Březen 2018

Kryštof

13. března 2018 v 21:05 | Willy |  Život
Znal sem ho už několik let, ale on mne ne. Jak je to možný? Četl jsem jeho blog, když jsem byl prakticky ještě dítě. A strašně mě to bavilo. Děsně jsem to sjížděl a mezi řádky poznal, že bude asi na kluky. A možná i proto mě to tak bavilo. Měl tam i několik svých fotek a proto jsem věděl, jak vypadá. Když ten blog přestal psát, nějak sme se spojili přes email a tak jsme si onehdá chvilku psali. Protože žil stovky kilometrů daleko, nedělal jsem si žádnou naději, že se někdy potkáme. Pak jsme si přestali psát a několik let jsem o něm nic neslyšel. Až v poslední době jsem na něj narazil na seznamkách. Zjistil jsem, že teď žije v Praze a tak jsem mu na jedné z nich napsal a pozval ho na rande. Nakonec jsme se ale nedomluvili a já netlačil na pilu.

Před měsícem mi od něj na jiné seznamce přistála zpráva, zda bych nešel na rande. Byla neděle a my se bez jakýhokoliv dlouhýho žvatlání domluvili hned na následující den. Přišel jsem do té kavárny první a byl jsem lehce nervní. Jediný volný stůl byl hned u vchodu a WC. Tak jsem mu napsal zprávu, že sedím u ošklivého stolu hned vepředu. Po chvilce se rozrazili se dveře a já trochu znejistil. Šel takovým sebejistým krokem ze kterýho lehce dýchalo buznovství. Když promluvil, cítil jsem to taky, ale po chvilce jsem si uvědomil, že je v něm víc dítěte než ženy. A to je mi u lidí docela sympatický - pokud v nich zůstane kus dětství. Upřímně v Kryštofovi zůstalo to dětství nejen uvnitř těla, ale i na jeho zevnějšku. Kdyby nás někdo vyfotografoval vedle sebe, mohli bychom sloužit jako příklad pojmu David a Goliáš.

Pili sme pivo a docela sme se zlili. Potom, co jsem mu vyklopil, že ho znám už asi 10 let a že jsem ten, kdo četl jeho blog a s kým si vyměnil tu řadu mailů - byl celkem v šoku, až jsme si z toho nechali objednat vaječné koňaky, jako dvě bábrle, co se potkali po 50 letech. Cítil jsem, že je to docela dobrý. Bavil mě a asi i já jeho. Potom jsme se přesunuli přes řeku na Národní, kde jsme si v jednom jeho oblíbeným baru objednali pití, který chutnalo doslova jako Penicilin. Nebo Acylpyrin? To je jedno, prostě hrozně. Během toho večera mi na sebe stihl vyzradit asi všechny největší tajemství, který má. A protože jsem byl okouzlen, vůbec mě to neodradilo.

Protože jsme byli už dost opitý a měli hlad, rozhodli jsme se jít na nedalekou vyhlášenou pizzu. Můžete si ten koupený kousek navíc dozdobit špenátem, chilli nebo česnekem. A protože sem byl fakt namol, namrdal sem si na svůj trojúhelníček takové množství česneku, které by vystačilo průměrné české rodině na celý kalendářní rok. Dokonce jsem tam nabral i celý stroužky. Hned potom, co jsem to do sebe nasoukal jsem si s hrůzou uvědomil (ucítil), že česnekové hody nejsou možná nejlepší nápad na první rande. To už jsme však byli na cestě ke Kryštofovi domů, kam sem ho šel vyprovodit. Celou cestu jsem hledal a nenacházel žvýkačky, až jsem se Kryštofa před jeho domem začal dožadovat, zda nějaké nemá (aniž by mi došlo, že se právě máme rozloučit a já už je logicky nebudu potřebovat). Kryštof řekl, že má žvýkačky nahoře a zda se pro ně u něj nechci stavit. Opilý Willy si skutečně myslel, že vyleze do 4. patra nastaví dlaň do které ladně spadnou dvě mentolové žvýkací gumy jako v reklamě, Willy poděkuje, rozloučí se a zamíří domů. Ani ve snu by ho v tom stavu nenapadlo (!), že hned jak vejde do jeho bytu, Kryštof zamkne a Willy si uvědomí, že se úplně ukázkově nechal nalákat do pasti na cukrovinky. Přesně tak, jak nás o tom poučovaly paní učitelky na základní škole. O tom, jak nesmíme podlehnout nabízeným sladkostem od cizích pánů a nasedání do jejich aut.

Po pár přemlouvání, ať mě Kryštof pustí domů (nechtěl jsem u něj hned po prvním rande spát + nechtěl jsem s ním hned po prvním rande spát) jsem nakonec usoudil, že se kdyžtak ubráním. A taky jsem nechtěl vypadat jako frigidní kráva. Navíc nemohl najít klíče, které jsme další den našli zapadnuté u botníku. Nechtěl jsem tam taky zůstat proto, protože mi byl sympatický. A já věděl, že se s ním chci dál vídat. Kdyby mi byl nesympatický, tak bych se s ním klidně vyspal.

V noci se krom líbání a jemného (negenitálního) osahávání a hlazení nic ostřejšího nestalo. Ráno jsem se sbalil a Kryštof mě šel vyprovodit, protože si šel koupit cíga. U vchodových dveří jsme se rozloučili a já byl docela chladnej. Řekl jsem něco jako "Tak dík. Měj se." Žádný romanťárny, prostě drsňák Willy. Kryštof se taky nějak moc nerozplýval a každej sme se vydali na opačnou stranu. Pyšně jsem si vyšlapoval, hrdej na sebe, že jsem se dokázal chladně rozloučit (i přestože jsem z něj byl docela udělanej). A jak to tak bývá, po 16 metrech chůze, mě karma/bůh/jeho mlýny nebo všichni dohromady vrátili na zem. Nemohl jsem najít telefon a došlo mi, že zůstal položený na posteli. Sakra! Nezbylo mi nic jinýho, takže jsem se vrátil zpátky před dům a čekal na Kryštofa. Ten se po chvilce vrátil z nákupu cigaret a trochu se podivoval, co se děje. Já na úvod pronesl něco jako "Kdybychom byli ve filmu, řekl bych, že mi to chladný rozloučení nestačilo, ale protože v něm nejsme - zapomněl jsem si u tebe telefon." Po druhém rozloučení sem jel domů a už při cestě jsem se rozhodl. Nikdy mu nenapíšu, pokud to neudělá první. Co když se jen opil a teď ráno s hrůzou zjistil, co si to za exota přitáhl domů? Určitě nic necítí! Určitě se už nebude chtít potkat znovu! Pokud se neozve, bude jasný, že to byla jen opilecká chyba. Sice vypadá na to, že nikdy první nepíše, ale pokud to bylo dobrý, tak třeba nakonec napíše. Já totiž neudělám vůbec nic. Přece se nebudu vnucovat.

Ozval se a nebo neozval? Napsal mu nakonec Willy nebo nenapsal? Viděli se ještě někdy? Pokračování v dalším díle!

PS: Každý/á laskavě napište komentář, jinak nebude žádné pokračování - aby bylo jasno! A vy umřete touhou vědět, jak to celý dopadlo! Jachacha.

Všechno je jinak

2. března 2018 v 19:49 | Willy |  Život
Hodně věcí se změnilo, mění a dost se jich ještě měnit bude. Definitivně studuju, pracuju a žiju v Praze. Od léta mám terapeuta. Bydlím v překrásným bytě. Šel jsem do něj bydlet s nejlepšíma kamarádama ze kterých se během našeho spolubydlení stali už jen kamarádi. Život se proměňuje a já jsem vlastně rád. J. má čmafičku a vídáme se málo. K. tu teď je na pár dní, než odjede do zahraničí. Už téměř rok nekouřím. Po 8 letech intenzivního tabákovýho života. Ale zase daleko víc hulím trávu. Platonicky jsem se zamiloval do jednoho kluka a nepustilo mě to více než rok. Bylo to hrozný a nepřál bych to nikomu. Strašně mě to zabrzdilo a já se děsně trápil. Až relativně nedávno sem se z toho jakštakš dostal, respektive na to zapomněl nebo spíš - přehlušil to novejma věcma. A byl jsem v posledním roce na 4 randítkách:

Igor - kluk, kterej je chytrej, milej, ale moc mě nebaví a hlavně si absolutně nedokážu představit s ním cokoliv mít. Rande bylo fajn, ale já věděl, že to nikam nepovede. On mě každopádně uháněl dál a já mu napsal, že to vidím jen na kamarádství a on, že i tak se chce vidět (což asi udělal z hrdosti, aby to pozvání nemusel vzít zpět). Druhý rande bylo divný a bylo mi ho líto. Ale srdci ani péru prostě neporučíš, vole.

David - noc před tím, než jsme měli jít na první rande jsem mu psal nějakou rádoby romantickou zprávu o tom, že jdu spát a jdu si představovat jeho hlas (nebo tak něco trapnýho). A on mi na to odpověděl, že to bych radši neměl. Já se zeptal Proč jako? A zda má hlas jako Luděk Sobota nebo co? Střih. Další den jsme se potkali a David měl hlas jako Luděk Sobota. Navíc byl zženštilý tak, jak to moc nemusím. Trochu jsme se opili. Začal mi být víc sympatický. Říkal jsem si, že na sex je vlastně docela dobrý. Málem jsem skončil u něj na bytě, ale nakonec sem vzal roha. Potom už jsme se nikdy neviděli.

Architekt - kluk se kterým jsme si snad dva měsíce psali, než jsem ho konečně přinutil se sejít. Já hrozně nemám rád takový vypisování, ale s tímhle to jinak nešlo. Dokonce to byl prý rekord. Jindy na první rande chodí po 3 měsících chatování. Chápete to? Čtvrt roku si s někým jen tak psát? Lol. Nicméně během toho psaní jsme si toho řekli hrozně moc a při tom rande jakoby sme nenacházeli témata. Nicméně prvně se mi stalo, že jsem si po té schůzce řekl, že by mi nevadilo se vidět znovu, ale už k tomu nedošlo.

Kávárník - souběžně s Architektem jsem si ještě chvilku psal s Kavárníkem. Nikdy jsem se s ním nesešel, ale v našem příběhu hraje důležitou roli. Asi hned druhý den, co jsme si začali psát mi říkal, že jde na koncert do Meetfactory na který jsem měl také jít, ale nakonec nešel. Pak jsme si psali dál a začali se domlouvat na termínu našeho rande. Po dvou týdnech psaní jsem se zeptal, jestli to rande platí a z milého Kavárníka vypadlo, že se tenkrát na tom koncertu v Meetfactory seznámil s nějakým klukem se kterým teď randí a že je mu to vůči němu blbý. Tak jsem mu řekl, že my si začali psát dřív a že teď je to blbý vůči mě. On začal mít patetický odpovědi a trochu se mi tím zhnusil. Nicméně Willy se nedoprošuje, takže sem zařízl konverzaci a udělal jsem dobře. Proč?

Těšte se v dalším díle!