Víkendové hry

24. listopadu 2014 v 14:06 | Willy |  Život
Před nedávnem mi máma řekla, že nechápe ty rodiče, jejichž jedinou prioritou je pro svýho potomka sehnat partnera/partnerku a dočkat se vnoučátek. Smysl života, jak stehno. A já s ní souhlasím. Chápu, když chce někdo svý děti, ale když pak strašně touží po vnoučatech a hraničí to až s histerií, je to trochu komický. Sou to většinou lidi, který potom, co vychovají svoje vlastní děti, nemají od tý doby prakticky žádnej smysl života, kterej nakonec vidí jen v těch vnoučatech. Měl sem docela radost, když mi to tenkrát povídala. Říkal sem si, že mi tím chce možná naznačit, že se nekácí z toho, že pravděpodobně nebude mít z mojí strany vnoučata, protože jak víme už od prvouky, ze dvou pindíků se toho moc nevytvoří. Měl sem z toho docela radost, protože sem za tím viděl určitý smíření s tím, jak to mám.

Láry fáry. Pravda je o kus dál. O víkendu sme totiž pracovali na zahradě a povídali sme si. Bylo to docela komický. Řešili sme totiž docela důležitý a osobní věci, ale každej sme stáli na druhý konci zahrady a volali na sebe. Ptal sem se jí, jestli už náhodou ségra nechce dítě. Volala na mě nazpět, že neví, že asi ani nemá s kým a proč se ptám a jestli já chci dítě. Řekl sem, že chtít můžu, ale nic s tím neudělám. (Řekl sem to hlavně proto, neboť sem si chtěl potvrdit, jestli je schopná o mém buzničství alespoň nepřímo mluvit.) Nevím, co přesně mi odpověděla, ale já jí na to řekl, že můžu chtít děti klidně i ve čtyřiceti, ale vzhledem k tomu jak to mám, je to dost neuskutečnitelný. Pak přišla o něco blíž, ale stejně přítom pracovala (takže sme na sebe nekoukali) a řekla, že ale doufá, že jednou dítě budu chtít. Řekl sem, že to na mě asi nezáleží, že je to poměrně komplikovaný. Ona, že sou i jiný způsoby. A já na to, že nevím jestli je to tak dobře. Pak už to jen nějak uzavřela.

Ikdyž sme vlastně prakticky nic neřešili a k ničemu nedošli, měl sem radost, že sme se alespoň trochu nepřímo pobavili o tom, jak to mám, protože od tý doby, co sem jí to tenkrát řekl, sme se k tomu ani vzdáleně nedostali.

No, jinak sem víkend strávil tím, že jsem pracoval, válel se, zase pracoval, puštěl si hrozně porna, následně onanoval, hrozně jedl a taky sem vyndaval otčímovi trn ze zad. Totiž - přišel za mnou do pokoje, zrovna když sem se v televizi díval na nějakej děsně béčkovej film, ale chtěl jsem ho dokoukat. Ještě než stihl něco říct, tak sem ho vypoklonkoval v domění, že chce zase něco poradit s počítačem. Přišel pak po půlhodině ještě jednou, ale to už akorát zase skončila reklama a tak sem ho opět vyhnal a řekl mu, že až to skončí. Po konci filmu zase přišel a zoufale prosil, jestli mu pomůžu. Nevěděl sem o co jde. Když sem se to dozvěděl, že si někde v lese zabodnul trn do zad a stále ho tam má, logicky se mi do toho vůbec nechtělo. Ale když sem viděl, jak je vyděšenej (stejně, jak je vyděšenej každej chlap, když se bojí o svůj život, což je prakticky neustále), jak už k tomu mojí mámu nechce pusit, protože mu tam ten trn, když ho chtěla vyndat, ještě víc zarazila (díky tomu, že špatně vidí na blízko a protože si to nechce přiznat, nevlastní brýle), jak musel díky tomu, že sem ho dvakrát nepustil ke slovu a vystrnadil z mýho pokoje, sedět v obýváku celou dobu u sledování seriálu napřímen, neboť se kvůli tomu trnu nemohl opřít. A tak sem se slitoval a trn ze zad vyndal.

Berná mince


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 grey.t | E-mail | Web | 24. listopadu 2014 v 14:43 | Reagovat

Chudák pan otec.

Takové rodiče taky nechápu. A taky nechápu lidi, co mají pocit, že dítě je to nejlepší, co se člověku může přihodit.

Moje matka se se mnou shodla na tom, že nemáme rádi děti. Doufám, že u toho to skončí a o vnoučatech už nikdy nebude řeč :D

2 bludickka | E-mail | Web | 25. listopadu 2014 v 11:31 | Reagovat

Byl hodně trpělivý, když vydržel s tím trnem čekat, až si uděláš čas :)
Někteří lidi to opravdu mají tak, že děti jsou pro ně smyslem života.. docela jim to závidím :)
Když máš ještě ségru, tak se máma může dočkat vnoučat od ní :)

3 Willy | Web | 25. listopadu 2014 v 20:03 | Reagovat

[1]: Není to můj otec. Je to otčím. Přítel mé matky.

Je to taková obrana před složitostí světa. Zplodíme díte, vychováme ho, umřeme. Hurá.

[2]: Taky si myslím. Dost mě ta trpělivost pobavila. No to doufám.

4 Lenin | Web | 29. listopadu 2014 v 19:11 | Reagovat

Při dnešních možnostech gaye od dětí jeho homosexualita prostě neochrání. Sestra by se měla činit, nebo si jednou maminka načte info a budeš mít peklo. Mám pocit, že potřeba být babičkou je u některých žen ještě větší, než být matkou. No a by ne, babičky si děti půjčují na kraviny a odpadaj takový ty nepříjemný věci, jako výchova a neustálá povinná péče... Být babička je prostě senza. :D

5 Willy | Web | 22. prosince 2014 v 2:16 | Reagovat

[4]: Nejsem úplně za jedno v tom, jestli je dobře, aby buzíčkové měli své děti.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama