Třeba

29. března 2015 v 23:04 | Willy |  Život
Je mi docela dobře. Dneska sem si asi hodinu a půl volal se Zlatovláskou a bylo to fajn. Prý sem jí zlepšil náladu, tak sem měl radost. Stop. Minulý týden sme s J. drželi půst. Tři dny sme vůbec nic nejedli, jen pili vodu. Já si do ní tedy občas vymačkal citron, abych si připadl, jako že piju něco jinýho než vodu. A měl sem taky jedno kafe. Bylo to docela brutální. Myslel sem si, že to bude daleko víc v klidu. Ale naštěstí sem to vydržel. Člověk při tom má být taky celkem v klidu, nikam moc nechodit a dost spát, protože je oslabenej a nervní. Já sem místo toho lítal po městě, musel pořád něco řešit a navíc sem toho moc nenaspal. Paradoxně sem den po hladovce, kdy už sem mohl normálně jíst, vůbec neměl na nic chuť a to sem šel spát s chutěma a hrozným nadšením, že už se konečně nadlábnu. Člověk se občas potřebuje pročistit. A když uvážím, že už víc jak dvacet let, dnes a denně něco žeru, bylo na čase dát žaludku a střevu dovču. Mámě sem to raději vůbec neříkal, neboť bych určo dostal přes píču. Stop.

Tichý pán byl na testech. To dítě je stopro jeho. Musí zaplatit osmnáct táců za zmeškaný alimenty. A odteď každý měsíc platit patnáct stovek. Jinak mi přijde, že se pro něj vůbec nic nezmění. Je to divný. On je divnej. Nechápu to. Když si představím, že bych zjistil, že mám někde osmnáctiměsíční dítě, měl bych asi radost. Byl by to hroznej šok a asi bych se z toho musel dost vzpamatovávat, ale na druhou stranu bych asi byl fakt rád. Byl u soudu, to dítě je u mámy té jeho bývalé V., která po něm chce, aby se k ní vrátil, ale on nechce. V. máma má dvacetiletýho přítele, kterej tomu dítěti kope do postýlky když řve a ožírá se a spolu se synem tý ženský - bráchy V., kterej se nedávno vrátil na amnestii z největšího odbytiště klíčového průmyslu, chlastaj, čórujou a sem tam je mlátí a berou jim love. Soudkyně jim řekla, ať ty dva vyhoděj a že jim pomůže. Ale ta máma je úplně mimo a je asi děsně ráda, že jí sem tam ten mladej zmrd ojede. V. nic jinýho asi nezbývá, protože Tichý pán se k ní vrátit nechce. Soudkyně chtěla aby si ho vzal on. Ale on studuje, sice hroznou šit školu, ale myslím, že by se to dalo zvládnout. Já, kdybych si představil, že nějakej sráč kope do postele mýho dítěte, asi bych neváhal ani minutu. Bál bych se, že mu tam něco udělaj. Jenže Tichýmu tohle vůbec nedochází. Možná, že je to tak normální. Je mladej a nedochází mu to. Asi je to tak správně. Nevím. Já sem divnej. Každopádně sem ho do toho nenápadně tlačil. Pak sem to doma vyprávěl mámě a ta byla zase zastánkyně toho, aby to dítě zůstalo s V., protože tvrdí, že si nikdo nedovede představit, co to je pro matku dítěte, když jí ho někdo vezme. No nevím no. Stejně je v péči V. matky, protože se V. nedávno někde v parku opila takovým stylem, že skončila s otravou krve na jipce. Jenže stejně bydlí společně, takže to, že to dítě svěřili do péče matky, vyjde absolutně stejně. Je to divný. Je mi z toho smutno. V. kdyby si tenkrát nepostavila hlavu, že bude mít v 16 dítě, spolu s naivní myšlenkou, že si tím posichruje, že se s ní Tichý pán nerozejde, nemuselo to takhle dopadnou. Kdyby si Tichý pán nezačal nic s holkou, který bylo v tý době 13 nebo 14 a která neustále mluvila o dítěti a kdyby to do ní nepustil, mohlo to taky dopadnout jinak. Smutný, ale bohužel častý. Stop.

Šimon je zpátky. Hrozně mě nasral. Potkali sme se v pondělí a já šel zrovna po chodbě a Šimon se na mě usmíval a dost to vypadalo tak, že chce semnou mluvit, ale protože nedaleko byl v dohledu F., tak sem ho jen pozdravil. Bylo mi to trapný a dost mě to mrzelo, ale nechci aby to F. věděl. Došlo by mu to a já zatím nechci aby cokoliv věděl. Hlavně zatím není ani co vědět, tak proč ho zbytečně drtit.. Pak mi to ale nedalo a vyčítal sem si to a tak sem se večer sbalil, šel do školy a nenápadně sem se pod pitomou záminkou dostal až k němu. Byl divnej. Dost divnej a nepříjemnej. Choval se docela arogantně a nepříjemně. Mrzelo mě to. Přišlo mi, že je to typ člověka, kterej je náladovej a já si zrovna vytáhl žolíka. Tak sem ještě chvilku opruzoval, aby to nevypadalo blbě, ale už sme se nebavili a já sem domů odešel trochu podrážděnej a zoufalej z toho jak sem zoufalej.

Uběhl den a ve středu sme velkou čirou náhodou (skutečně sem tomu vůbec ani maličko nešel naproti!) měli společnou přednášku a bylo to ze začátku dost divný. Ani sme se nepozdravili a já se na něj díval, jenom když to nemohl vidět. Ale potom to bylo dobrý. Nakonec sme šli ještě s B. na kafe. Sice sme si spolu samotný moc dlouho nepovídali, ale bylo to dobrý. Měl sem z toho dobrej pocit. Pak se ještě zajímal, jestli jdeme večer na jednu akci. Já sem samozřejmě šel, ale bavil sem se tam s F. a J. Šimon po mě občas koukal a usmívali sme se na sebe. Potom sme se ještě náhodou potkali v hospodě, ale on už byl na odchodu, ale opět sme se na sebe dlouze dívali a já měl radost. A pořád jí mám. U toho kafe mluvil o tom, že má babička rakovinu slinivky a že to s ní nevypadá dobře a já si uvědomil, že možná proto mohl být v pondělí tak divnej a nepříjemnej. Vše odpuštěno. Možná je mi ho teď ještě naopak líto. Měl by ses s ním snažit bavit. Ale Willy, nesmíš to zase přehnat. Žádný tlačení na pilu! Znáš se! (Když ptáčka chytají, pěkně mu zpívají.) Chtěl bych s ním jít na rande. A pak bych ho chtěl sbalit a začít s ním chodit a po 4 a půl měsících i píchat a mít ho moc rád a pak i milovat. Moc milovat. A taky bych chtěl přestat být infantilní a patetický.

Aneta Langerová - Tragédie u nás na vsi


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 grey.t | E-mail | Web | 30. března 2015 v 14:27 | Reagovat

Tři dny nejíst? Brr.

Chudák Tichý pán. Na jednu stranu se mu ale nevidím, že dítě nechce. Spíš se divím, že ta holka ho chtěla...

Snad to tedy s Šimonem vyjde! Jen by mě zajímalo, proč čekat zrovna čtyři a půl měsíce?

A taky by mě zajímalo, proč někdy používáš Stop a někdy Cvak?

2 stuprum | Web | 1. dubna 2015 v 22:14 | Reagovat

Rád čtu, že se máš fajn. :D

3 bludickka | E-mail | Web | 6. dubna 2015 v 15:55 | Reagovat

Třídenní půst, to je děsivý :) Stačil mi kdysi v dětství bobřík hladu :)
Ten příběh o dítěti je smutnej. Lidi by měli trochu víc přemejšlet než si poříděj dítě :/

4 Willy | E-mail | Web | 13. dubna 2015 v 1:34 | Reagovat

[1]: Já se mu jakoby taky nedivím. To asi jenom já mám v sobě nějakej mateřskej jakože pud :-/

Čtyři a půl měsíce je podle mé maličkosti optimální doba chození na to, aby spolu lidi mohli začít spát :-) Později klidně, dřív než čtyři a půl je prostě brzo. :-D

Střih, cvak - to máš jedno. Jak kdy. Žádnej systém v tom bohužel nemám. Ale jak to sleduji, měl bych ho asi zavést!)

[2]: To su šťasten. Když život dá, třeba budeš rád častěji.

[3]: Děsivý to vážně bylo. :-/ Na táboře? :-)
Měli. Kdyby bylo ovšem tak jednoduchý děti vychovávat a starat se o ně, jako je plodit, byl by svět bezchybným místem.../

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama