Červenec 2015

Sem tam mi příšerně smrdí nohy

14. července 2015 v 2:44 | Willy |  Život
Možná sem ještě trochu zhulený. Dal sem si s H. dva špeky. Jako dobrý no. Akorát, že mě rozbolela hlava a není mi moc dobře. Jako by nestačilo, že sem dneska měl skoro srajdu. Sedím si tu tak a přemýšlím, zda si dát cígo nebo jako ne. Když si ho dám, budu ho chtít za každou cenu dokouřit i za cenu, že se pozvracím - což by bylo snad jediný, co se mi dnes ještě nestalo. Jako psát deník a u toho kouřit je fajn, co? Nebo ne?

Hrozně sem to v pátek posral. Sem tak nasranej, smutnej, bojím se a stydím se za to tolik, že to sem ani nedokážu napsat. Hehe.

Pak tu mám ještě osm nektarinek, který sou už asi po záruce. Tak nevím. Je mi líto je vyhodit. Nemám rád, když se vyhazuje jídlo. A to ani když je zkažený. Máma mě hrozně nasrala. Jednak si skoro vůbec nevoláme a když jo, ptá se mě snad jen na to, jestli mám už nějakou práci. A to, že si nevoláme znamená, že na mě fakt vůbec nemyslí. Znám jí. Fakt je to tak. Když mi potom řekne abych přijel a já jí tedy odpovím, že přijedu, ale jen kvůli ni a že chci aby byla doma, tak už je najednou ze dvou dnů jeden a pak mám dojem, že je snad lepší, když z toho sejde. Je to zvláštní. Moc zvláštní. Já jí taky nevolám. Čekám, až zavolá ona. Bylo to tak vždycky a myslím, že nám to vyhovovalo. Tak proč to měnit. Asi sem zásadovej. Nebo nevim. Ale ona ikdyž třeba nakonec zavolá, stejně vím, že mě moc neposlouchá, je mimo, nedejbože třeba nahá s otčímovým ptákem sevřeným v ruce a prostě mi skoro nic neříká a dost často to rychle ukončuje. Nekácím se z toho, ale je mi to líto. Smutno asi? Čo ja viem. Asi taková definitivní tečka za dětstvím? Asi.

Ale hovno! Já to zase rozjedu. Já v sobě jednou to dětství zase probudím a pěkně se o něj s někým podělím. S někým koho budu mít rád, on mě a pro koho budu chtít žít. To sou kecy. Prst do krku!


Praha je tak zvláštní a možná se jí trochu bojím. Loni to tak bylo taky, ale teď je to víc. Asi sem větší sralbotka než lóni. Chtěl bych si tu najít někoho s kým bych si dost rozuměl, nejlépe úplně cizího, kdo nezná mě a já neznám jeho, nebyli bysme zatížený žádnou historií a s tím člověkem bych tu chtěl chodit na kávu a nebo do parku a tak. Letní kámo. Někdo, kdo by mi voněl. Spíš holka než kluk. Chytrá holka. Chytrý holky já mám totiž rád. Cítím se vedle nich bezpečně.

Včera nebo kdy to bylo sem byl na kávě v gay kavárně. Strašně trapný. Když sem si objednával to debilní kafe, strašně sem koktal a cítil sem jak hrozně moc rudnu. Žíla trapnosti stříkala asi až k tajným dveřím do darkroomu. Navíc sem se tam rozhodl jít úplně sám a to chce asi hodně odvahy nebo ne, takhle na poprvý? No, je to jedno. Zkrátka tam byli buď pětatřicátníci, slizounci a nebo osoby lišící se od mé představy osobnosti se kterou bych si rád prohodil pár slov. Takže sem počítal minuty do konce návštěvy kavárny, kde se denně protočí asi nejvíc pink chechtáků ve Stověžaté.

Du spát. A možná si dám ještě tu CIGERETU, jak by řekla Irena, co má trochu vousy a byla kdysi v práci mojí kolegyní.