vyřídím tedy tátovi, ať kouká trochu omládnout, abych si tolik neuvědomoval náš věkovej rozdíl a mohl žít zase svůj bezstarostný život. :D
V pohodě. Prdel sem, prdel tam.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama