Doxpara

17. května 2015 v 1:53 | Willy |  Život
Sedím v obýváku. Sem tu sám. Přijel sem ve čtvrtek a máma každý večer chodí spát k Otčímovi. Z kuchyně slyším puštěnou digestoř. Kouřím snad víc než Jirka Bartoška. Trochu mě to celý vlastně sere. Je zvláštní, že se nebojím spát v prostorech, který sou třeba cizí a kde hlavně nejsem zvyklej na společnost lidí. Ale tady doma je to jiný. Tolikrát sem tu sám nespal. Vlastně skoro nikdy. Vždycky tu ještě někdo je. Ve čtvrtek sem se tu trochu bál a tak sem si zamknul a nechal sem klíče ve dveřích. V půl šestý ráno mě probudilo vrnění telefonu. Volala mi máma. Křičela, že je už půl hodiny před domem a byla fakt hysterická. Šel sem jí odemknout. Nemohla dostat klíč do zámku. Tak klepala a zvonila, ale já nechal všechny dveře až ke mě do pokoje zavřený, takže sem to neslyšel. Ještě, že mě probudil ten telefon. Ptala se proč sem se zamykal (u nás doma není zvykem se zamykat) a měl sem dojem, že skoro brečí. Řekl sem, že sem se tu bál. Byla fakt rozčílená a řekla něco ve smyslu, že sem vadnej. Chtěl jsem jí říct, že když sem buzna, není se čemu divit. Neřekl sem jí to. Pak mě napadlo říct, že kdyby spala doma, neměl bych důvod zamykat, ale taky sem si to rozmyslel. Zůstal sem mlčet a odešel sem zpátky do pokoje, kde jsem po chvilce únavou opět usnul.

Je to fakt divný. Cítím se nepatřičně. Přijedu domu po čtrnácti dnech a ona semnou skoro nemluví a nebo mluví, ale myšlenkama je asi někde úplně jinde. Během těch dvou týdnů mi skoro ani nevolala. Asi mě to mrzí. Já vím, že už nejsem dítě. Ale není moc normální, když se pokaždý navečer sbalí a řekne "buď přijdu večer a nebo zítra" a už potřetí přišla až ten další den. Nebo to přeháním? Fakt se v tom ztrácím, ale když si to představím u mámy některých mých kamarádů, divný mi to vážně přijde. Spíš mi asi vadí ta podivnost - tak buďto s někým sem a bydlím s ním a nebo ne. Ale nebudu jak nějakej agent za někým chodit domů na noc, ne? Notabene po tom, co sme spolu přes deset let byli, no ne? Možná mě taky trochu sere, že nejsem středem pozornosti, který se mi tu za posledních několik let dostávalo víc než dost. Těžko říct.

Dnes tu byla ségra. O tom, že se máma schází s Otčímem ví a je pěkně nasraná. O těch jejích noclehách naštěstí nemá tušení. A já jí to kupodivu neřekl. Možná z toho důvodu, že mě máma prosila, ať o schůzkách s Otčímem před ní nemluvím. Možná proto, že se trochu bojím, že by jí za to mohla vyhlásit a ona už by tam spát nechodila a já bych už nemohl kouřit v kuchyni. A taky si tu dělat tyhle celobytové autoseance do ranních hodin. Je to trochu na palici, co? Zároveň mě to štve, ale z části z toho těžím a vlastně mi to nevadí. Možná je to taky tím, že jsem tak málo sám. Duševně sem sám až až, ale myslím fyzicky. Chybí mi to. Pořád někde někdo je a já nemám dostatek takových těch momentů, kdy sem sám a můžu si dělat co chci. Tancovat před zrcadlem kdy chci, masturbovat kdy chci, kouřit si kdy chci a tak. A pak už sme u dalšího paradoxu a to je - že když už sem tedy konečně sám, pak se bojím a zamykám se. Chachá.

Vážně bych byl radši, kdyby tu semnou byla přes noc. Ne kvůli zlodějům, ale protože mi to tak přijde správný. Přes den, ať si klidně jezdí po výletech s kým chce, ale večer by tu měla být. To radši oželím kouření v kuchyni a ponocování. Beztak mi ani jedno nesvědčí. Máma by doma měla být, tak to prostě je.

Nedávno sem nastoupil do vlaku a hledal sem místo k sezení. Všude bylo moc lidí, až sem došel na konec vlaku. Myslel sem si, že si sednu vzadu na schůdky. Když sem si však odkládal věci, ucítil sem pootevřenýma dveřma superšmak z hajzlíku. V ten moment sem si vzpomněl, že si mi chce vlastně čůrat. Tak sem šel vykonat potřebu, ale nezamkl sem dveře v domnění, že přeci hned potom, co sme vyrazili, nepůjde někdo na WC. Tak si tak močím, jak je ve vlaku zvykem - sotva se držím na nohou, když v tom tam někdo vtrhne, div si nedám čelíčko o stěnu a v tu chvíli mě nenapadlo nic lepšího, než že sem řekl "pardon". Dveře se zavřely, načež se znovu otevřely, já pracně pootočím obličej a v nich stojí chlap a říká "to pardon bych měl spíš říct já" a začne se smát a opět dveře zavírá. V tu chvíli si uvědomuju, co sem to řekl za sračku a sám se taky začínám smát. Přemýšlím, jak sem to mohl říct a docházím k závěru, že jak tam tak vtrhl a mlčel, pořád sem asi čekal, že se omluví a vypadne. A jak sem nic neslyšel, bylo mi to ticho trapný, až sem si nakonec odpověděl sám, asi abych byl v klidu. Ovšem nechtěl sem vypadat jako idiot ani před tímto pánem, kterého pravděpodobně již nikdy v životě neuvidím a tak se urychleně snažím něco vymyslet. Dočůrávám, umyju si ruce a při odchodu, usmívajíc se, sděluji čekajícímu pánovi "to pardon bylo za to, že sem se nezamkl.. a mohl jsem Vás tudíž pohoršit".

Dvakrát sem se potkal se Šimonem. Prvně sme se potkali, pozdravili a on na mě hrozně dlouho a hrozně divně čuměl. Já teda taky, abych pravdu řekl, ale já se jen přiblble usmíval. Podruhý sem na něj z dálky vyplazoval jazyk. Snažil sem se být roztomilej, ale určitě sem byl nechutnej. Když začal dělat posunky - buď co to jako dělám, nebo co chci a asi se chystal jít ke mě, otočil sem se a utekl.

Byl sem u zubaře a dostal sem lehce vynadáno, že si špatně čistím zuby, což je pravda. No prostě mě to nebaví, nedivte se. Kdybych s někým chodil a byl zamilovaný, čistil bych si je určitě čtyřikrát denně. Nicméně doufám, že nejste moc znechucení, protože já se dozvědět, že někdo kašle na čištění zubů, už k němu na blog v životě nepřijdu!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 grey.t | E-mail | Web | 17. května 2015 v 10:16 | Reagovat

Čistím si zuby alespoň dvakrát denně, vůbec mě to nebaví a doktorka má taky pořád poznámky. Buď mám kazy, nebo si ničím dásně.
Ve vlaku bych se asi zamknul. Vždy. A tomu pánovi bych nejspíš nic neříkal a prostě bych utekl. Každopádně je fakt divný, že se neomluvil hned, ale hrozně vtipný, že ti tam vlezl podruhé, aby dodal, že to měl říct spíš on. (Hodně divně vtipný.)

2 all-is-magic | E-mail | Web | 17. května 2015 v 20:49 | Reagovat

Jo jo, rodinné problémy... znám :)

jinak já mám zuby bez kazu a čistím si je 2x denně, někdy víckrát, pokud se mi v rovnátkách usadí jídlo a já mám po ruce kartáček :D

3 K. | 18. května 2015 v 22:10 | Reagovat

To s matkou je divný. To se toaletou vtipný.

To čištění bych nehrotil. Já to čistím jako pitomec, ještě používám tu debilní nit, takže mi pokaždé krvácí dáseň (greyovskou výtku o ničení dásní jsem ještě mimochodem nepostřehl)a stejně mám kazy. Všude se píše, jak správná hygiena zabraňuje kazům, ale podle mě je to spíš taková výchovnost. Takže kein Stress. :D

4 stuprum | Web | 30. května 2015 v 2:49 | Reagovat

To já zas nepřijdu k nikomu, kdo si čistí zuby, si nevybereš. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama