Čau

3. února 2015 v 19:27 | Willy |  Život
Jsem příšerně vyzoufanej. Všechno tak nějak skřípe. Víkend sme s F. prošukali. Naše postele šíleně vržou a tak sem ho mrdal na posteli F. Ten kdyby to veděl. Nakládal sem ho pěkně za světla a bavilo mě to. Měl sem všechno pěkně pod kontrolou a na všechno sem viděl, což mě bavilo. Kdyby to dělal on mě, potřeboval bych tmu, protože jinak bych si připadal špatně. Stydím se za svoje tělo. A nechtěl bych, aby někdo viděl to všechno a byl z toho otrávenej tak jako já. F. si chtěl taky pořádně užít, ale mě bylo špatně a moc se mi nechtělo. Ztroskotalo to na obou stranách, ikdyž F. z toho vyšel asi jako ten méně schopnější. Řekli sme si, že to zkusíme další den, ale mě bylo pořád špatně, takže sme jen tak blbli. F. poprosil, jestli bych mu to neudělal pusou. Moc se mi do toho nechtělo. Vlastně vůbec. Jeho pták se mi vůbec nelíbí. Není moc velkej, což není až takovej problém, ale má zvláštní tvar a je dost "žilnatej", jestli mě chápete. Nic proti žílám, ale v týhle kombinaci mě to fakt vůbec nerajcovalo. Bylo to jen chvíli, ale i přesto sem se dost snažil, ale navzdory úsměvům F., se mi to nezdálo. Ptáky, který se mi nelíbí, nerad kouřím. Divný? Já vím, že nejde o to, jestli má někdo kokota takovýho nebo takovýho, hlavně jde o to udělat tomu druhýmu dobře, ale já sem si fakt nemohl pomoct. Vážně bych snad radši v tu chvíli vylízal nějakou broskvičku. Divný co? Jenom to asi dokazuje to, že nemám příliš velkej zájem dělat dobře F., ale hlavně dělat dobře sobě. Je to sobecký, ale je to tak. Ikdyž, kdybych byl takovej sobec, nekouřil bych ho, ne? Krásně taháš fabulace z rukávu, Willy! Potlesk. Ať žije demagogie.

Včera mi máma brečela do telefonu. Bylo to fakt hrozný. Bojí se, že si nikoho nenajde. A jak jí mám pomoct, když se bojím toho samýho?

F. mě před víkendem příšerně nasral. Něco slíbil a pak to nedodržel a ještě to otočil tak, že to vlastně všichni podělali a on jedinej drží slovo. Tohle mě příšerně vytáčí. Asi se přecenil a sliboval něco, co sám nedokáže splnit, ale prostě mohl přijít a normálně to říct. Nejspíš to sliboval kvůli mě a pak se styděl přiznat, že to nezvládne. Nicméně i tak to nemusel házet na všechny ostatní. Tohle mě fakt nebaví. A nejhorší na tom asi je to, že tohle často dělám já sám - proto mě to možná taky tak sere.

Chtěl sem toho tolik napsat, ale už se mi nechce. Čau.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum | Web | 7. února 2015 v 21:12 | Reagovat

Zase článek na Pulitzera. :)

2 Willy | E-mail | Web | 8. února 2015 v 3:08 | Reagovat

[1]: :D :D ale :D

3 Alena | 8. února 2015 v 17:27 | Reagovat

Nic mi do toho není, je to Tvůj blog, Tvoje odpovědnost, ale víš, možná bys měl být trochu opatrnější s popisy intimních chvilek na webu. Je jedno, o koho se zajímáš, zda o ženu či muže, ale intimní věci by měly zůstat spíš mezi vámi než vystavené na netu pro každého.
Za pár let by Tě to třebas mohlo mrzet, možná jsem moc opatrná, ale myslím si, že net není intimní deníček. Píšu to kvůli Tobě, mně je to nakonec jedno... já sem nechodím, zavítala jsem sem přes odkaz z jiných stránek jen se kouknout..

4 paralelnisvet | E-mail | 13. února 2015 v 12:26 | Reagovat

[3]: Tak to je největší omyl. Naopak. Piš to. D e t a i l n ě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama