Věřte nevěřte

4. listopadu 2018 v 21:53 | Willy |  Život
Mám tu takový velký zrcadlo. Nikdy sem neměl v pokoji tak velký zrcadlo jako je tohle. Často před ním tančím. Nahý. Druhé je na dveřích, takže když chci dívám se na sebe ze dvou stran téměř současně - je to taková vzrušující hra. Hodnotím své pohyby a dělá mi dobře, že se sám sobě začínám líbit. Taky jsem zjistil jednu úžasnou věc - je se mnou docela legranda. No skutečně! Nevěříte? Věřte. A nebo si vlastně klidně nevěřte. A druhé zjištění je, že si tu srandu sám se sebou dokážu užít, aniž bych tu musel s někým být. Jde z toho trochu strach a zavání to nějakým narcismem nebo egoismem, nemyslíte? - ale opak je pravdou. Myslím, že objevuje svý já. A začínám s ním být docela v pohodě. Je to takovej docela milej kluk ten Willy, představte si, lidičky. Má za sebou spoustu trápení - rozvedli se mu rodiče a několik let s otcem nepromluvil jediný slovo, spolužáci na základce na něj byli celé roky hodně zlí a trápili ho, utekl na dalekou střední, málem přišel o levé varle, natuty přišel o krční mandle, brzo odešli všechny jeho prarodiče, jeho máma si místo táty našla vola, ségra ho moc nemusela a navíc ještě zjistil, že bude na kluky. To je na jednoho mladého muže ažaž. Ale on si nechce stěžovat. Protože mnoho lidí je na tom mnohem hůř. Spousta věcí se v jeho životě proměnila k lepšímu. A především - přesto všechno z něj vyrostl docela hodnej a slušnej kluk, kterýmu to samozřejmě občas ujede - ale na to čím vším si prošel by mohl bejt daleko větší hovado.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama