Říjen 2015

Tenhle tejden není pro starý

25. října 2015 v 0:57 | Willy |  Život
Tenhle tejden byl vlastně asi strašně dobrej, akorát já sem byl občas děsně smutnej. Nevím. Sem vlastně tak strašně prázdnej. A taky furt strašně fňukám. Prostě potřebuju mužskýho. A žádnej dobrej gej kolem mě nikde není, do píče! Tedy spíš do prdele!

Minulej tejden sme se měli vidět s tátou, ale nakonec sem rád, že to nedopadlo. Rád je blbý slovo. Spíš mi to prostě nevadí.

V pondělí mě na bytě zhulili. Zjistil sem, že to dělají proto, aby se pak bavili. Já sem totiž docela legrační, když se zhulim.

Se Zlatovláskou byla velká legrace. Zpívali sme strašně nahlas v prázdným sálu. Nemohla si vzpomenout na žádnej text a když už, tak dávala sotva refrén. Tak sem přišel s hymnou, jakože jistotka, chápejte. Jenže po spojení "rajský zééém to na dohled" sem to už definitivně odpískal. Nicméně jsem celej náš betl nahrál na telefon. Chvilku sem to později poslouchal. Zlatovláska je legrační jako v reálu a zpívá falešně, taky jako v reálu. A já se slyšet nemůžu - protože je vidět, že se hrozně snažím, sem děsně vážnej a navíc mám tak děsnej homohlas, že bych si za trest nejradši naordinoval trojku se dvěma ošklivejma zrzavejma špatně vyholenejma holkama. PS: Nic proti zrzkám. PS2: A už vůbec nic proti zrzkům, hehe.

Opakovaně přestávám kouřit, ale nejde mi to. Snažím se udělat něco se svým životem, ale nejde mi to. Nevím čím to je. Asi se sám nedokážu namotivovat. Je to divný? Asi jo. Ale mě poslední dobou prostě nestačí vidina toho, že když budu cvičit, budu mít zdravé a hezké tělo. Ani to, že když se budu dost věnovat škole a makat na sobě, budu mít jednou fajn práci. Nestačí mi to. Na střední jsem na sobě v určitě chvíli začal makat a díky tomu se dostal na vejšku, kam se moc lidí nedostane. A přesto mě to vlastně nenaplňuje. Respektive mám samozřejmě radost, ale něco tomu chybí. Něco málo tomu vždycky chybí. Nemám nějakou iluzorní představu o tom, že jednou budu šťastný a bude to napořád super. Dokonce si myslím, že pocit úplnýho štěstí možná ani neexistuje. Bavili sme se o tom se Zlatovláskou, která je se Zrádcem hrozně šťastná. A když sem se jí ptal, jestli jí něco chybí, řekla, že vlastně ne. Že je samozřejmě spousta věcí, který jí serou, ale že je v zásadě šťastná. Ten pocit má, myslím, právě díky tomu, že je s ním. Tím, že s ním začala chodit, se situace u nich doma nezlepšila, ani nemá nějaký zázračný úspěchy ve škole a tak. Ale je prostě šťastná díky tomu, že ho má a že to spolu všechno zvládnou. Myslím, že tohle má pak vliv i na spousty dalších věcí v jejím životě, který se přímo netýkají jejich vztahu.

Tím nechci říct, že někoho potřebuju, abych měl zaručenej osobní růst. Jen si přeju vědět, že je někdo, komu na mě záleží, kdo mě má rád/miluje/šuká a o koho se můžu opřít, on o mne a s kým budu něco tvořit a třeba budovat. Já vím, že to tady jednou za čas vytahuju a už je to docela ohraná písnička. Ale narážím na to vlastně pořád a nevím co s tím. Na škole moc gejů není, nebo o nich nevím. A oni možná neví o mě. V reálným životě skoro žádný nepotkávám a když už potkám jednou za 5 měsíců nějakou homokládu, tak se mi buď nelíbí a nebo někoho má. Je nepříjemný, když je Vám co nevidět dvaadvacet a ještě jste vlastně nikdy s nikým nechodili a nikoho nemilovali.

rfiefrouswoijexwnexoewijuhfnewuo

16. října 2015 v 23:14 | Willy |  Život
Nevim, jestli vlastně nejsem labilní. Asi jo. Mám být po kom. Babička, máma, sestra, možná i táta. Jo ach. Jestli sem labilní, měl bych s tím něco dělat. Čím dýl, tím hůř. Ve středu jsem se hrozně opil a měl takovej ten strašnej stav, kterej už bezpečně poznám. Každou chviličkou se mi motá hlava takovym stylem, že se mi neuvěřitelnym způsobem zvedne žaludek, až se mi chce zvracet. A to já mám vždycky na výběr dvě možnosti. Buďto si to prostě vyřeším sám a to znamená si v klidu najít nějaké pěkné místečko, no a tam si někde v poklidu strčit prstíčky do krčíku, trochu polechtat madličky a zblít se. A nebo dělat modelku, ustát to, ustát to a pak to stejně někde vyhodit, akorát na hulváta. Navíc nekontrolovaně. Nuže, informoval jsem tedy všechny známé i neznámé o tom, že se jdu vyzvracet a skutečně jsem tak i učinil. A pak mi bylo dobře, ale stejně už mě to tam nebavilo a odešel jsem na byt.

Se Šimonem sme se od začátku semestru ještě nepotkali. Já dělám zoufalosti a vysnívám si ho. Přijdu si jako hysterická fanynka Kelly Family. Navíc smradlavá, ošklivá a nevkusně voháklá. Povrchňárny, vždyť já vím...

Kulička mě zvala zase na nějakou smažpárty v Holešovicích. A já odmítl. Hrozně peněz, vysmažená Kulička a možná vysmaženej i Willy. Je to nuda. Fakt nuda. Nevím proč, ale nic mi to neříká. Prostě si z toho nesedám na prdel, to je ten problém. Jako na bytě to teď, jak sem pochopil, taky docela frčí. Éčka a tak. Šňupáníčka. Fakt nedávám, jak se někdo může vyjet třeba v hospodě. Já úplně postrádám smysl. Dovedu to pochopit na párty. Ale v knajpě? U piva? Hehe. Ze mě by se ta obsluha musela asi pomátnout.

Nevím co je s F. a možná mě to ani nezajímá. Občas si na něj vzpomenu. Ale ne moc často. Spíš bych mu chtěl napsat a občas s ním takhle komunikovat, ale vím, že to nejde. Je to takhle lepší.

Sem hrozně tlustej. Jo a na pravé ruce už mi z té velké pihy zase rostou ty dlouhé chlupy. Neznám nic horšího než hnusně dlouhé hnusné chlupy z hnusné pihy. Jo a teď sem si navíc uvědomil to, jak si pletu pravou a levou - opět je to tady. Oprava. Ta piha je logicky na levé ruce.

Přijede na týden Zlatovláska. Chtěl bych jí asi fakt vylízat. Jako hrozně by mě totiž zajímalo, jestli by mi to vonělo. Ale možná by se mi spíš hrozně zatočila hlava a zvedl žaludek asi jako ve středu. Cheche.


Moby - Made of stars



Hořká tečka jako z péčka

8. října 2015 v 22:50 | Willy |  Život
F. je ve Francii a J. v Nizozemí. Cvak. Zůstal jsem tu prakticky sám, jen s K. Cvak. Konec léta sem dotančil skutečně s noblesou. Krom toho, že mám stále zablokovaný účet sem v jednom gaybaru na Vinohradech ojel brutálně dobrýho kluka. Jako bylo to všechno hrozně fajn, řekl bych. Úplně přesně můj (a řekl bych, že i Váš!) typ. Kšiltovka, vlasy na krátko, hezká postava, lehce opálenej, strniště a pěkný zuby. Ouč. Nic lepšího sem si nedovedl představit ani v těch nejmokřejších snech. Nicméně pokud trochu kriticky uvažujete, tak Vám žárovka nad hlavou napoví, že každá mince má dvě strany a to znamená, že když má jedinec tolik super věcí, bude mít i ty nesuper. A pokud jdete ještě dál, doberete se k tomu, že to tak obyčejně bývá hloupost. Jasněže. Blbčoch jak stehno. Ale mě to nevadilo. Naopak. Někdy mě to i vzrušuje. Hehe. A navíc byl cizinec, což sem teda zjistil až ve chvíli, kdy už sem ho měl v pozoru a plácal ho s ním po půlkách. Bylo to fakt skvělý. Moc skvělý. A tak se možná ptáte - jak to souvisí s tou ironickou druhou větou tohoto žvatlání - o konci léta s noblesou? Představte si, že souvisí. No ano, protože to ještě není konec. Uprostřed toho doháje (chtěl sem napsat doprdele, ale smáli byste se) dobrýho šuku, sem zjistil, že ta věc, která se obyčejně navléká na pelo, aby člověk byl ještě dlouhá léta živ a zdráv, najednou připomíná u silnice v koruně stromu zamotaný a především rozsápaný mikrotenový sáček. Chytnul jsem trochu hysterák, ale byl jsem opilej, takže sem s tím hysterčením počkal až na doma. Jo, hrozně se bojím, že jsem se nakazil. A nemyslím kapavkou. Tu bych snad momentálně dokonce vítal s otevřenou... náručí, samozřejmě. Tak nevím. Jako taky vůbec netuším, jak se to jako mohlo stát. Buďto sem prostě při rodinné výchově asi čuměl zrovna z okna a nebo na nějaký sexy spolužáky - a tudíž to teď nasadil obráceně, a nebo mi někdo doma utajil, že můj strejda je pan Rosenberg. Cvak. Bydlím v novým bytě, kde sme se v úterý hrozně zhulili a já bavil svojí zhuleností téměř celé osazenstvo. Navíc sem se pak stihl skoro pohádat s jedním agresivním vegetariánem a díky tomu spálit pizzu v troubě tak, že mi pak chutnala asi tak, jako kdybych k ní přikusoval brikety. Cvak. Cvak.