Pustit plyn

18. ledna 2015 v 1:42 | Willy |  Život
V pátek sem jel vlakem domů a sedl sem si do kupé ke dvou nevinně vypadajícím mužům ve středním věku. Otevřel sem dveře a vyvalil se na mě odér podobný tomu, který se vane z jednoho občerstvení na nádraží v Holešovicích. No posadil sem se a nenápadně pošilhával po tom, co mi to dráždí můj vytříbený čich. Pánové se zakusovali do tlačenky s cibulí. Přišlo mi to celkem sympatický. Tlačenka, vlak, pohoda. Pánové si začali povídat a já podle slov zjistil, že se jedná nejspíš o Slováky s maďarským dialektem a ukrajinskými předky. No což, uvelebil sem se a snažil nevnímat, co si pánové povídají.

Idyla skončila když přišel třetí. Ten mluvil česky, ale o to víc byl podezřelej. Vypadal trochu jako ti úchylové, co je semtam ukazují v televizi. Oči, který se smějou, ale vy víte, že za těma očima je schovanej nebezpečnej mozek. Když přišel ten třetí, úroveň diskuze se zvedla. Slovákomaďaroukrajinci se dožadovali nějakýho tvrdýho chlastu, kterej měl ten třetí přinést. Nepřinesl a jeden ze Slovákomaďaroukrajinců byl z toho docela nasranej. Pak se začalo vyprávět. Divnočech vyprávěl o tom, jak ho asi v práci někdo nasral a tak vytáhl bouchačku a chtěl ho vodprásknout, ale přeci jen si to v poslední chvilce rozmyslel. Následně se řešilo vězení a pak se diskutovalo o tom, která bouchačka je vlastně nejlepší a kdo kterou vlastní. Willyho čelo polévalo čím dál více slaných potůčků. Potom se bavili o práci a pak najednou začali vytahovat a ukazovat nože. Divnočech si posléze nasadil sluchátka. Slovákomaďaroukrajinec sedíc vedle mě, začal šermovat nožem a pokoušel se uříznout kabel od Divnočechových sluchátek. Ten se přiblbě smál a takhle to neustále pokračovalo. Pokaždé, když se Slovákomaďaroukrajinec vracel z pokusu o zničení sluchátek zpátky na svoje sedadlo, nepřímo kroužil nožem podezřele blízko mého kolena či obličeje. Při úvahách o tom, zda je lepší proskočit oknem či jen skleněnou výplní dveří a o tom zda má cenu se při tom pokusit vzít alespoň kabát či malé zavazadlo nebo dokonce i velké, jsem řešil mimo jiné i to, zda bych se odchodem z kupé neztrapnil a zda by se mému strachu nevysmáli. Nakonec sem dospěl k názoru, že když už mám zemřít, tak jako hrdina.

V kupé sem tedy zůstal sedět, ale přitom přemýšlení jsem zapomněl poslouchat to nejdůležitější - co moji vrazi řeší, případně plánují. Zaposlouchal sem se a byl sem z toho trochu rozhozenej. Pánové totiž řešili peníze. Chválili euro a nadávali na korunu. Také se řešil Putin a Slovákomaďaroukrajinci se Divnočechovi vysmívali, že jestli nám rusové vypnou plyn, pojdeme tu všichni jako psi.

Naštěstí už sme přijížděli do zastávky, kde sem vystupoval a tak sem využil divoké diskuze o plynu a nenápadně se vytratil ze svárů mých katů.

Potřeboval bych nějakou energii. Myslím, že by mě šíleně pomohlo někoho mít. Teda myslím, spíš vím. Vím to a nic proto nedělám. Nevím proč. Asi hlavně proto, že to máma asi nebere natolik, že si prostě nedovedu představit někoho intenzivně hledat. Nejsem ten typ, kterej se rád drtí v těhle pseudoproblémech. Ale asi mám prostě rád lidi a nemám moc rád sebe a potřeboval bych někoho, kdo by mi dal to, co potřebuju. Někoho na koho bych se mohl spolehnout. Někoho s kým bych něco budoval. Nemyslím pořád něco řešit, ale spokojeně si žít s někým, kdo mě chápe a koho chápu já. Mě by to asi stačilo. Já bych víc prostě nepotřeboval. Je to moc? Málo?
Tak nevím, jako pes bych ale rozhodně pojít nechtěl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum | 18. ledna 2015 v 2:35 | Reagovat

Pro Tebe budu rád psát i post mortem. :)

Oči se smějí a to s tím nebezpečným mozkem mě zaujalo, fakt super. :)

2 Ježurka | Web | 18. ledna 2015 v 14:02 | Reagovat

Docela tě obdivuji, že jsi z toho kupé neutekl hned. Já nevím, asi bych prchla. A tvoje požadavky se jednoho dne určitě splní, neboj. Moc ti to přeji.

3 paralelnisvet | E-mail | Web | 19. ledna 2015 v 0:27 | Reagovat

vesmírnej blog, super.
Spolusedící ve vlaku, to je vždycky něco. Já jsem měla v sobotu matku s dcerou modelkou a tak jsem celou cestu poslouchala o jídle v letadlech a sexy arabech, který si tam češky v pozdním věku jezděj nabalit, aby se měli doma s čím vytahovat. A teroristi jsou rádi, že jsou v evropě a nic nedělaj.
A nevím, jestli ta afektovaná matka neby horší, než Slovákomaďarukrajinec s nožem.

4 Evelyn Vivien | Web | 19. ledna 2015 v 20:56 | Reagovat

Pojít jako pes je blbý, to se musí nechat. Ale ukázat svou hrdinskou stránku a vydržet až do konce se cení...

5 Little (T)error | Web | 20. ledna 2015 v 18:04 | Reagovat

Che, ono to teda vůbec není sranda.. ale já se stejně musela trošku pousmát nad tou představou nenápadného útěku. Já bych se asi zdekovala, trapné, netrapné.. už jen při zmínce o zbrani bych nejspíš vystupovala, třeba i za jízdy. :)

6 grey.t | E-mail | Web | 22. ledna 2015 v 13:13 | Reagovat

Něco jsem ti sem psal a nepodařilo se to nějak odeslat, tak jsem se na to vykašlal. každopádně mě těší, že jsi nemusel zemřít jako hrdina.
Jezdit vlakem mi vždycky přišlo jako něco hrozně skvělého. Ale když slyším takový zážitek, tak už se mi to tolik nelíbí.

7 Willy | E-mail | Web | 28. ledna 2015 v 1:47 | Reagovat

[1]: Tak to už sem v klidu.)

[2]: Taky to sám sobě přeju :-D

[3]: Afektovky to je taky síla no. Ale sexy arabové mimochodem zní dost dobře :-D

[4]: Je to možný. Ale kdybych pošel, byla by to dost trapná smrt. Umřel, protože se bál, že se ztrapní. Naštěstí už bych to nikomu nemohl povědět.

[5]: Třeba mi pánové dělali jen bobříka odvahy

[6]: To je škoda :( Ale sem rád, že si potěšen. Jezdit vlakem je super. Baví mě to. Je to teda dost o držku, ale když jedeš v noci vlakem a všude je strašidelná tma a ty vystoupíš z rozzářenýho vlaku na perón a nikdo nikde, jen ty, vstříc všemu a všem, tak je to nádhernej zážitek. Má to poetiku a to já rád. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama