Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.

17. března 2015 v 23:42 | Willy |  Život
Milý deníčku,
omlouvám se, že na tebe takhle tuty bruty kašlu, ale mám super výmluvu - dělám chvályhodné dobrovolné činnosti směřující k obecnému blahu celé naší společnosti - a to se počítá! A Vám všem nestoudným drzounům, kterým není trapno někomu čumět do jeho osobního deníku se taky vomlouvám. Chápu, že se někdo může stát závislákem i na špehování.

Jel jsem se ségrou na hory do Rakouska. Bylo to od pátku do neděle, ale i tak to prostě stálo přes šestku. (Mimochodem ve Špindlu stojí celodenní lyžování úplně stejně jako v Alpách!) Dva roky sem nebyl na horách a předtím asi naposledy v prváku na střední, kde jsem mimochodem byl ještě velký jakože proutník jakože holek. A taky sem tam paradoxně zachraňoval Zlatovlásku od znásilnění jedním blbem. A taky sem tam definitivně ztratil iluze o učitelích, kteří tam lili takovým stylem, že sme všichni pubescenti nestačili počítat prázdné sklo. Zpátky k věci. Prostě sem dlouho nikde nebyl a to ani v létě už velkou řádku let - ale nestěžuju si. Sestra šla pár týdnů před horama za tátou, jestli by mi něco na ty hory nepřidal. Neřekla mi o tom, ale na druhou stranu je fajn, že se zeptala místo mě. Docela dost se pohádali a on jí začal žvatlat o tom, že on sám už si v mém věku dávno vydělával (kdo by to byl řekl, že po učňáku šel v osmnácti rovnou do rachoty?). Příšerně mě to nasralo. Od devátý třídy chodím po brigádách a často nejenom v létě. Celých deset let sem po něm nechtěl ani jednu jedinou korunu, protože sme se nebavili a já byl děsně hrdej, ale to je zase úplně jiná písnička. No, mimochodem jejich rozhovor skončil tak, že šlechetně nabídl, že mi ty peníze na hory klidně může půjčit, ale že bych mu je musel vrátit. (Výši úroku naštěstí neřešili.) Ségra z toho málem asi dostala infarkt, takže už nebyl čas ptát se na úrokovou sazbu. Když sem se to dozvěděl, fakt mě to hrozně mrzelo.

Po dvou týdnech sme spolu byli v hospodě a on se trošku opil a já se ho ptal znovu na ty peníze. Řekl, že mi na ty hory tedy něco přidá a já měl radost a říkal si, jestli to ta ségra třeba nepřeháněla a nebo, jestli to nedohnala do extrému. Řekl, ať se ségra v týdnu pro ty peníze staví (já přes všední dny povětšinou nejsem doma). Ségra se tam tedy stavila, ale zamluvil to a nakonec jí žádný peníze nedal. Opět mě to zase vytočilo a tak sem mu zavolal a slušně se ho na to zeptal. Ptal se kolik peněz bych teda potřeboval. Říkal sem, že ideální by byla třeba půlka, ale že mi budou bohatě stačit i dva litry. Odpověděl, že to je v pohodě a že tu dvojku mám u něj určitě jistou a že se domluví se sestrou. Hrozně se mi zvedla nálada a byl sem fakt strašně rád, že mám prostě tátu, kterej se na mě nevykašlal a dodrží, co slíbí a já se na něj tudíž můžu spolehnout. Střih. Táta nezávisle na našich horách kupoval pro sestru nějaký vybavení do jejího bytu. Nic jí na to nepřidával, jen to kupoval a sestra mu to potom měla zaplatit. Střih. Ségra volá den před horama, že jí táta poslal fakturu za ten nákup o dva litry vyšší než měla původně být. Nějak jí to navýšení okecal a nakonec jí řekl, ať odečte z té částky dva tisíce a ty dá rovnou mě na ty hory a zbytek ať mu pošle na účet.

Aha, tak takhle ten svět chodí! Tak takhle funguje! Já naivní havloid. Než abych řekl dost snobskýmu životu svý přítelkyně, raději svýmu synovi přislíbím love, abych následně o stejnou sumu navýšil dceři částku, kterou mi dluží a řeknu jí, aby dvě líťa rovnou dala jemu. 2 in 1. Aneb Jak okrást svého syna a dceru najednou. Vůbec tu nejde o prachy. Tohle je podruhé, co sem po něm kdy nějaký peníze chtěl. Tady jde o princip. Možná by stačilo říct prosté promiň, teď nemám. Je mi to líto, ale budu se snažit s tím něco udělat, ale teď to prostě nejde. Nebo i to pitomé Nemám. Jistojistě bych tím k němu neztratil úctu. Amen.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama