Co na to říct

6. května 2015 v 15:52 | Willy |  Život
Na minulý týden už se příliš nepamatuji. Mám strašně špatnou krátkodobou i dlouhodobou paměť. Něco nového? Nevím. Snad jen to, že sem měl minulý týden přednášku na Fildě a na pánských toaletách se nacházely na okraji pisoáru takové podivné kapky, silně připomínající svou barvou sperma. Dost mě to překvapilo. Neolizoval jsem to, ani sem na to nesahal, raději sem přešel k jinému pisoáru. Nicméně očima jsem každou chvilku těkal zpět na ty podivné kapky a přemýšlel nad tím, zda to má na svědomí profesor, či student a taky obecně nad tím, jací jsou ti filozofové čuňáci. Blik.

Sem trochu naštvanej na mámu. Schází se s otčímem. Asi je zoufalá. Když jsem se jí na to ptal a lehce ostentativně naznačil svou rozhořčenost, strašně rychle dala smeč a řekla mi, že si ho k nám domů netahá a tudíž je to její věc. No její věc je to každopádně, ale trochu si říkám, jestli je to vůči mě úplně košer, když jsem snad tři měsíce v kuse absolvoval téměř každý den minimálně hodinový telefonát na téma Otčím. O tom, že se nikdy nezmění, protože lidi jako on, svoje chyby nikdy nepřipouští a jejich zájem je vždycky jen ten jejich vlastní. O tom, že moc dobře ví, že až se s někým seznámí a zamiluje se, už si na Otčíma ani nevzpomene. Jenže asi jsem vážně podcenil to, že neumí být sama. A že to vlastně pořádně nikdy nezažila. A taky to, že tahle potřeba někoho mít (aniž by snad byl vůbec nějakou oporou!) je silnější než vědomí faktu, že je to bezcitný opilý blázen. Blik. Blik. Blik. Říkám si, že jsem snad udělal dost. Nevím. Nenápadně jsem jí poslal k psychologovi či někomu jinýmu, kdo by jí dokázal pomoct - a to i za cenu, že jsem při tom vábení musel přidat na důležitosti a vážnosti tím - že jsem prozradil, že i já už tam někdy byl a že to smysl má. Blik. Jsem naštvanej, že to všechno bylo docela k ničemu a že sme si to mohli odpustit. Smutný. Moc smutný. Z podstatný části jsem si právě kvůli tomu, jak na tom byla (a v předpokladu jak na tom bude a že bude potřebovat pomoct) sem se nepřihlásil na zahraniční stáž. Willy? A nehraje v tom náhodou podstatnou roli také to, že tvoje angličtina není už co bývala? A bohužel není ani to, co ještě nikdy nebývala? Asi jo. Je to hlavní důvod, ale ta máma tam taky hraje roli. Nebo ne? Já nevím. Já fakt nevím. Ztrácím se sám v sobě. V lhaní. V lhaní sám sobě. Nevím už kde je podstata a co je ještě vůbec skutečnost. V zájmu touhy být dobrým člověkem a taky v zájmu lenosti lžu. Vím, že nemůžu mámě říkat, s kým má či nemá být. Tohle si nemůžu dovolit a taky se to snažím nedělat. Ona by mi taky nikdy nekecala do toho, s kým se mám scházet a s kým mám žít. A natož, abych já něco takovýho říkal jí a navíc - z pozice syna. Vzpomněl sem si taky na to, že Zlatovláska vyprávěla to, že když je její máma v pohodě, ani se jí nevšimne. A když má problémy, pořád to chodí Zlatovlásce povídat a žádá od ní pozornost. Říkal sem si, že je to docela hnusný a ujetý. Blik. A teď jsem zjistil, že je to u nás asi úplně stejný. S mámou si voláme jednou, dvakrát týdně na tři minuty. Blik. Blik. F. je stále zamilovaný, Zlatovláska říkala, že je to evidentní. Blik.

Ani nevím jak se mám. Potřeboval bych spát tak sto dnů v kuse, abych si konečně nepřipadal unavený. Blik. Chci někam pryč, ale není kam. Blik. Blik. Blik.

Jaroslav Ježek a Čp.8 - Prolog života


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Fredy Kruger | 6. května 2015 v 18:50 | Reagovat

" Lehni, budeme píct !"

... Dobrá, co na to říct ?
co na to říci člověče,
rodinou vlastní být upečen ?"

... strýc upečen leží na pekáči,
děti i synovci kolem něj skáčí !
řve teta : " Chviličku sečkejte  chuji ,
než strýce  já... řádně vám naporcuji !!"

" A předbíhat ?... to jen si zkuste !!"
( to z pekáče  strýc hrozí prstem )

2 paralelnisvet | E-mail | 11. května 2015 v 17:49 | Reagovat

nad tímhle přemýšlím, jaký to asi bude až mi můj syn bude (kdyby byl) říkat s kým se mám scházet až budu zoufalá sigle matka. Och. Ale taky mi chováním připomíná mojí sestru. Vlastně je to stejné. Některý ženský jsou prostě stejný. Tolik druhů charakterů zas po světě nechodí.

3 Willy | E-mail | Web | 17. května 2015 v 2:09 | Reagovat

[1]:
U Vaňousů pod vanou,
hrály blechy kopanou.
Do náprstku chcaly, sraly
a potom s tím lajnovaly.

[2]: Někdy je to strašně ujetý. Přijde mi, jako by se ta schémata opakovala. Možná je to až komický.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama