Na můj účet

2. ledna 2015 v 1:36 | Willy |  Život
Celej ten můj děsně dobrej plán se dnes sesypal jako domeček z karet. Večer přišla máma ke mě do pokoje a říká: "Něco tady strašně smrdí." Já, protože tohle zase není zrovna raritní poznatek a ještě k tomu mám rýmu, tak sem tomu příliš nevěnoval pozornost a dál se válel až do doby než pronesla: "Cítila sem to tu už včera. Je to fakt strašný!" řekla nadzvedávajíc moje oblečení a všeobecný nepořádek. "Nepoblil ses tu někde?" To mě rozesmálo, ale hned mě přešel smích: "Je to jako zvratky nebo moč." Moč? Moč! Ty vole, moč! Hned se zvedám, zároveň se směju, protože je to fakt tragikomický a snažím se být u květináče dřív než její superinstiktivní nos. Nenápadně bráním květináč celým svým tělem, aby se k němu nedostala. Prohledala co se dalo a nikde nic nenašla. Tak otevřela alespoň dokořán okno a za mého příslibu, že s tím něco udělám a najdu zdroj pachu, odešla. Ty vole. Ty vole. Chci nakouknout do květináče, ale nestihnu se nad něj ani naklonit, jak se mi zvedne žaludek. I oči snad začnou slzet. Co teď, sakra? Co teď! Než se toho humusu nějak zbavím, musím rychle něco udělat s tím příšerným smradem, který už všudypřítomně cítím i přes slušnou rýmu. Vrhám se po parfému a stříkám kde se dá. V ten moment vejde agentka do pokoje a zase začne: "No, to je teda řešení! Musíš hledat příčinu! Už se nadechuje, že bude komentovat to (nějaký ten pátek už jí znám), že ještě k tomu plýtvám zrovna tu novou drahou vůni, co sem dostal pod stromeček, když v tom jí volá otčím, že něco potřebuje. Sláva.

No není mi úplně příjemný o tom psát, chápejte. Moč je moč. Ale jednou už sem tady s tou upřímností začal, musíte si holt zvykat. No zkrátka sem podcenil množství. Ano, množství. Nevěřili byste kolik toho člověk při jednom odskočení vymočí. To sou normálně půllitry. A to máte půllitr sem, půllitr tam a je to hned. Taky bych tomu nikdy nevěřil, kdyby mi to někdo řekl, ale vážně tomu tak je. No zkuste si třeba .. a nebo radši nic. No zkrátka jak té moči bylo tolik a odskočil sem si tam za ten týden několikrát, tak už to ta kytka nedávala a moč hlínou jen protekla a zůstala tedy mezi vnitřním a vnějším květináčem. A tím pádem se tam dostal vzduch, taky celkem dost topíme, takže i teplo no a zbytek už znáte.

Ani nevíte jak moc rád bych za tímhle vším napsal, že Vás tahám za nos.

No ale jedno pozitivum to má - alespoň se přístě v hospodě všichni pěkně pobavíme. Na můj účet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum | Web | 2. ledna 2015 v 2:03 | Reagovat

Taky jsem močíval do sklenic, ale do květináčů, to tedy ne. :)

2 Willy | E-mail | Web | 2. ledna 2015 v 2:08 | Reagovat

[1]: Někdo tím průkopníkem být musí.)

3 grey.t | E-mail | Web | 3. ledna 2015 v 1:01 | Reagovat

Nikdy by mě nenapadlo močit do květináče. Jako studenta biologie mě ale docela zajímá, jak to nese ta kytka... :D

4 bludickka | E-mail | Web | 4. ledna 2015 v 20:23 | Reagovat

Ty jsi blázínek. Je tohle možný :D :D Není mi jasný, proč si raději nešel na záchod. Kdyby to bylo jednou.. ale opakovaně? Zajímavý by bylo, jak bys to vysvětloval mámě, kdyby tě odhalila :D No a jak to dopadlo s kytkou.. ještě jí máš? :D

5 Willy | E-mail | Web | 8. ledna 2015 v 1:37 | Reagovat

[3]: Nažloutlé konce listů. Pár jich upadalo. Jinak se drží. Nejspíš silou vůle.

[4]: No přes den sem tam samozřejmě močit nechodil. To bylo jen v noci a párkrát. Z nutnosti. Kdybych šel na záchod, přišli by na to, že ponocuju. Když nad tím tak přemýšlím, normálně mě k tomuhle jednání vlastně nepřímo dotlačili...:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama