Časy

3. března 2015 v 23:44 | Willy |  Život
Jsem šíleně utahaný, jak už bývá zvykem. Stalo se mraky věcí a tudíž se budu snažit se na ně vzpomenout.
Nakonec sme s F. skutečně spali, ale nebylo to naštěstí pod závojem splátek. Bylo to tak nějak spontánně a naopak víc vyšel vstříc F. mě, než já jemu. Nicméně poslední šoustání bylo hrozně nechutný a cítil sem se dost divně. Už s ním spát nechci. Ale možná ještě budu. Možná ještě budu muset.

Je to strašný, spát s někým kdo vás moc nepřitahuje a koho nemilujete. Je to jen o tý základní lidský fyzický potřebě, ale tím to končí. Je to smutný, prázdný a je mi z toho na nic. Vím, že to mrdání děsně potřebuju, ale nakonec mě to díky těm všem okolnostem, ve výsledku stejně docela ničí.

Máma je děsně smutná a já nevím, co s ní. Říká, že to na nás nechce přenášet, ale samozřejmě, že to na nás ve výsledku přenáší. Ale nemám jít to za zlý. Chápu to, ale někdy je to fakt děsně vyčerpávající. Střih. Pláče tam především ségře. Když přijedu já, myslím, že se spíš drží. Brečela přede mnou jen jednou nebo dvakrát. Nevím jak jí pomoct, ale je mi jí líto. Zároveň si říkám, jestli se jí tak trochu něco nevrací:

Když mi bylo osm nebo devět let, máma přestala být schopná akceptovat některý zájmy a koníčky mýho táty a místo toho, aby si s tím o tom pořádně promluvila, tak se raději začala scházet s jedním chlapem, který byl asi o šest let mladší. Myslím si, že spolu nespali, ale každopádně za ním chodila a můj táta to nejdřív ignoroval, ale pak už to nevydržel, nemohl v tom dál žít a řekl jí, ať se tedy rozmyslí co chce, že už on takhle dál nemůže. Moje máma pořád váhala a nakonec snad řekla, že už s ním tedy žít nechce. Hodně si pamatuju, jak to celý táta těžce nesl. V tom jejím rozmýšlecím období začal dokonce kouřit (téměř abstinent, zarytý nekuřák a později vegetarián. Dlužno říct, že kouřil mentolky, což se mu počítá k dobru) a dělat další různý šílenosti, který se nehodí k chlapům jeho věku. Nicméně, jak už to tak v životě bývá, nejlíp se odmilujete buď tím, že dotyčného postupně začnete nenávidět a nebo se zamilujete do někoho jinýho. V případě mýho táty, to bylo obojí. Našel si mladou ženskou a asi se do ní dost zamiloval. Moje máma se po jeho předchozích prosbách, ať se vrátí a ať neničí život nám dětem rozhodla, že se skutečně vrátí a budeme opět jako rodina. Jenže táta už byl v tý době zamilovanej až po uši a o něčem takovém nechtěl už ani slyšet. Dovlekl jí k soudu a donutil jí, aby podepsala rozvodový papíry. Moje máma u toho tehdy prý plakala. Je docela zajímavý sledovat, jak se v určitých momentech oba zachovali jako dobří lidé, ale taky jako sobecký svině.

Nemám jím to za zlé. (Nebo možná mám, ale oběma tak nějak stejně.) Ale vtipný je to, co následovalo. Moje máma se tedy nakonec vrátila k tomu chlapovi (jehož nazývám v minulých textech otčímem) se kterým žila dalších třináct let a před měsícem se s ním rozešla. (Kupodivu ne tak kvůli tomu, že je sociopat, ale dohnalo jí k tomu to, že zjistila, že si docela vážně domlouvá kurvení s dvacetiletýma holkama.) Teď se sama ocitá v podobný situaci, ve který byl tenkrát táta.
Táta od té doby, co se rozvedl s mojí mámou, pro změnu žije stále s tou ženskou, do které se tenkrát zamiloval. Mají spolu dva syny a ona ho deptá, ničí a asi vydírá. Skáče podle toho, jak ona píská, asi aby se na něj nevykašlala a neodešla třeba i s těma dětma, což by bylo docela deja vu. Dopadlo by to stejně, jak s námi a to on asi nechce. Než aby si to připustil, bude se to snažit držet za každou cenu a možná ho to bude stát i jeho zdravý rozum.

Kronika se zavírá. Pokračování možná někdy jindy? Někde jinde? Někým jiným?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wye | Web | 8. března 2015 v 16:23 | Reagovat

Tohle je smutný. Takový prostě... Nevím, no. Lidi většinou doufaj, že najdou toho pravýho, budou spolu nadosmrti a pak to dopadne takhle. Huh. Smutný.

2 Willy | E-mail | Web | 9. března 2015 v 1:25 | Reagovat

[1]: Je to smutný. Hrozně smutný, ale takový je život. Lidé dělají chyby, ale nechtějí je dělat, nebo lépe - často si jejich důsledky nedokáží vůbec představit a kdyby to tak bylo, nejspíš by si to všechno dost rozmysleli - a to se jim musí počítat k dobru. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama