Sex á la Provident

9. března 2015 v 1:22 | Willy |  Život
S F. sme spolu ještě jednou spali. A mělo to všechno příchuť splácení. Mě se nechtělo a F. byl trochu dotčenej a dost zoufalej. Připadal sem si jak kus hadru. Doufám, že to takhle okatě nedělám i já. Je jasný, že to člověk potřebuje, ale fakt to bylo hrozně necitlivý. Ale zároveň mi bylo F. trochu líto a věděl sem, že je to naposledy, co s ním chci spát a tak sem se nakonec překonal a vyhověl. Bylo to hrozný, ale ne tak, jak hrozný to být mohlo. Byl sem spíš zklamaný, rozčarovaný, než aby se mi z toho chtělo brečet. Ale až na tyhle věci, to bylo všechno dobrý. J. tu 14 dní nebyl a myslím si, že sme si to v rámci možností "užili". I když si vzpomínám na to, že sem přemýšlel už dopředu nad tím, že až tu J. nebude, asi mě to šoustání s F. nemine a nebyl sem z toho moc nadčenej, ale nakonec to bylo vždycky docela dobrý a dokonce sem si to užíval - až na ty poslední šuky.

Minulej tejden mě příšerně rozčílil, vlastně spíš zklamal. Dělali sme mu totiž s J. a K. oslavu. J. ho měl za úkol dostat na místo. K. dělala dort a občerstvení, já sháněl konfety a dárek. Dalo nám to všem docela dost úsilí (vzhledem k tomu, že J. neumí lhát a měl říct F., že jdou úplně jinam než šli, že K. musela kvůli žárlivému přítelovi péct navíc ještě druhý pro něj, aby si ho udobřila a já - já sem se musel trmácet až do centra a nakupovat, což mě skoro vůbec nebere. Ale flirtoval sem s prodavačkou, což mě jako homouše strašně baví, neboť se nestydím a nehrozí mi za to žádné následky.)

Pak sem to tam ještě docela dlouho zdobil a těšil sem se, co na to všechno F. řekne. Když ho J. přivedl, přiblble se usmíval, ale pak mi přišel nějakej podrážděnej a nasranej. Tvářil a choval se dost divně a mě to strašně zkazilo náladu. Už sem se pak na něj ani nedokázal koukat a raději sem čuměl na J. s K. a bavil se spíš s nima. Možná to bylo ode mě trochu hnusný, ale on celou dobu nedělal nic proto, aby to tam fungovalo. Pak sem mu řekl, jestli si rozbalí ten dárek. Přišlo mi, jako by ho to skoro vůbec nezajímalo a jako by snad ani neuměl dát najevo, že má třeba alespoň trochu radost. Dožralo mě to. Kvůli J., kvůli K. a samozřejmě kvůli mě samotnýmu. Nejvíc mě mrdali takový ty detaily, který vůbec nebyli důležitý, ale srali mě ze všeho nejvíc. Takový ty blbý nemístný poznámky, divný pohledy a tak. Pak sme šli do hospody, kde už to bylo celkem v pohodě. F. se teda moc nebavil, ale rozhodně víc než předtím. Potom byla zavíračka a K. se ještě nechtělo domů a mě vlastně moc taky ne, tak sme jí šli doprovodit a hledali nějakou knajpu. Do jednoho šílenýho baru, kde bylo narváno a jehož polovina návštěvnic byly rošťandy 55+ a druhá půlka uječejné vysokoškolačky 23-, se mi vůbec nechtělo a tak sme šli dál, ale všude už bylo zavřeno. Nejbližší dobrá hospoda byla docela kus a J. chtěl jít domů pracovat a F. se taky vůbec netvářil a zabíjel to. K. nás přemlouvala a mě se docela chtělo a byl sem na její straně. Dopadlo to tak, že sem v dešti zůstal stát s K. na chodníku a J. s F. odešli. Nakonec sem se rozloučil s K. a dohnal sem je. F. byl nasranej a já se ho zeptal, co mu je. Nejdřív samozřejmě jako obvykle nic říct nechtěl, ale potom to na mě všechno vyblil. To, že sem celou tu dobu byl nasranej, že sem se ho vůbec nevšímal, že mi něco bylo a že on to vždycky bezpečně pozná. Když sem si to všechno zpětně vybavil, naštvalo mě to a řekl sem mu, co sralo mě. O tom, že když přišel, byl divnej a já se na to jen nechtěl dívat, o tom, že sme se snažili jako blázen a že mu nic nevyčítám, ale do tý pitomý hospody sme s K. jít ještě mohli. Když se nad tím člověk tak zamyslí, je vážně uhozený to, že má někdo oslavu a je nakonec jeden z těch, který chtějí jít domů jako první, aniž by k tomu měl nějaký pádný důvod. Pamatuju si, že když dělali loni oslavu oni mě, běžel sem koupit ještě lahve vína a snažil sem se celou dobu, abysme si to všichni užili a byl sem jim strašně vděčnej. Dlužno říct, že sem jednu láhev samou horlivostí omylem rozsekal, ale koupil sem pak ještě další. On měl oslavu a my se skoro doprošovali, abysme to s ním mohli oslavit. Nehledě na to, že nás nebyl schopnej pozvat ani na pitomýho panáka. Vůbec tady nejde o to, že od někoho očekávám to, že mi chce něco vracet a nebo chci prokazovat nějakou vděčnost - jde tu o nějaký klasický old school chování, která je snad normální, ne? Říkal, že už ho to tam nebavilo, chtěl pomoct J. s tou prací a taky se chtěl společně s náma podívat na nějakej film. Já to fakt nechápu. On občas tak strašně myslí na ostatní až zapomíná myslet na sebe a posírá to a nebo hrozně myslí na sebe a přestává myslet na ostatní a posírá to tak rovněž. Trochu sem mu to vyčetl, ale ne moc. Jen tak, abych obhájil svoje jednání. Asi byla chyba i na mý straně. Představoval sem si to úplně jinak a vůbec se to nesetkalo s realitou, což nemusí být nutně chyba F. Každopádně sem pak šel o něco napřed a F. přiběhl (trochu sem čekal, že mě začne bít) a on se mě chytl, zase brečel, hlavně asi proto, že byl opilej a omlouval se mi a obhajoval se. Když sme přišli domů, lehnul si a brečel. J. práci stejně nedělal. Pustil si na projektoru 3D porno, nasadil si brýle a nadšeně nás volal, ať se jdem okamžitě podívat, že je to fakt strašně super. Řekl sem F., že i kdybych se choval celou dobu jako idiot, snad jeho oslava nestojí a nepadá s Willym. Odpověděl, že mám pravdu a omlouval se. Miluje mě. I když mi před šukáním přísahal, že už to tak není, je to tak. Miluje mě a možná si to ani neuvědomuje. Já si při oslavě dostatečně neuvědomil, že se k němu musím chovat o to víc ohleduplně, oč on víc mě miluje. A on si neuvědomil, že ode mě nemůže vyžadovat větší pozornost, než jakou mu můžu dát jako kamarád nebo člověk se kterým pouze spí. Jenže on semnou evidentně jenom nespal.

Je to moje chyba. Potřeboval sem s někým píchat a byl tu opět jen F. Nechal sem si nalhat, že už mě nemiluje, abych s ním mohl bez výčitek mrdat. Vrací se mi to a sme opět tam, kde sme byli před rokem. Jen to teď nesmím znovu podělat víc, než už to je. Až se zeptá, musím mu to říct na rovinu. Spát už s ním rozhodně nesmím. Nesmím. A teď už bezpečně vím, že nikdy.

PS: K. se mě den po oslavě ptala, jestli mě F. náhodou nemiluje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 grey.t | E-mail | Web | 10. března 2015 v 20:43 | Reagovat

Když někdo neocení snahu, často to docela zabolí. Já jsem pro nikoho oslavu neplánoval a ani nikdy nechci. Zato jsem se nechal jednou ukecat od kamarádky, ať oslavím narozky v gaybaru. (Byla to blbost.)
Řekl bych, že neneseš moc velkou zodpovědnost za to, co jste s F. prováděli. On ti sám řekl, že už tě nemiluje a věděl, do čeho jde. Moje psycholožka by ti řekla, že na sebe bereš příliš zodpovědnosti za druhé. Třeba ti to zlepší náladu.

Tebe vážně nebere nakupovat? Co jsi to za gaye? :D

2 Evelyn Vivien | Web | 12. března 2015 v 10:35 | Reagovat

Nejvíc kruté je nadČenej... :D

3 Willy | E-mail | Web | 17. března 2015 v 23:55 | Reagovat

[1]: To máš pravdu. Ale kdyby si člověk nevytvářel domněnky, nemuselo by ho to potom mrzet. Každopádně se vždycky snažím bejt sám dost empatickej a proto mě asi vždycky vyvede z míry někdo jako F.

Nu a jaké to bylo? Bankovky za boxerkama? WCéčkové dveře a stěny kabinek plné glory holes? Mmmm. To nemuselo bejt tak marný, což?

Díky. Asi ano. Nezlepšilo, protože tajně větřím, že mi z principu nadržuješ. Ale nepochybně mě to potěšilo. :)

No moc nebere, no. Bohužel. No úplně normální! Klasicky teplej! Čtyřprocentní!)

4 Willy | E-mail | Web | 17. března 2015 v 23:56 | Reagovat

[2]: Jestli je to kompliment, tak dík. A jestli ne, tak sem se ztrapnil, ale nic víc se neděje.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama