Listopad 2018

Věřte nevěřte

4. listopadu 2018 v 21:53 | Willy |  Život
Mám tu takový velký zrcadlo. Nikdy sem neměl v pokoji tak velký zrcadlo jako je tohle. Často před ním tančím. Nahý. Druhé je na dveřích, takže když chci dívám se na sebe ze dvou stran téměř současně - je to taková vzrušující hra. Hodnotím své pohyby a dělá mi dobře, že se sám sobě začínám líbit. Taky jsem zjistil jednu úžasnou věc - je se mnou docela legranda. No skutečně! Nevěříte? Věřte. A nebo si vlastně klidně nevěřte. A druhé zjištění je, že si tu srandu sám se sebou dokážu užít, aniž bych tu musel s někým být. Jde z toho trochu strach a zavání to nějakým narcismem nebo egoismem, nemyslíte? - ale opak je pravdou. Myslím, že objevuje svý já. A začínám s ním být docela v pohodě. Je to takovej docela milej kluk ten Willy, představte si, lidičky. Má za sebou spoustu trápení - rozvedli se mu rodiče a několik let s otcem nepromluvil jediný slovo, spolužáci na základce na něj byli celé roky hodně zlí a trápili ho, utekl na dalekou střední, málem přišel o levé varle, natuty přišel o krční mandle, brzo odešli všechny jeho prarodiče, jeho máma si místo táty našla vola, ségra ho moc nemusela a navíc ještě zjistil, že bude na kluky. To je na jednoho mladého muže ažaž. Ale on si nechce stěžovat. Protože mnoho lidí je na tom mnohem hůř. Spousta věcí se v jeho životě proměnila k lepšímu. A především - přesto všechno z něj vyrostl docela hodnej a slušnej kluk, kterýmu to samozřejmě občas ujede - ale na to čím vším si prošel by mohl bejt daleko větší hovado.

Zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější

1. listopadu 2018 v 19:48 | Willy |  Život
Už mě s tím hrozně vytáčela. Pořád se vracela k tomu, že bych měl posilovat, že nemám žádný ramena. Že břicho a od něj dolů cajk, ale tu ručičky a ramínka... Stejně sem ségru neposlechl a musel si na to přijít až sám. Nevím, kterej chytrej pán to tenkrát řekl: Rozdávat rady je zbytečné. Chytrý si poradí sám a hlupák stejně neposlechne. Asi Werich. Jestli mu to ovšem zas někdo nevložil do úst.

Koupil jsem si dvě plastový lahve, vypil obsah a následně je naplnil vodou. Viděl jsem totiž jedno video na youtube o tom, jak začít posilovat. Používají tam místo činek právě petky. A to video si pouštím každý večer poslední dva měsíce a cvičím podle toho. Vypínám sice zvuk, protože ten chlap je na pěst, ale obrazově to docela jde. Za ty dva měsíce jsou fakt viditelný změny. Není ze mě Arnold, ale ledacos se změnilo. Třeba prsa už nemám takový změknutý, ale začínají být pevnější. A ramena se začínají osvalovat. Nikomu sem to zatím neřekl a čekám, že si toho všimnou - až se vrátím. Trochu se bojím, že jestli si toho nevšimnou budu nasraný.

Ale nejdůležitější stejně je to, že to vidím já (vítej, autosugesce) a především to, že mě tohle PET posilování přivádí na lepší myšlenky. Připadám si díky tomu mnohem zdravější, hezčí a sebevědomější. A taky úspěšnější, neodolatelnější, nejkrásnější a nejlepší.

PS: Ta poslední věta je vtípek.

PS2: A nebo není?